ČTK - Příběhy migrantů

Nevím, co vedlo redakci BBC a ČTK ke zveřejnění čtyř příběhů  migrantů z těch, kteří do Evropy připlouvají na lodích. Celé to na mě totiž působí rozpačitě až nepříjemně. Vlastně k těm lidem v nouzi necítím ani malou sympatii. Buď v těch příbězích něco skutečně podstatného chybí, nebo, což by bylo horší, je v nich všechno, ale pak není vůbec žádný důvod takovým lidem poskytovat azyl. Možná by to tedy mohla být i pravda.

První příběh je o muži jménem Staf Mustapha, 34 let, který šel z Ghany do Makedonie. Pokud to nevíte, tak Ghana je součástí Commonwealthu asi jako Austrálie. V řadě ohledů je ghanský politický systém odrazem modelů z Velké Británie a Spojených států amerických.

Cože? Tak proč tady můžete číst o umírání v poušti kvůli cestě do Evropy? V Ghaně samozřejmě žádná válka není, ta cesta pouští s umíráním přátel a tím vším je tedy jen cesta za vysněným zlatým teletem.

Líčení navíc vyvolává dojem, že se Staf Mustapha mohl podílet na vraždách spolucestujících. Vůbec se nedozvíme, proč se na cestu vydal, tedy zda se octl v bídě, kterou nemohl řešit v Ghaně, nebo jestli dokonce prchal před zákonem.

Druhé vyprávění budí dojem, že jde o příběh ženy, ale ve skutečnosti je to příběh úplně jiný.
Ahmad cestuje se ženou Latífou a třemi syny, ze Sýrie do Německa.
Jistě, Sýrie není právě teď úplně ideální místo k životu, jenže podle všeho vede jeho cesta přes Turecko, Řecko, Makedonii, Srbsko a Maďarsko až do Německa.

Hlavní část útěku je tedy vlastně z Evropy (Turecka) do Evropy (Řecka). Opět už nemáme co dělat s útěkem před něčím ale s během za něčím.

Ve třetím příběhu "prchá" Umm Mutásímová a její dcery, ze Sýrie do Německa, jenže ve skutečnosti vlastně neprchá ze Sýrie ale z Egypta, protože nejprve uprchla ze Sýrie právě tam.

Mohli bychom se domnívat, že osamělá žena byla prostě v nouzi potom, co ji opustil syn, který rodinu živil a že měla problémy sehnat zaměstnání protože byla v muslimském světě samotnou ženou, jenže na konci příběhu se dozvídáme, že její manžel zůstal v Egyptě a doufá, že bude moci přijet za ní.

WTF?

Pokud by byla Umm Mutásímová stíhaná exmuslimka, dával by takový útěk smysl a nemusel by se ani psát v uvozovkách, jenže nic takového v příběhu není. Žena s dcerami prostě "prchá" za jedním ze synů do Německa. Opět to není cesta odněkud, ale někam.

Čtvrtý příběh má být útěkem osmnáctiletého Umara Gassama z Gambie do Itálie. Jenže Umar zjevně není Gambijec, ale Senegalec.

V Senegalu ale rozhodně není žádná válka, naopak kroky současného prezidenta Mackyho Salla jsou překvapivě liberální. (Macky Sall je liberální muslim)

Umar ale odešel studovat do Gambie, což je příkladná banánová diktatura. Co asi mohl v této podivné zemičce studovat se neodvažuji odhadovat. V obou zemích je dominantním náboženstvím sunnitský islám.

Buď v příbězích něco podstatného chybí a pak je možná důvod těmto lidem udělit azyl, nebo v nich chybí něco ještě podstatnějšího a pak by se jimi měla zabývat nejen cizinecká policie.


Víte, ten popis ani v jednom případě nepřipomíná vlastně válečnou emigraci, připomíná něco úplně jiného - zlatou horečku.