Šátková (ne)tolerance

V souvislosti s šátkovými šaškárnami, které se odehrály snad v každé zemi Evropy a v jedné z nejtrapnějších podob i u nás, mi to nedá abych se nepozastavil nad skutečně zajímavým fenoménem. Nošení šátků obecně totiž zakázat nelze (byť se o to některé země pokoušejí) a bylo by to i proti logice a konceptu svobody předepisovat lidem takové oděvní doplňky. Mezi muslimským a jakýmkoli jiným šátkem je naprosto nepatrný rozdíl. Přesto bude muslimský šátek znakem něčeho odporného, protože už se jím stal.


Můžeme to brát tak, že je to naprosto nefér vůči ženám, které se v muslimském světě narodily a prostě jsou zvyklé šátek nosit, ale je to tak. V čem je ten paradox. Především lidé šátky nosili, nosí a nosit budou. I české ženy, které rozhodně nemají v plánu konvertovat k islámu, babičky a sportovci prostě budou mít svůj šátek, protože je to praktická pokrývka hlavy. To úplně nejzajímavější ale je, že ještě nedávno u nás nevzbuzoval žádné negativní emoce ani muslimský šátek. Teď už ano.

Muslimské šátky mají totiž něco, co jiné šátky nemají - nenávistné sdělení. Rozhodně to ale nebyli lidé se smýšlením blízkým IvČRn, kdo k nim tento význam připojil. Když je naše společnost popisována některými monokulturalisty (ti kteří dávají islámu přednost před jakoukoli jinou kulturou) jako islamofobní, protože je výrazně protiislámská, nějak k tomu zapomíná dodat, kdo tento postoj vytvořil. Ať se vám protiislámské smýšlení líbí nebo ne, je potřeba si uvědomit, že česká veřejnost ještě před deseti lety, tedy už po útocích na WTC a velmi dlouho po vyhlášení fatvy na Salmana Rushdieho, vůbec nebyla tak jednoznačně protiislámská!

Když viní Hate Free Culture naše lidi (obecně, ne ty organizované) z nějakého předem zaujatého postoje vůči islámu, zapřahají tím vlastně vůz před koně,čili následek před příčinu. Co se tedy stalo? Východ se přiblížil. Do této doby jsme vnímali islámský svět jako daleký exotický -istán, který s námi neměl v podstatě nic společného.

Arabské jaro byla série revolucí které zklamaly (jak už je údělem revolucí). Ať už byla role vnějších politických vlivů jakákoli, chvíli Evropa, nebo alespoň část Evropanů doufala, že se země Předního Východu a Severní Afriky připojí k civilizovanému světu.  Podobně naivně si to myslela pravděpodobně i hrstka tamějších modernistů, než byli takřka všude převálcování mnohem agresivnějšími muslimy.

Jen chvilku se zdálo, že byl ten svět "náš" a to nikoli v koloniálním smyslu ale v tom, že nám připadal bližší, ale hned na to se propadl do šílenství doby železné ovšem s modernějšími zbraněmi a totalitními náboženskými zákony.

Ve stejné době začalo stupňování stupidních požadavků muslimských obcí, davové výtržnosti se zapalováním aut, demonstrace s adorováním Hitlera, nábožensky motivované vraždy, teroristické útoky, organizované znásilňování nedospělých evropských dívek muslimskými přistěhovalci a rabování v evropských městech. Ti, kdo vytvořili alergii na cokoli muslimského, byli muslimové.

Snaha zmanipulovaných médií zastřít skutečnou náboženskou motivaci zločinců pocit naprostého znechucení islámem jen zesílila, protože sami muslimové se k těmto činům hrdě hlásili na demonstracích i prostřednictvím svých náboženských autorit. 

Na to už jsme nepotřebovali aby se podobné věci děly přímo u nás. V tom už jsme Evropané - města která jsme viděli ve zprávách  mnozí z nás znají docela zblízka. Hlavně ale mnozí z nás znají i Maroko, Egypt, Tunis, Turecko...

Šok to byl samozřejmě i pro dřívější přistěhovalce, ale i obyvatele Tunisu a Maroka, kteří znali z domova spíše "fešáckou" verzi islámu. "Přitažení šroubů" přinutilo leckteré z nich svůj postoj k islámu přehodnotit a to i přes vědomí, jakou hrozbu tím na sebe přivolávají.

A tady se dostávám zpátky k šátku. To co ve skutečnosti lidé nechtějí není samozřejmě šátek, je to to k čemu se jím jeho nositelka hlásí. Nechtějí islám, ne že na něj nechtějí přestoupit, nechtějí ho tady, vůbec, nechtějí jej ve svém domě, ve své ulici, ve svém městě, ve své zemi, v Evropě ani na téhle planetě. Po těchto zkušenostech se jim nemohu divit. Také ho nechci.

Nejsem tím ale s ošátkovanými ženami vlastně na stejné lodi? Copak je islám neutiskuje? No, ne vždy.

Víte před nedávnem vystoupila na TED Talks jedna muslimka, která říkala že není správné posuzovat lidi podle šátku, že pod šátkem může být lékařka, vědkyně, obchodnice...žena pod šátkem prý není nutně chudinka. Ano to může být pravda, i Saúdská Arábie má své pilotky. Tím hůř! Ti samí lidé jsou oporou režimu, který dává stínat odpadlíky od islámu a kamenovat milence. Příslušnost k němu vyjadřuje šátkem. Tím hůř, pokud je to z vlastního rozhodnutí a nikoli z donucení.

Ostatně všechny šátkovací kauzy, ať proběhly v kterékoli zemi byly použity k politickému nátlaku. Argumentace jinak nepochybným právem nosit co se člověku zalíbí byla použita k získání výhod.

To že raději vidíme ve všech ošátkovaných muslimkách oběti, je samozřejmě projekce našeho přání. Raději chceme vidět ženy jako nevinné nebo naivní, než jako spolupachatelky.