Stránky

neděle 2. března 2014

Tvoje starosti vyřeší válka?

Je to takový můj soukromý strašák. Lidé nespokojení se svým místem ve společnosti si v duchu (a občas i nahlas) často opravdu přejí válku. Asi podvědomě doufají, že by nějak promíchala společenské vrstvy a v následujícím uspořádání by se pro ě našlo nějaké více oceňované místo.
Nemyslím si to, vzhledem k tomu, že většina těch, kteří sklouzávají k takovému myšlení, bývají mladí, špatně placení a bez perspektivy, byla by také většina z nich prostě mrtvá. Tihle lidé jsou totiž také nejčastějšími rekruty.

Jejich postoj ale chápu, to co mě straší mnohem více je, když podobné řeči slýchám i od vzdělaných lidí. Takoví rozhodně neplánují v případné válce bojovat v prvních liniích. Za jejich myšlením se skrývá deziluze z pomalého nebo stagnujícího vývoje technologií nebo společnosti. Pravdou je, že obojí dokáže válka změnit.

Ačkoli nemohu udělat rovnítko mezi vítězem války a tím, který z ní má největší zisk, z nějakého důvodu opravdu války vývoji technologií i společnosti prospívají. Přinejmenším se to tak ve zpětném pohledu jeví. Samozřejmě, pokud to válkou postižená kultura přežije.

V moderních dějinách bývá jen vzácně jediná válka příčinou zániku nějaké civilizace, i když takové příklady známe z raného novověku. Mnohem více máme příkladů, kdy válka opravdu urychlila společenský, vědecký i technický vývoj.

První světová válka měla rozhodně zásluhu na rozvoji automobilismu a letectví. Druhá světová válka obojí popohnala ještě více a kromě toho podpořila i vývoj televize, raketové techniky, proudových motorů, radaru, jaderné technologie...

Samozřejmě bychom si měli položit otázku: Je k vývoji nutné obětovat vždy miliony lidských životů?
Doba Studené války nám ukazuje že ne. Soupeření v propagandě dokázalo téměř totéž, ostatně výsledky kosmického výzkumu (projekty Apollo a Space Shuttle), který jí byl podnícen využíváme dodnes a jistě na ně budeme navazovat i v budoucnosti. Ostatně asi bychom se jinak tak snadno nedočkali například osobních počítačů.

Co tedy taková válka vlastně dělá, že vede k vývoji? Domnívám se, že jde o tři podstatné okolnosti:

Za prvé válka přímo vynucuje soutěživost. Tento rys lidské povahy je ve společnosti přítomen stále, jenže v klidných dobách je spíše tlumen. Dokonce i obchod má tendenci v určité fázi soutěživost brzdit. Dochází k tomu třeba v případě, kdy je vyrobena určitá zásoba zboží, které by se v případě vyvinutí a vypuštění nového typu výrobku stalo rychle zastaralým.

Za druhé válka přesně formuluje požadavky. Pokud má soupeř rychlejší letadla, musím postavit ještě rychlejší letadla, nebo najít nějakou nevýhodu těch jeho a využít ji. Jasná formulace problému je to, co chybí většině projektů v klidné době.

Za třetí válka umožňuje koncentrovat velmi rychle velké prostředky na konkrétní úkol.

Tyto tři okolnosti teprve tvoří onen urychlovací princip vývoje. Pokud nejsou splněny všechny tři efekt se nedostaví. Všimněte si, že nikde mezi nimi není požadavek na počet padlých. Množství lidských obětí při takové akceleraci vývoje nehraje roli. Urychlení vývoje vytvářejí války jaksi mimochodem. Pokud bychom dokázali tyto tři podmínky vytvořit jinak, žádná válka by k akceleraci vývoje potřeba nebyla.
Pokud takový způsob existuje, je ostudné jej nevyužít.

4 komentáře:

  1. "Pokud takový způsob existuje, je ostudné jej nevyužít." No bylo by to super, napada te nejaky?

    Jinak souhlas ale jeste trochu bych to posunul - vlastne vsechny tri aspekty mi prijdou spise jako projevy neceho obecnejsiho - a tim je "motivace". Je to podobne jako se v dnesni ekonomice stezuje na to ze "neni dostatecna poptavka". Lidi stejne jako kdejake jine zvirata maji totiz jen docela omezene motivace - potrebuji uplne nezbytne naplnit jen par zakladnich potreba, a pak maji sice i nejake jine tuzby a motivace (vyse na tve oblibene Maslovove piramide) ale ty zdaleka nejsou tak intenzivni, neodkladne, bezvyhradne.

    Podle me je to fakt zase jen problem toho, ze ty zakladni opravdu intenzini motivace dokazeme naplnit uz celkem snadno, a ty ostatni nejsou uz dost vyraznou hybnou silou (jsou roztristene, nejednoznacne, a snadno se jich vzdavame v ramci nejake prokrastinace).

    Valka vytvari intenzivni jednoznacne motivace. Valka to ale dela zase defakto jen tim ze apeluje na ty nejzakladnejsi pudy (snahu o preziti), a tim vytvari mnohem intenzivnejsi motivaci se pokouset o neco dumysleneho ( napr. proudove letadlo) ktere by jsme jinak (bez ohrozeni zivota) treba taky chteli, ale nijak intezivne a klidne by jsme se od toho smeleho ukolu ustopili v ramci prokrastinace a zvazovani jestli to skutecne stoji zato.

    Me proto pripada jedine reseni v duchu
    "Pokud bychom dokázali tyto tři podmínky vytvořit jinak, žádná válka by k akceleraci vývoje potřeba nebyla. Pokud takový způsob existuje, je ostudné jej nevyužít."
    a to vytvorit SYNTETICKY PUD POKROKU ... stejne intezivni a fyzicky vnimany jako treba pud preziti nebo rozmozovani.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Některé lidské projekty takový charakter trochu mají, třeba soutěže a ceny, ale ty zase negenerují tolik zadání.

      Vymazat
    2. Ten syntetický pud pokroku je zajímavý nápad. Jen si nejsem jistá, jestli by to opravdu šlo. A obávám se, že zatím nikoho ani nenapadne něco podobného zkoušet zkoumat - problém s tím je i etický, ono by to asi na laboratorních krysách zkoušet nešlo, ale muselo by se zkoušet rovnou na lidech, a to by mohlo vadit.

      Vymazat
  2. Myslím si, že lidé, kteří 'touží' po válce, po ni podvědomě netouží proto, že by se pak mohli mít lépe. Ale protože by ostatní na tom byli stejně špatně jako oni.

    OdpovědětVymazat