Kultury vyšší, nižší a cornucopianská utopie

Asi nastal čas, aby mě zase o něco víc lidí zavrho. Několikrát jsem totiž zmínil, že na světě skutečně existují kultury vyšší a nižší. Teď bych měl tohle tvrzení trochu zmírnit tím, že je to má hypotéza, nikoli vědecká teorie. Chtěl bych ale ukázat jak to vlastně s tou "výší" kultury myslím. Zároveň bych na stejné argumentaci rád ukázal jistý paradox, díky kterému se zdá, že je nejvíce šťastných lidí v těch nejzaostalejších částech světa.

V modelu, známém jako Maslowova pyramida psychosociálních potřeb, jsou na nejnižším stupni zařazeny fyzické potřeby. Nebudu komentovat celé schéma, jen si všimněte, že čím výše se dostanete, tím více má sám člověk vliv na podstatu i konkrétní podobu oné potřeby.

Obecný výklad tvrdící, že spodní stupně jsou "důležité", zatímco vyšší "méně důležité", není pravdivý. Problém Maslowovy pyramidy je v tom, že spodní stupně jsou nutné k zajištění života v tomto okamžiku. Pokud člověk trpí hlady, žízní a zimou, budou jeho myšlenky na životní náplň dost omezené. Přesto člověk nemusí být sytý a v optimální teplotě, aby i v takovém stavu toužil po naplnění potřeb na vyšších stupních pyramidy. Jen prostě nejsou tak aktuální. Proto i vězni v koncentračních táborech hledali nějaké kulturní vyžití. 

Naopak i když má člověk zajištěny základní životní podmínky, dokáže jej vědomí, že nikdy nebude moci dosáhnout sounáležitosti s ostatními, lásky nebo uznání (tedy naplnění "vyšších" potřeb) zdrtit natolik, že svůj život dobrovolně ukončí. Touha po "vyšších" motivacích bude tím větší, čím větší budou jeho schopnosti.

Stejně odstupňovány jsou ale i ty "nejnižší" životní potřeby - bez vzduchu vydrží člověk maximálně pár sekund, bez kyslíku pár minut, bez vody několik dní a bez jídla několik týdnů. To ovšem neznamená že by jídlo bylo méně důležité než pití, jen že naše potřeby mají různou frekvenci. 

Maslowův model je samozřejmě primárně určen pro jednotlivce, jenže co se stane, když jej použijete na společnost?  Počet lidí trpících nedostatkem v naplňování základních životních potřeb se dá číselně vyjádřit. Právě tak se dá také vyčíslit (i když už ne tak přesně) počet lidí, kteří dosahují naplňování vyšších úrovní potřeb.

Abych to řekl ještě jinak:

Úroveň určité kultury odhaduji na základě naplňování psychosociálních potřeb Maslowovy pyramidy a to jednak podle počtu lidí dosahující jednotlivých úrovních a jednak samotnou dosaženou úrovní.
 

šipka pod grafem ukazuje počet obyvatel/ členů společnosti
levá hranice  0% pravá hranice 100%

Diktátorské státy budou v nejhorším případě vypadat tak, že vytvoří útvar připomínající nůžky - nejvyšší příčky dosáhne jen naprostá menšina obyvatel - vládnoucí vrstva. Naopak široká vrstva lidí bude neuspokojená i v základních životních potřebách. Přibližně asi 20% obyvatel pak bude trpět naprostým nenaplněním základních životních potřeb - hladem, žízní, zimou. Pokud se tato skupina ještě zvětší, stát se zhroutí.  

Reálný socialismus vypadal překvapivě podobně, ale spodní hranice byla posunuta výš. Všimněte si, že všichni, nebo téměř všichni, lidé mají zajištěny základní fyzické a biologické potřeby i určitou úroveň bezpečí, nemohou se však dostat výš. Taková společnost má poměrně velký potenciál k tomu aby lidé sami dosahovali "vyšších hodnot"  ale sama jej dusí. Je to jakýsi "efekt pokličky" - ve jménu "nižších hodnot" jsou potlačovány "hodnoty vyšší". Jenže jak jsem už upozorňoval výše, tento způsob výkladu je nepoužitelný. "Vyšší" potřeby stále zůstávají a po určité době je jejich nedosažitelnost velmi trýznivá.

Naopak zlepšení na jakémkoli stupni naplňování lidských potřeb je vnímáno jako zlepšení, tedy jako "štěstí". Proto kultury které na téhle stupnici stoupají vypadají šťastnější, i když jsou třeba méně vyvinuté  než kultury stagnující nebo upadající.

graf "ideálně pravicové společnosti"

- naprosto nefunkční a nepoužitelný

Kdyby existovalo něco jako "pravicová společnost přesně podle politických prohlášení" pak by taková společnost vypadala tak, že by vynechávala úplně střední část. Taková společnost ale neexistuje a ani existovat nemůže - pak už totiž neexistuje jako společnost, takže také nemůže plnit její funkce. Ve skutečnosti tedy bude vytvářet opět nějakou obdobu "nůžek".

A jak by naproti tomu vypadala opravdu ideální společnost? Domnívám se, že u ní by podobný graf připomínal dlažební kostku. Střední část grafu, která se u diktátorkých a polodiktátorských režimů strmě propadá dolů by byla naopak vyboulená. Byla by to společnost, ve které už by hlavní motivací převážné většiny lidí byla seberealizace, protože "nižší" motivace by byly dostatečně nasyceny. Ve většině předchozích grafů existovala malá skupina lidí, motivovaná seberealizací, zde je to co nejširší vrstva.

Kdybych měl nějaký jiný graf, kde by byla zároveň uváděna výše příjmů, vzdělání a intelekt, spadala by většina těchto lidí do průniku finanční a intelektuální elity. Z toho vyplývá, že abyste se mohli dostat na nejvyšší stupně Maslowovy pyramidy, potřebujete prostředky a vzdělání. Prostředků kupodivu často nepotřebujete zase až tolik, vlastně právě tolik, aby zajišťovaly naplňování nejnižšího stupně potřeb, zato informací budete potřebovat hodně.

Teď mi samozřejmě můžete říci, že mluvím o komunismu a já bych mohl předstírat překvapení: "Vidíte, ani jsem si toho nevšiml!" Tenhle model má ale mnohem blíže k fabiánské představě, než k ideálům KSČ. Víte, po předchozích zkušenostech s komunisty se tak bojíme té představy, že se úplně vyhýbáme možnosti i jen toho, co by se tomu trochu podobalo. Přitom v tomto případě nejde o rovnost nařízenou a centrálně regulovanou ale přirozeně distribuovanou prostřednictvím lepšího a zároveň jednoduššího (!) vnitřního uspořádání.

Reálný socialismus glorifikoval práci, současný plutokratismus bohatství a ani uctívači "volného trhu" si většinou neuvědomují, že to k čemu se upírají je ideální trh, tedy utopický ideál předpokládající dokonalou informovanost. Je možné, že se všechny tyto směry absurdně mýlí a nejdůležitějším prvkem, který formuje společnost jsou informace a používání rozumu. 

Většinu minulosti byly prostředky (nejčastěji finanční) svázány s přístupem k informacím. Toto spojení jen mírně narušovaly starověké veřejné knihovny. Výraznější posun znamenal knihtisk a naprosté zborcení tohoto spojení má na svědomí internet.

Pokud ještě sledujete tok mých myšlenek, musí vám být jasné, že směřuji k cornucopianské utopii. Ona skupina kolem Petera Diamandise sice tohle označení nesnáší, ale možná by udělali lépe, kdyby ho přijali za vlastní. Plošné zvýšení dostupnosti znalostí může zpětně zajistit také lepší distribuci zdrojů a tím i nasycení potřeb na nižších stupních Maslowovy stupnice. V ideální cornucopianské společnosti by úplně zanikla ona část elity, která se vyvyšuje nad ostatní pouze majetkem. (t.j. bohatí by byli, ale ti kteří by dokázali toto bohatství využít k něčemu rozumnému) Pro takovou společnost by už také opravdu přestaly platit Malthusovy odhady.

Když se nad tím opravdu zamyslíte zjistíte, že náš současný svět je skutečně absurdní. Do světadílu, který má potenciál uživit dvojnásobek obyvatelstva Země posíláme potraviny, protože tam lidé umírají hladem. Ve vyspělých zemích využíváme zlomek intelektuální kapacity obyvatel, nutíme lidi pracovat či "pracovat" nejméně 8 hodin denně, ačkoli produktivita stoupla a část lidí  nemá práci. Je tomu tak proto, že vzdělání a myšlení přisuzujeme stále příliš malou váhu.