Stránky

středa 2. ledna 2013

Proč NE s komunisty?

Asi tak od roku 91 se setkávám se zvláštními manýry kolem komunistů bývalých i současných. Víte, komunisté bývají odmítání a priori, bez vysvětlení proč. Je to něco nesmírně nezdravého, protože tím je odmítán vlastně jen název, nikoli nějaké chování nebo zásady.

Tažení za tohle chápání komunistů začalo hned se Sametovou revolucí a mají ho na svědomí politikáři, kteří už tehdy cítili příležitost ukousnout si vlastní porci moci.

Napíši vám teď moje důvody, proč pro mě byla komunistická ideologie nepřijatelná. Možná zjistíte, že jiní lidé a jiné strany dnes dělají pod jiným názvem totéž.

1.) Vytváření nadlidí - Je to vlastně absurdita, ale jeden z prvních kroků komunistické strany bylo odtržení vládnoucí vrstvy od "lidu". Komunisté se podobně jako prasata ve Farmě zvířat nakonec sami stali v podstatě feudály pohlížejícími na porobený lid svrchu. Obyčejní lidé byli dobří tak leda k překračování stachanovských norem, na myšlení však měli monopol zasloužilí straníci.

2.) Omezování možností seberealizace - Druhý bod žel vyplývá z prvního. Ač si komunističtí straníci přivlastnili právo na myšlení, byla jejich duševní úroveň poměrně nízká. Snaha řídit umělecký (ba i vědecký) projev byla nepředstavitelně tupá. Každý, kdo zažil přehrávky před kulturní komisí nebo různá kulturní hodnocení, musí v duchu skřípat zuby, kdykoli si na ten pocit vzpomene.

Poznámka: Na Maslovově pyramidě psychosociálních potřeb by se většina aparátčíků vyšplhala jen na druhý stupeň. Ukazuje se tu ale jistý nedostatek tohoto modelu, protože tito lidé neměli potřebu pocitu lásky a  spolupatřičnosti, ale zato  velkou potřebu uznání a nadřazenosti. 

3.) Nutnost násilí - Marxismus a tím spíše marxismus-leninismus násilí jen neomlouvá, považuje jej za nutné, potřebné a prospěšné. Ideu třídního boje a světové revoluce lze vykládat jako marxistický džihád. To je samozřejmě také důvod, proč vyvolává tak silný (někdy až absurdní) protitlak.

4.) Dogmatizace - Marxismus se často prezentoval jako "vědecká ideologie", tou ale přestal být velmi brzy, když se rozhodl zatočit s revizionisty. Faktem je, že použití Marxových idejí, tak jak byly sepsány nebylo myslitelné už na přelomu 19 a 20 století. Všechny skupiny komunistů které tehdy existovaly a které existují (Leninismus, Trockismus, Maoismus, Castrismus), jsou v podstatě revizionostické, ale zároveň dogmatické. Jsou to konfese úplně stejně, jako třeba katolicismus. Ostatně komunisté skutečně veřejně prohlašovali že věří v ideje m-l a v konečné vítězství světové revoluce. Marxismus-leninismus byl, už od svého zformulování Stalinem v knize Otázky leninismu, vzdálen vědě stejně jako jakákoli jiná náboženská ideologie.

5.) Neschopnost dialogu - Pátý bod je důsledkem čtvrtého. Nelze diskutovat s někým, kdo uznává dogma, protože jakýkoli důkaz nezmění jeho postoj. Z dogmatismu žel výplývá, že nejvýše hodnocenými lidmi bývají ti nejvíce bigotní. Většina pokusů o diskusi s představiteli "horní vrstvy" (o čemkoli od umění, přes vědu po filosofii) tedy končila nějakým zákazem (a někdy i tajným policajtem za dveřmi). Ostatně jednou z největších zbraní proti komunistům bylo důsledné trvání na pravidlech dialogu.

Poznámka: Až tragicky trapné bylo třeba popírání kontinentálního driftu, odsouzení kybernetiky jako buržoazní pavědy nebo prosazování lysenkismu.

6.) Pokrytectví - Věc, která všechny nejvíce mrzela. Komunisté byli poměrně oblíbení, dokud se neukázalo, jak zdatně umějí "tunelovat" dobré myšlenky. Jakákoli sympatická idea v rukou komunistů velmi rychle měnila význam, často ve svůj pravý protiklad. Přirovnání k románu 1984 vyznívalo nepříjemně povědomě. Je třeba ale říci, že komunisté tenhle způsob práce s pojmy nevynalezli - naučili se jej na církevních školách. Komunisté vytvořili iluzi rovnosti (sami ale byli "rovnější"), iluzi voleb (s předem vybranými kandidáty), iluzi šťastné budoucnosti (na níž ale nic neukazovalo)...

Teď si prosím na chvíli odmyslete slova "komunisté", "marxismus", "marxismus-leninismus", případně si představte na místě tvůrců idejí někoho jiného než Marxe. Kolik politických stran hraje stejnou hru? Kolik politiků se chová jako kovaní předlistopadoví komunisté?

Poznámka: Samozřejmě čekám rozhorlenou reakci od Kojota, který se (trochu k mé lítosti), rozhodl komunisty hájit. Já jsem samozřejmě přesvědčen, že si takové hájení nezaslouží ani komunisté ani jiní političtí pokrytci.

10 komentářů:

  1. Tak to jsem v klidu. S ničím takovým se v KSČM opravdu nesetkávám.
    Ad 1. - Nehlásáme, nechceme. Chceme co nejvyspělejší občanskou společnost.
    Ad 2. - To už vůbec ne. Tedy kromě korupčníků - těm bychom zatrhli možnost seberealizace velice rádi.
    Ad 3. - Opravdu ne. Sám Marx by to dnes odmítl, mimo jiné proto, že by viděl, že proletariát coby koncentrované dělnické masy, byl přechodnou anomálií.
    Ad 4. - V žádném případě. Viz naše stanovy. Jsme totální revizionisti a nestydíme se za to. Nevěříme v žádnou formu kvazináboženské teologie..
    Ad 5. - Do dialogu vstupujeme permanentně a vedeme svobodný dialog i interně. Což je důvod, proč mě baví být členem téhle partaje. Tak svobodný dialog jsem ještě nikde nezažil.
    Ad 6. - To nelze posoudit, protože jsme zatím neměli možnost uvádět náš volební program do praxe. Nejsem naivní - v praktické politice se může stát, že se někdo zpronevěří vlastním ideálům, takže nepopírám, že se to může stát i nám, a jistě už i stalo. Přesto jsem přesvědčen, že by to nebylo tak katastrofální, jako kdysi, už proto, že nemáme zájem o vedoucí úlohu strany.

    Takže shrnuto: Díky za článek, v němž píšeš, co ti vadilo na komunistech za minulého režimu. Na článek, co ti vadí na současných komunistech, se budu i nadále těšit. Věřím, že se leccos najde. ;-)

    Zdroj:
    http://www.kscm.cz/nase-strana

    OdpovědětVymazat
  2. Víš, právě kvůli tomu zůstanu opatrný. Komunisté totiž kdysi v roce 1948 tvrdili téměř totéž. Můj vztah k politickým stranám je ostatně obecně známý...

    Díky za odpověď.

    OdpovědětVymazat
  3. No, oni to tvrdili v letech 45-46. A myslím, že Gottwald v té době opravdu uvažoval o nějaké "československé cestě", dokonce chtěl přijmout Marschallův plán. Z toho titulu si jej Stalin předvolal v roce 47 "na kobereček" a pak už bylo vymalováno. A prý za minulého režimu nikdy nevyšly tiskem Gottwaldovy projevy z let 45-47. Tím nechci říci, že by Gottwald a spol. byla nějaká neviňátka, ale ten Kreml v zádech byl očividný.
    Dnes je to spíš na opak: Za partajemi stojí různé finanční a mocenské skupiny, za KSČM opravdu nikdo.
    Ale tím tě nechci nějak "zlomit", aby ses stal fanouškem KSČM, jen demonstruji, že jsme schopni dialogu ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Komunisté jsou komunisté.
    Pokud se dnes neztotožňují s komunisty, nejsou to již komunisté, ale něco jiného.
    Pokud komunisté dnes neuznávají třídní boj a diktaturu proletariátu, schvalují soukromé vlastnictví výrobních prostředků, tak už to nejsou komunisté.
    Pak by mohli klidně být sociálními demokraty.
    Komunisté právě zdůrazňovali, že sociální demokraté jsou jim nejbližší, ale nechápou právě to nejpodstatnější: třídní boj, revoluci, diktaturu proletariátu jako výchozí.
    Určitě ve skrytosti zůstali těmto myšlenkám věrni.
    Já jsem měl na vysoké škole marxismus-leninismus pět let. Končil jsem školu v roce 1985 a ani jeden z těch učitelů marxismu-leninismu na žádný revizionismus nepřešel. A viděli, jaká je situace.

    OdpovědětVymazat
  5. Dnes je korporativismus.
    Ti, co jsou u moci, se poučili z dějin a nikdy nenechají věci dojít tak daleko, aby se jim pracující bouřili a organizovali nějakou velkou, až světovou revoluci.
    Komunisté tedy budou přežívat jako takoví dinosauři nebo převezmou myšlení sociálních demokratů.

    OdpovědětVymazat
  6. +Ladislav Marecek Tvé komenty jsou naprosto přesné a nelze s nimi než souhlasit. Jen dodám svůj postoj: Komunismus je svinstvo a bolševici jsou svině :) No ale vážně. Komunismus je stejně jako nacismus největší ZLO jaké svět viděl a zažil. Obhajoba komunismu v jakékoli podobě svědčí buď o neznalosti nebo stupiditě hraničící s demencí. A to nemyslím jako urážky, ale jako diagnozy.

    OdpovědětVymazat
  7. Já si myslím, že současný vládnoucí establishment je velmi prolhaný a používá v podstatě stejné manipulace jako za socialismu komunisté. V tomto případě je to potřeba nepřítele na kterého se hodí vina za neúspěchy a zakryje vlastní neschopnost, či spíše neochota dát věci do pořádku a dostát svým slibům. Je pokrytecké říkat o legitimní parlamentní straně, že je největší zlo a halasně se od ní distancovat. Pokud to tak dotyčný opravdu cítí, měl by provádět jiné kroky, než jen velkohubě plácat. Nechtěl bych vysvětlovat mladým lidem paradoxní situaci, kdy nebyl nikdo odsouzen za všechny ty zločiny, kterými se dosud strašíme, zatímco komunistické praktiky lhostejně přijímáme do svých životů. Bez přirozené možnosti volby si necháme například vnutit opencard, s-kartu a mnoho jiných věcí. To jsou komunistické praktiky, nikoliv kapitalistická ruka trhu. A co EU? Vždyť to je komunistická instituce jak vyšitá! Stačí si vzpomenout, jakým způsobem byla přijata Lisabonská smlouva. Jakou masáž jsme dostali před referendem podmiňující vstup do EU. Jak centrálně plánují a jak jim to nevychází a jak tlačí a jdou na to silou. Co žárovky? Co zemědělská politika (s níž jsme přišli o nezávislost a soběstačnost)? A co snahy o kontrolu všeho a všech? A co ta propaganda? Třeba, že toto a toto vám zaplatila Evropská unie? Vždyť je to lež už z principu. To už nemá s demokracií moc společného a po volném a soutěživém tržním prostředí ani památky! Komunistické praktiky - to je to, co mi vadí a je mi přitom jedno, zda přichází zleva, zprava a jakou má kdo nálepku.

    OdpovědětVymazat
  8. Ladislavu Macerkovi: Snažím se přijít na to, z jakého titulu máte právo definovat, kdo jsou a kdo nejsou komunisté. Idea, která podlehne petrifikaci a přestane se vyvíjet, je mrtvá idea. Díky Bohu zde už není žádná z Kremlu řízená Kominterna, která by dbala na "ideovou čistotu", a opravdu nevidím důvod, proč byste měl takovou instituci suplovat vy nebo kdokoli jiný.
    Nicméně "komunista" je nakonec jen slovo, flatus vocis, pokud chcete označovat KSČM za stranu demokratických socialistů nalevo od sociálních demokratů a více antikapitalistických než je ČSSD, tak to není problém. Ale problém nevidím ani v tom, proč bychom měli opustit název "komunistický" jen proto, že nevyhovujeme marx-leninistické definici.

    OdpovědětVymazat
  9. Odpověď Kojotovi:
    Komunisté již nejsou komunisty.
    Tady se tedy dostáváme ke kategorizaci základních pojmů v komunikaci. To je naprosto scestné.
    Pokud definice pojmů zpochybním, tak mohu cokoliv nazvat čímkoliv.
    Samozřejmě to lze, ale jen to přispívá k naprostému matení významů. Je to jako klamavá reklama v marketingu.
    Jenomže ti komunisté zůstali komunisty. Lze se přece podívat například na web Komunistického svazu mládeže.
    Jestli mám právo nebo nemám právo na definici? Tady nejde o právo. Většina lidí si myslí to, co já. Ten pojem, kdo je komunista, žije bez vašeho přičinění.
    Ve vaší straně je převážná většina lidí, kteří smýšlejí původním způsobem.
    V Rusku v dané době dostali komunisté naprosto jedinečnou šanci ukázat v praxi svoji filozofii. Jak se jim to povedlo, víme. Stojí to na milionech mrtvých těch, kteří patřili díky osudu k tak zvané nežádoucí třídě. To je přímo v té filozofii a ideologii.
    Kdyby komunisté tehdy nedostali tuto šanci, tak by dodnes třídní boj obhajovali argumentací, že se jim ho nepodařilo pořádně zahájit. A snili by o něm dál.

    OdpovědětVymazat
  10. Pane Macereku, v KSČM nesmýšlí původním způsobem většina, ale naopak menšina členů, ukázal to 8. sjezd v Liberci minulý rok (nezvolení Grospiče předsedou ani místopředsedou). KSM a SMKČ jsou samostatné organizace, zvláště SMKČ jsou hardcore stalinisti a KSČM s nimi má problém.
    Od minulosti jsme se distancovali. Ideologii nemáme.

    OdpovědětVymazat