Stránky

pondělí 19. listopadu 2012

Příliš tichý hlas rozumu

Ještě jednou se vrátím k demonstraci 17. listopadu 2012.

Problém není v tom, co všichni ti lidé nechtějí, ale co chtějí nebo co by od státu měli chtít. A jako vždycky bývá hlas rozumu ten nejtišší. Už po Sametové  revoluci byli lidé-myslitelé, kteří říkali, že nemá smysl teď budovat umělou pravo-levici, která nemá v naší poslední historii žádnou oporu. Namísto toho prosazovali rozum. Krátkou dobu se označovali jako racionalisté, pak byli za to rozcupováni zleva i zprava.

Neměli bychom se nad tím znovu pořádně zamyslet? Vždyť nejen že mohli mít pravdu, pravděpodobně se jí přiblížili mnohem více než polonáboženské ideologie. Ten systém, kterým se dají posuzovat stát i zákony přitom vznikl pěkně dávno. Každý zákon, každé rozhodnutí vlády,  by mělo vést k lepší kvalitě života co nejvíce jednotlivců ve společnosti, tedy k tomu co zjednodušeně ukazuje Maslowova pyramida. Zároveň by je neměla vystavovat zbytečným nebezpečím a odvracet nebezpečí, která jsou předvídatlená.

K tomuto účelu totiž společnost vzniká - má mít úlohu tam, kde je potřeba společná obrana a společné zajišťování potřeb. Důležitá je podmínka: Jen tam kde je to potřeba!

Na rozhodnutí zákonodárných sborů lze tedy cekem snadno aplikovat sedm utilitaristických "okolností" (circumstances)* definovaných Jeremy Benthamem:

Intenzita – představuje prostě hloubku kladného prožitku. - V čem nás občany obohatí, případně jak velkou hrozbu od nás odvrátí?
Trvání – jednouše čas po který bude příznivý výsledek našeho snažení trvat.
Jistota – s jakou jistotou kladné výsledky skutečně nastanou? 
Blízkost – časová i prostorová vzdálenost, ale také úsilí, které je nutné vynaložit k jeho dosažení, cokoli, co nás od zamýšleného cíle odděluje.
Plodnost – tedy to, jestli tato příznivá událost vyvolává i nějaké další příznivé události.
Čistota – říká nakolik má dobrý výsledek také nežádoucí důsledky. (Čím méně , tím lépe.)
Rozsah – kolika lidí se týká (princip: Co nejvíce štěstí pro co nejvíce lidí.)

Lidé kteří tvrdí, že současná krize je především krizí morální, mají pravdu, protože  rozhodnutí vlád i mnohých okresních správ, od roku 1989 prostě na téhle stupnici nedávají smysl. Od pokusů zrušit demokracii v době oposmlouvy, přes prapodivnou podporu obnovitelných zdrojů až po obdarování katolické církve (ať to ODS zdůvodňuje jak chce), jde o věci, jejich přínosy jsou extrémně nejisté, časově nesmírně vzdálené a pravděpodobnost že budou mít neblahé důsledky, které většinu lidí dlouhodobě poškodí, je extrémně vysoká.


*Poznámka: Pro běžné použití se uvádí jen šest. "Rozsah" je přesto důležitý i tam, protože lidé získávají kladné pocity z velké části také odezvou společnosti. Jde tedy o doplnění první "okolnosti". Pro rozhodnutí týkajících se společnosti se musí používat všech sedm.

Žádné komentáře:

Okomentovat