V tomto článku se, navzdory svému zvyku, přidržím označení pravice/levice, protože ho potřebuji k vysvětlení toho, jak se naše vlády jeví. Nic to ale nemění na mém přesvědčení, že politické strany jsou z principu nedemokratické a klientelismus i nepotismus se u nich projevují tím víc, čím větší je taková strana a čím větší nabízí podíl na moci.
Více než dvacet let už tady vládne jakási pravo-levá korporace. Teprve poslední roky ale začala být naše vláda vysloveně "pravá". Důsledkem jejích hrubě neodborných zásahů, odstraňování sociálních jistot a zároveň obrovského mrhání penězi bylo posílení komunistů.
Jen skutečný hlupák si může myslet, že tento posun nebyl zákonitý. Něco takového se tady totiž už kdysi stalo.
V roce 1938 zabralo Německo pohraničí Československa. Důsledky byly zvláštní ale přitom nesmírně povědomé. Za krátký čas (celkem 167 dní) označovaný jako "druhá republika" se stalo hned několik věcí.
Zavládlo všeobecné zklamání z demokracie, protože podle mnohých došlo k vydání pohraničí právě kvůli slabosti demokraticky zvolených institucí. Navíc velmoci které nás zradily měly také demokraticky zvolené vlády. Výsledkem byla změna politického směřování ostře doprava k autoritativní vládě.
Vůdčí politickou stranou se stala konzervativní a silně pravicová Strana národní jednoty, jejímž předsedou byl Rudolf Beran. Byla to strana, jejíž politika skutenčně obsahovala prvky fašismu italského typu.
Byl změněn název státu na Česko-Slovenská republika (ano s pomlčkou!) a nedlouho na to následovalo rozdělení na Protektorát Čechy a Morava a klerofašistický Slovenský štát.
Došlo k velké mobilizaci v katolické církvi která se pokusila vyhlásit římský katolicismus jako jediné státem povolené náboženství a projevovala velkou snahu zavést intenzivní rekatolizaci na všech úrovních vzdělávání. (Tedy to co se na Slovensku skutečně stalo.)
V roce 1938 se také objevil návrh na obnovu mariánského sloupu, svrženého roku 1918 a jeho navrácení na Staroměstské náměstí v Praze.
Po obsazení Čech a Moravy byly podniky převedeny na cizí správce (Škodovka, brněnská Zbrojovka, Poldovka, Vítkovické železárny apod.)
Byla uměle snížena hodnota koruny.
Protektorát neměl kontrolu nad finančními toky - ty spravovalo Německo.
Na konci 2. světové války tedy tedy nezískala komunistická strana svou obrovskou popularitu jen tím, že území Československa osvobozovala Rudá armáda.
Zároveň tu bylo také množství lidí, kteří by volili jiné strany, ale právem se jimi cítili zrazeni.
Je pochopitelné, že vůbec netoužili po návratu druhorepublikových poměrů, tak se prostě rozhodli dát šanci těm, kteří byli u nás ještě čistí.
Co s tou důvěrou tehdy komunisté udělali říkat nemusím.
Někdy se říká "Národ, který nezná svou minulost, je odsouzen ji prožít znovu", ale není to pravda, historie se nikdy úplně neopakuje. Jenže když už jsem u těch mouder, tak je takové americké rčení:
"Podvedeš-li mne jednou, hanba ti. Podvedeš-li mne podruhé, hanba mi."
Já prostě už nechci žít v tom bludném kruhu druhé republiky.
Poznámka: Zajímavé právní zamyšlení nad důsledky církevních "restitucí": EXKLUZIVNĚ Zákon o majetkovém vyrovnání – cesta k novému charakteru českého státu
Žádné komentáře:
Okomentovat