Česká ŘKC za první republiky a po Mnichovu

Byl jsem obviněn, že neznám příliš dobře historii ŘKC na našem území, tedy v Čechách a na Moravě, protože ta se prý na rozdíl od té slovenské chovala jinak a mnohem lépe. Budiž řečeno, že jsem nikdy nepopíral osobní hrdinství, ale jako organizace vystupovala ŘKC po celou první republiku v podstatě protistátně a zradu v Mnichově viděla jako příležitost pro rekatolizaci.

Tehdy také přišel první návrh na obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Ale víte co? Moji kritici měli pravdu, neznám příliš dobře historii ŘKC na našem území, nejsem historik a nestudoval jsem žádnou teologickou fakultu. Přečtěte si to sami:

Martin Vaňáč
Ekumenismus v České republice. Příspěvek ke studiu ekumenických vztahů v České republice na pozadí vztahu k církvím v letech 1918– 2000

Jde o práci, která byla v roce 2001 předložena a obhájena na závěr kombinovaného studia katolické teologie na Katolické teologické fakultě v Praze. Podstatné informace i citovaná část pochází z kapitoly
6.1.2. Římští katolíci: zúčtování s první republikou:


„Oprávněnost supremace ve státě zdůvodňovali integrální katolíci svým výchovným posláním vůči zlaicizovanému národu. Zavrženíhodná nebyla pouze politická a státní reprezentace uplynulých dvaceti let, ale celý národ, který ji volil a některé politiky ‘dokonce uctíval jako bohy a polobohy. To jistě nesvědčí o zdravém rozumu’. Nesvéprávný český národ se za druhé republiky musí stát objektem intensivní misijní činnosti... .Jejich konečným požadavkem byla identifikace zákonodárství druhé republiky se zákony božími a postavení ateistů, svobodných zednářů a nekatolických vyznání mimo zákon. Katolictví mělo být nařízeno zákonem.“

Pokatoličtění Čechů mělo proběhnout ovládnutím školství, jak se můžeme dozvědět z manifestu nazvaného „Učitelstvu česko-slovenskému“. Nepřipomíná vám to nic?

Jen ještě jednou připomínám, že práce vyznívá vcelku pro-ekumenicky, není vytvořena šíleným antiklerikálem ale studentem teologie! Některé vývody jsou z mého pohledu zvláštní, třeba ty které se týkají chování Vatikánu za války. Výčet katolických mučedníků vytváří dojem, že kněží byli už svou vírou proti nacistům, faktem je spíše to, že v české ŘKC bylo tehdy poměrně mnoho intelektuálů, kterých se okupační správa právem obávala.
Zkuste srovnat  s tímto textem:

Jana Kružíková: Mezi „Pryč od Říma!“ a „Modem vivendi“: z osudů katolické církve v Československu za první republiky a za německé okupace 


Přímo s antisemitskými názory vystupovali v Československu ultrapravicoví katoličtí intelektuálové, kteří své názory zveřejňovali v časopisech Řád, Tak a Národní obroda. Poukazovali zde na přirozenost a tradici českého antisemitismu a dokonce napravovali mezi českou veřejností reputaci norimberským zákonům, které prezentovali jako umírněnou podobu církevních nařízení.Antisemitská propaganda katolické ultrapravice, jež vycházela z náboženských ideových kořenů a byla postavena na dogmatu žid versus křesťan, se uplatňovala v českém protektorátním tisku až do roku 1941 poměrně často. Příkladem antisemitismu mezi církevními hodnostáři je například projev msgre. Bohumila Staška na manifestaci Mladé národní jednoty v Dobříši, jehož záznam uveřejnily noviny Večer. Stašek v něm označil židovství a zednářství za hlavní elementy, které podvracejí a ničí křesťanství v českém národě, a vyslovil se pro založení pevného křesťanského řádu: „ ... je třeba zúčtovati s tím, co tento řád podvrací - zvláště zednářství a židovství."13
Na druhou stranu i mezi českými katolickými knězi lze nalézt (i když poměrně zřídka) vystoupení proti antisemitismu. Jedná se například o známé vystoupení pražského kardinála Karla Kašpara proti antisemitským opatřením....
Obecně však platí, že český katolický tisk na projevy antisemitismu v Německu prakticky nereagoval. Neobjevovaly se v něm žádné komentáře, žádná hodnocení. Neobjevovaly se články pro ani proti antisemitismu a o židech v Československu se nepsalo téměř vůbec.


Některé citované pasáže v práci pocházejí z knihy:
Rataj, Jan: O autoritativní národní stát