V několika plátcích i jejich internetových verzích jsem se dočetl, že Václav Klaus tak lituje krádeže chilského pera, že by si chtěl utrhnout ruku! (též zde a zde) Nevím úplně přesně, jakou silou drží Klausova ruka v ramenním kloubu, kolik vydrží šlachy v jeho rameni ani kolik snese jeho stařecká kůže v tahu, ale síla je to jistě nezanedbatelná. Náš Votočtužka by se jí údajně rád vystavil, aby se vyhnul oné trapné příhodě.
Nicméně pokud se do zpráv začtete pořádně, asi se nestačíte divit. Klaus totiž nedosáhl náhlého etického osvícení, které by mu vnuklo myšlenku, že krást se nemá. Lituje toho, že ho příhoda s perem stála přízeň veřejnosti a udělala z něj snadný terč vtipů.
"Klausovo pokání" by tedy mělo zaujmout čestné místo hned vedle obratů "krokodýlí slzy" (o kterých se traduje, že je krokodýli roní, když mají hlad) případně "papežská omluva" (To když Ratzinger vysvětlil, že desítky milionů vyvražděných indiánů ve skutečnosti do té doby v tichosti čekaly na příchod misionářů).
Mimochodem poznámka z níž Klausovo rukotrhačství pochází nebyla vůbec myšlena obrazně. Roku 508 př. n. l. si římský mladík Caius Mucius Scaevola veřejně upálil ruku za to, že jí (nechtěně) zabil nevinného. Jeho jméno se od té doby považovalo za symbol cti.
Klaus ovšem zavraždil svoji čest už dávno, takže myslím, že v této situaci by mu ani utržená ruka nevrátila jeho podivně vysokou oblibu. Hodně lidí by tím ale jistě pobavil a jako prezident by rozhodně do větru mluvit neměl. Tak tedy do toho!
Žádné komentáře:
Okomentovat