V dopise Lenky Procházkové, který se jinak zabývá církevním majetkem jsem narazil na formulaci, která mě až zaskočila jednoduchostí formulace a zároveň úplným rozporem s realitou. Dovoluji si tedy odcitovat tento odstavec celý:
"Obsahem dvoustranných čili bilaterálních smluv je především záruka svobodného šíření katolické víry v signatářských zemích, umožnění katolické výuky ve školách státních i privátních, přítomnost katolických kněží v ozbrojených i policejních složkách státu a ve věznicích. Tyto smluvní povinnosti signatářských států vyvažuje Svatý stolec garancí, že katolická církev využije všechny vhodné prostředky pro mravní formování obyvatel ve prospěch obecného dobra podle principů katolické nauky."
Převedeno do hovorové řeči dostává katolická církev obrovské pole pro vlastní propagaci (propagandu) snad ve všech myslitelných státních institucích. Za to slibuje, že udělá obyvatele lepšími, mravnějšími a bude šířit dobro.
Domnívám se, že pokud v současnosti požaduje církev plnění nějakých dohod od státu, měly by také státy požadovat účty z konání obecného dobra a z mravního formování obyvatel.
Mám dojem, že většina smluv s církvemi (nejen tzv konkordáty) vykazuje jistou nerovnost. Zatímco jejich plnění ze strany států doložit lze, plnění závazků ze strany církví naopak doložit nelze.
Většinou se zdá, že činnost církví nemá na morální úroveň obyvatel vliv, nebo má dokonce vliv negativní.
článek1: Osel.cz
článek 2: Osel.cz
článek 3: Osel.cz
článek 4: Osel.cz
Obecné výzkumy navíc ukazují jako morálně zaostalé spíše ty státy, kde má náboženství silnou roli ve společnosti.
Ani v oblasti duševního zdraví si náboženská víra nevede příliš dobře.
Jistě, známe i psychology, kteří jsou zároveň nábožensky činní jako například Jaro Křivohlavý nebo Isidor Baumgartner. Ti odlišují "patologickou" a "zdravou" náboženskou víru. Pokud bychom ovšem jejich hlediska promítli zpětně do minulosti, museli bychom většinu činnosti církví (buďme spravedliví, nebyli to jen katolíci), označit jako patologickou.
A tak zatímco populární články se snaží interpretovat víru spíše jako lék, odbornější veřejnost stále více vidí v poškození duševního zdraví původ samotného náboženství.
Náboženské prožívání či přímo pocit transcendentna lze dokonce určitým poškozením mozku "nastartovat" a naopak náboženství má zjevně schopnost změněné stavy vědomí navozovat (asi jako po drogách).
Otázka je, zda vůbec můžeme od společnosti vytvářející efekt řízeného šílenství očekávat, že udělá společnost etičtější, mravnější nebo jakkoli celkově lepší.
"Náboženské prožívání či přímo pocit transcendentna lze dokonce určitým poškozením mozku "nastartovat" a naopak náboženství má zjevně schopnost změněné stavy vědomí navozovat (asi jako po drogách)."
OdpovědětVymazatTo bohužel i leckteré jiné věci, které v současné době spousta lidí vyhledává, počínaje esoterikou konče zážitkovou pedagogikou. Z mého pohledu není až tak důležité, co to vyvolá, ale to, jak s tím bude následně zacházeno.
Já osobně mám z věřících lidí okolo sebe (převážně mladí mezi dvaceti a třiceti) pocit, že díky víře a církvi se zabývají častěji hlubšími myšlenkami a přemýšlejí nad tím, co je správné a jak by se měli chovat k ostatním.
Jindra
Moje zkušenost s věřícími svědčí spíše o jakmsi "mělčení" pojmů a naopak poměrně oploštěném prožívání. Pravda ale je, že se v naší společnosti (české) třeba o morálních hodnotách jinak mluví zřídka. Vlastně mimo různé spory mezi věřícími a nevěřícími téměř vůbec. Naopak je na ně celkem bohatá literatura (včetně takových věcí, jako je Harry Potter).
OdpovědětVymazatZ odborných stojí za zmínku The Moral landscape od Sama Harrise. Snad se někdy dočkáme překladu.
Ještě jsem si pročítal článek o souvislosti mezi operacemi mozku a změnou "self-transcendent" (děkuju za odkaz). Nejsem si jistý, že je vhodné spojovat tento pojem přímo s náboženským prožíváním viz např. odstavec http://en.wikipedia.org/wiki/C._Robert_Cloninger#Self-Transcendence_.26_Science_of_Well-Being
OdpovědětVymazatZajímavá by mohla být samotná kniha, které článek na wiki týká ("Feeling Good: The Science of Well-Being").
Oploštěné prožívání? Mělčení pojmů? Co je pro vás pod těmito pojmy skryto?
OdpovědětVymazatA ohledně mluvení o morálních hodnotách ... já si myslím, že věřící o tom často diskutují i mezi sebou (ne jen s nevěřícími) (výklad bible a diskuze nad ní, ať už v rámci církve nebo v menších skupinkách). To mi třeba jako "nevěřícímu" chybí.
Samozřejmě, také to není jediný výklad. Nicméně z ničeho dalšího nevyplývá, že by působení katolické ani jiné církve dělalo v současnosti společnost nějak lepší. Oni nevěřící o morálce také diskutují (viz doporučená kniha). Výklad bible je možná ten nejlepší/nejhorší příklad. Jsou o tom právě uváděné příklady z Osel.cz
OdpovědětVymazatOstatně pár dalších bych mohl jmenovat: Abrahámova oběť, Jeftova oběť, dobytí Jericha, požehnání genocidy (několikrát), Jehuovo vraždění uctívačů Baala, vynášení vraždícího psychopata Samsona, příkazy Deuteronomia (musel bych hledat čísla). To jsou ve skutečnosti morálně nikoli sporné ale přímo zavrženíhodné pasáže ve kterých se Bůh staví na stranu pachatelů. Za mělčení pojmů pak považuji argumentaci typu: Tehdy se to tak nebralo. Ale Bůh jim to přikázal. Tehdy byly jiné mravní normy...
To všechno je jedno, dokonce nezáleží ani na tom, jestli se uvedené příklady skutečně staly. Jde o to, že slouží jako příklad pro současné lidi. To je problém!
Asi bych měl ještě vysvětlit to "oploštělé" prožívání. Mám takovou zkušenost, že se někteří lidé obávají některé situace skutečně prožívat právě z důvodů obavy, že jsou hříšné. Samozřejmě se tyhle zábrany nejčastěji objevují při milování, ale není to jediná situace. Znám případy, kdy se na základě takového strachu vyhýbají i běžným dotykům. Pak už taková situace hraničí s nebezpečím určité deprivace. Zmíním ještě snahu vyhýbat se "nevhodným" myšlenkám, která někdy vede až k obsedantní snaze utéci před pokušením. To samé naopak vede k jakési potlačené úvaze o tom jako si ti "hříšní ateisté" žijí, když mohou. Věřím, že spousta odpadlíků od náboženství musela být zklamána zjištěním, že se jejich život nijak významně nezměnil. Tedy až na jakýsi pocit uvolnění.
OdpovědětVymazat