Luxusní větrníček

Před nedávnem jsem pročítal jakousi zprávu o tom, nakolik se vyplatí nebo naopak nevyplatí malá větrná elektrárna. Článek pro domácí větrníky vyzníval značně nepříznivě a při patřičném podložení důkazy jsem mu musel dát za pravdu.

Stručně lze námitky proti malým domácím větrným elektrárnám shrnout do dvou bodů:

1.) Vyrábějí prostě málo proudu a získanou energii ještě dále ztrácejí při ukládání a opětovném použití. Je jednodušší připevnit klikovou hřídel čerpadla rovnou k „větrníku“ než se snažit energii skladovat.

2.) Nevyplatí se, protože jejich cena a účinnost dávají naději na komerční návratnost přes dvacet let, ale v záruce jsou jen dva až tři roky a v celkové sumě nejsou započtené ceny za servis.

S oběma námitkami nelze než souhlasit, přesto mi to nedá, abych k problematice malých větrných elektráren ještě něco nedodal.

Tím „něčím“ je jejich postavení „luxusního“ ale ve skutečnosti hloupě předraženého zboží. Všemožné druhy větrných elektráren nejsou nijak konstrukčně ani výrobně nákladné, jak dokazují už plánky na domácí větrnou elektrárnu z doby socialismu, nebo nekonečné množství pokusů s různě rozřezanými barely a novodurovými trubkami. Lopatky či „křídla“ mohou být stejná, jako u leteckých modelů, dynama vyrábět umíme a pokud jde o elektroniku, bývá v těch hračkách mnohem jednodušší než v nejlacinějším mobilním telefonu. Dokonce někdy nemusí být vůbec.

Není žádný důvod, aby nejmenší větrné elektrárny stály více, než dva až tři tisíce korun. Tedy více než desetkrát méně, než skutečně stojí. Pak pochopitelně začnou některé výpočty vycházet výrazně jinak. Malý „větrníček“ by uvítal leckterý chatař, turista a majitel horské boudy jako nabíječku baterií nebo náhradní zdroj.

Jenže pro ně se zatím žádné malé větrné elektrárny nevyrábějí, vyrábějí se pro snoby, kteří se chtějí chlubit svou „ekologičností“ nebo si napravit karmu za požívání SUV.

Hodně to celé připomíná situaci, která panovala ještě nedávno, na trhu čteček elektronických knih. Cena kolem deseti tisíc korun za přístroj složitosti a výrobních nákladů kalkulačky byla nejen nesmyslně přemrštěná, ale úplně zabíjela možnost, že by takové knihy bylo možné prakticky požívat. A tak zatímco si v Africe stavějí domorodci větrné elektrárny z odpadků a jízdních kol, my mudrujeme nad elektrárnami za desetitisíce, abychom dospěli k názoru, že proud z nich by pro nás byl přece jen příliš drahý.

Módní „zachraňování planety“ udělalo z malých větrných elektráren luxusní zboží – idiotsky luxusní.