V tisku se teď množí zprávy o přeplaceném vedoucím drážních informací Fejkovi. Inu, může si za to sám, ale budiž mu ke cti, že snad po téhle zkušenosti pochopil, k čemu jeho funkce byla vytvořena. To je to, co naopak většinou nechápou ani novináři ani televizní diváci.
Ta funkce nikdy nic zlepšit ani změnit neměla. Ba co víc od začátku vedení drah počítalo s tím, že Fejk nebude ve své funkci dělat nic. Peníze měl dostávat právě za to.
Proč si to myslím? Protože mám takovou zkušenost. Jeho případ není totiž ani zdaleka první a bohužel nebude ani poslední, ale když dovolíte začnu od začátku.
Asi jste si všimli, že pokud mohu, dštím na český management oheň a síru. Většina našich manažerů si ostatně také nic jiného nezaslouží, protože to ve skutečnosti vlastně žádní manažeři nejsou. Účelem managementu totiž není terorizování zaměstnanců okamžitými stupidními nápady, ale vytváření určité vize a její naplňování. Samozřejmě vždy musí taková vize vycházet z účelu instituce pro kterou vznikla, takže skutečný manager musí nejprve pochopit jejího „ducha“ a z něj pak rozvinout nějakou vlastní strategii.
Ať se vám to co prováděl Fejk s pražskou ZOO líbilo či nelíbilo, nelze upřít, že se v jejím vedení choval jako skutečný manager. To je ale problém, protože (jak jsem už napsal) většina našich managerů nejsou opravdoví manažeři. Nechtějí slyšet, že jejich hlavním problémem není astronomický handicap v golfu ale to že jsou neschopní a svůj plat si nezaslouží.
Manager který ví co dělá už svou existencí poukazuje na jejich neschopnost. Postup, jak se někoho takového zbavit je poměrně dobře zdokumentovaný už od dob socialismu ( např ve filmu Vážení přátelé, ano). Prostě pro něj vytvoříte dobře extrémně placenou ale nic neznamenající funkci. Většinou název takové funkce začíná slovem náměstek, ředitel, odborný vedoucí a nebo teď nově ombudsman. Za touhle funkcí, která naznačuje extrémně vysoký význam většinou navazuje nějaký dovětek, který ji devalvuje buď přímo jako „ředitel oboru podlahových krytin“, „náměstek pro pobíjení much“ nebo „ombudsman nas*aných cestujících“, nebo nepřímo „...pro vědu výzkum a vývoj“ (v zařízení, které nemá výzkumné pracoviště), „...spokojenosti zákazníků“ (u mobilních operátorů) a podobně.
Případně se funkce jmenuje třeba „generální ředitel“ ale z pracovní smlouvy pak vyplývá, že má společnost ještě nějaké ředitele, kteří jsou mnohem generálnější.
Účelem této funkce není to, aby v ní schopný manager něco dělal. Naopak! Je mu všemi způsoby znemožněno, aby měl na společnost jakýkoli vliv. Smyslem jeho funkce je to, aby neschopný management mohl říkat: „Vidíte měli jsme tady dokonce i ... ale ani ten s tím nic nedokázal, protože to jinak prostě nejde.“
Proč tedy schopní manažeři do takových zlatých klecí skáčou? Trochu to chápu. Dobře placená práce se špatně odmítá a nabízené platy v podobných pozicích jsou skutečně hodně přemrštěné. Jediná chyba je, že to ve skutečnosti není výplata, je to úplatek za to, že budou držet hubu a krok.
Regulérní držhubné.
Pro neschopného manažera je to pozice snů, pro člověka, který chce něco opravdu dělat, je to naprosto frustrující.
Žádné komentáře:
Okomentovat