Následujme ...co vlastně

Slyším to teď všude: "Následujme Island!"
Na druhou stranu opatrnější přátelé varují: "Nenásledujme Island! Zdaleka to není tak růžové!"
Co se vlastně na Islandu stalo? Inu před nějakým časem tam padla vláda a lidé donutili politiky přepsat ústavu, postavili bankéře před soud a odmítli platit dluhy které jim politici a banky nadělali.
Na druhou stranu asi stejně nakonec budou muset dluhy zaplatit a bankéři už jsou z basy venku.
Takže čeho dosáhli? Není toho málo i kdyby šlo jen o tu zmíněnou ústavu.

Otázka je, jestli a v čem je můžeme následovat. Je zřejmé, že pořádný zásah do ústavy v podobě osobní zodpovědnosti politiků a zrušení politické imunity potřebuje naše země jako sůl. Před soud nepotřebujeme postavit ani tak bankéře, jako přímo politiky a pár státních zástupců.
Na druhou stranu jsou věci, které od Islandu převzít nemůžeme.
Island je velmi stará demokracie, což naše země není.
Island je země s asi třemi sty tisíci obyvateli, má tedy asi o sto tisíc lidí méně než Brno.
Kdyby dnes Brňané nadšeně vykřikli "Vezměme si příklad z Islandu!" bylo by to naprosto přiměřené.
Celá naše zem má ale deset milionů duší. Pokud bychom se vydali "ve stopách Islandu", nebyli bychom druzí, ale první. Řešili bychom problémy, které v moderních dějinách žádná podobně velká společnost neřešila.
Je potřeba si to uvědomit.
Ale dokonce i kdyby Island  měl také tolik lidí, nemohli bychom ho následovat, protože jeho historie je jiná. Pokud bychom se rozhodli dovést viníky naší současné situace k zodpovědnosti (a já si myslím, že bychom to udělat měli), ale dokonce i kdybychom se rozhodli nechat dál vládnout neumětely s nezaslouženými diplomy, měli bychom si také uvědomovat, že nemáme na koho jiného se spoléhat, než sami na sebe.
Ať se v budoucnu stane nebo nestane cokoli, tohle není cesta nějaké jiné země ale naše.
Občas je prostě potřeba ten první krok udělat mimo vyšlapanou cestu.