Černočerný černoch aneb proč je Pravdivý příběh o Sněhurce rasistický

"Ahmed byl docela sympatický chlapík. Žil sám a hledal si práci. Měl však jednu velkou vadu - pleť černou jako dehet. Mohl by dělat horníka, ale copak to jde, když vás kamarádi horníci nepoznají od černého uhlí? Mohl by dělat učitele, ale zjednejte si pořádek, když vás žáci proti tabuli vůbec nevidí! Mohl by dělat asfaltéra, ale copak to jde, když v práci mezi vší tou černotou nejste ani vidět? Mohl by dělat uvaděče v kině, ale copak to jde, když ukážete lidem v kině jejich místo a oni ani nevidí ruku, kterou mu ukazujete?"

Chápete v čem je problém s modernizovanou Donutilovou Sněhurkou? V tom, že by vás za vyprávění z druhé strany označili za rasistu, možná ne všichni, ale rozhodně by se taková pohádka nedostala do televize.


Klidně ale projde „Byla to moc hezká dívka. Žila sama a hledala si práci. Měla jednu velkou vadu - bílou pleť jako mléko.... 



Už by také měly dávno řvát i všechny feministky, protože pohádka vnucuje nějaký konkrétní kánon krásy. Nechme je raději spát, vlastně jsem rád, že se do toho zatím nemíchají. 

Možná vás napadne, že tam, kde prošel  kdysi Krampolův Surio Mario Martinez Juarez Ferdinando.by měla klidně projít i Donutilova Sněhurka. 



Jenže tehdy byla naše média rasistická - dělat vtipy na černochy a Vietnamce bylo v pořádku. Vlastně to nebyly vtipy, byl to výsměch. A nebyl směřovaný jen na cizince, ale i na Čechy, jenže i to je rasismus. Bylo to často i docela hnusné.



Člověk si musel klást otázku, čí ta televize vlastně je, když lidé v běžném životě vycházeli mezi sebou i s Vietnamci, Ukrajinci, Afričany...atd mnohem lépe, než předvádělo zpravodajství i zábavné pořady. Dnes jsou pro změnu média také rasistická - bělochy je třeba napravit prokřížením s nějakým tmavším etnikem. 

Přiznejme si, že ona pohádka měla smůlu, nebo prostě špatné načasování. V době kdy policie mnoha evropských států tají prudký nárůst sexuálně motivovaného násilí ze strany imigrantů z Afriky a muslimského Východu, prostě jako propaganda vypadat nutně musí. Zvláště s tím sebemrskačským začátkem. 

Nic na tom nemění ani to, že znám pohádku s podobnou zápletkou, kde je ale princezna modrá (nikoli od toho že by jí doma mlátili).

Chci tím říct, že se vnímání přípustného a nepřípustného může ve společnosti velmi rychle měnit. Na individuální vnímání jakýchkoli podobných narážek má v současnosti vliv i to, jestli jste si před tím přečetli noviny se zprávami ze silvestrovské noci nebo zahlédli video ze zásahu proti demonstraci Pegidy z 9. ledna 2016.




Nějaký ten litr oleje do ohně přidává i státní či evropská mediální masírka, která dělá z každého islamoskeptika rasistu, nacistu nebo rovnou Hitlera. A co na to sám Miroslav Donuti? Jeho reakce je za současné situace vlastně mediální harakiri:

Pokusy o rasovou čistotu jsme tu už měli a jestli má nějaké politické hnutí ambice vyzkoušet, jestli Hitlerův recept na úspěch bude fungovat na české voliče, ať to zkusí, ale spálí se, protože jsme země plná sebevědomých lidí.

Ano jsme země plná sebevědomých lidí, jejichž nejcennější vlastností je nedůvěra k autoritám. Ti lidé se prostě budou milovat s jinými lidmi, které mají rádi, a barva kůže na to asi nebude mít zásadní vliv. Když jim ale po době sebemrskačského vysílání, popisujících Čechy jako nízké podlé, zbabělé tvory, kteří se v minulosti vždycky vzdali, začnete vnucovat rasismus a popisovat i barvu jejich kůže jako vadu, možná to budou vnímat jako hranici, kdy vás opravdu přestanou mít rádi.

Definitivně!