Výbušné spojenectví

Objevil se jakýsi článek o tom, jak ateisté nají problém se zaměřením skupiny Islám v České republice nechceme. Je to pravda, přinejmenším část ateistů, mezi něž se řadím i já má opravdu s tímto hnutím jistý problém, jenže úplně jiný, než jaký popisuje článek Jiřího Jelínka na blogu Pan Gurmán: Ateistova frustrace Konvičkou.

Na rozdíl od něj totiž vím, že jakmile by se dostal islám na takovou úroveň, že by mohl ovlivňovat politiku u nás, tak bychom tu měli koncentráky pro jinověrce a pro lidi jako jsem já by to znamenalo buď celoživotní život v pokrytectví, nebo smrt. Ostatně myslím, že všichni ateisté, kteří vidí dál než za první roh už si museli všimnout, že v 13 zemích v nichž se dostal k moci islám justice za ateismus skutečně vraždí. Něco takového musí jako motivace k tomu nechtít u nás islám ateistovi opravdu stačit, tak proč ty rozpaky z hnutí IvČRn?

Víte, to hnutí je prapodivný slepenec, ve kterém se setkávají lidé, kteří by si jinak spolu nesedli ke stolu. Pravdou je, že část z nich nejen ve mě vzbuzuje značné obavy. To jsou lidé, u kterých nevím, co od nich mám čekat, a pak se tam také objevují lidé, u kterých to vím...

Ano, jsou to křesťané, většinou katolíci až ultrakatolíci a to je vlastně kořen problému. Ateisté totiž v současné době většinou vycházejí s katolíky dobře v soukromí, ale na politické úrovni zuří cosi jako studená válka. Ateisté, přestože jsou proti katolíkům v početní převaze, jsou v ní v současnosti v defenzivě kvůli tomu, že se katolíkům podařilo ovládnout všechna hlavní zpravodajská média kromě internetu.

Ateisté jsou veřejně osočováni, popisováni jako pohrobci komunistů a uráženi, často i osobně. Z mnoha poměrně dobrých důvodů uvedených již jinde, pak považují ateisté katolíky za amorální (a naopak). V principu ateisté předem očekávají od křesťanů zradu. Není to tak překvapivé, protože totéž se už stalo například v Egyptě, kde se nakonec křesťané (zde však koptové) a muslimové spojili ve společném pronásledování ateistů.

Ani dnešní oficiální postoje ŘKC nedávají tušit nic dobrého, když i nejvyšší představitelé ŘKC, včetně papeže Františka, považují ateismus za větší hrozbu než islám, respektive islám považují za náboženství míru, ale hrozí se ateismu a agnosticismu. Tentýž postoj "ať raději uctívají Aláha, než aby nevěřili vůbec" je čím dál častěji slyšet i u nás. (Pro nás to však znamená "ať je raději zabijí, než aby byli nevěřící".)

To je samozřejmě dost špatná výchozí pozice pro společný postup proti islámu. Dalo by se očekávat, že alespoň ti katolíci, kteří se sdružují na akcích IvČRn udělají druhé straně určité ústupky.

Skutečnost je bohužel jiná. Mnohé projevy katolíků se nesou v tom duchu, že nás islám ohrožuje protože jsme "duchovně vyprázdnění" a měli bychom se obrátit ke Kristu a křesťanským hodnotám. Přičemž kladou rovnítko mezi evropské a křesťanské kulturní hodnoty. Moderní ateisté si ale nepřipadají "duchovně vyprázdnění" a nemají ani pocit, že by jejich místo bylo "prázdné". Za to celkem právem podezírají katolíky z podsouvání cíle, který opravdu nechtějí. I ateisté navazují na evropské kulturní hodnoty - na hodnoty osvícenství, jimiž katolíci opovrhují.

Je tu ale něco ještě vážnějšího: Věřící si myslí, že ateismus je něco, za co by se člověk měl stydět a na veřejnosti o tom vůbec nemluvit. Vadí jim  a uráží je existence ateistů. Nepožadují sice jejich okamžité vyvraždění, jako muslimští imámové, ale nejraději by byli, kdyby neexistovali.

Přiznávám, že právě kvůli tomuhle se vlastně nijak zvlášť v diskusích IvČRn neúčastním. Mám totiž pocit, že kdykoli napíši cokoli, nějaký katolík se urazí. Vzhledem k jinak pověstné urážlivosti muslimů není divu, že někteří ateisté už vnímají katolíky prostě jako "jiné muslimy". 

A konečně je tu naprostý rozpor v tom, jak si takový boj proti islámu představují katolíci a ateisté. Zatímco ti první nabízejí jako univerzální všelék konverzi ke své víře, ateisté navrhují demaskování islámu, tedy především zveřejnění jeho hlavních textů a veřejné odsouzení jako zrůdné ideologie. To ale opět naráží na cítění katolíků.

V moderní době nebylo ještě žádné velké náboženství označeno za zrůdnou nehumánní ideologii a veřejně odsouzeno. Katolíci velmi dobře cítí, že pokud by se něco takového stalo, otevřel by takový proces i jejich skříně s kostlivci. A že jich římskokatolická církev nemá málo!

Postoj ateistů proto katolíci interpretují jako snahu o zrušení všech náboženství a protože svou víru považují za integrální součást své osobnosti, snaží se ji "hájit", často pomocí prapodivných konspiračních teorií. Za takové situace je samozřejmě spojenectví ateistů a katolíků proti islámu velmi vratké a výbušné.