Všechny lodě plují vesmírem

Mám plno kamarádů, kteří by se chtěli podívat do vesmíru. Chápu je, také bych se chtěl podívat třeba na oběžnou dráhu, nebo na Mars, ale pokud jde o ten vesmír, tak nějak opomíjíme, že už ve vesmíru jsme. Naopak vznik kultur a civilizací by byl bez plánování, které umožňovala právě tato skutečnost, naprosto nemyslitelný. Dnes na tom nejsme jinak, jen je nám tenhle princip víc skrytý.

Když v roce 1994 došlo k velkému blackoutu v Los Angeles, začali na Griffithovu observatoř telefonovat lidé, překvapení množstvím světel na obloze. Zpočátku se zdálo, že Los Angeles zažívá invazi UFO, ale když už byly telefonátů stovky, začali astronomové chápat, že obyvatelé města poprvé vidí hvězdy.

Chápání zdánlivého pohybu hvězd jako časomíry je ale jen jedním ze způsobů, jak se na hvězdy dívat. Pokud jste na poušti, nebo ještě lépe na otevřeném moři, máte k dispozici minimum záchytných bodů, které by se nacházely přímo na povrchu Země, o to víc jich ale máte nad sebou.


Skoro všichni dokážeme díky Junáku, Woodcraftu či Pionýru najít na obloze Polárku (ve skutečnosti jde hned o pět hvězd!), ale jen málokdo dokáže najít také trojici časoměrných hvězd - Kochab (Beta Ursa Minoris), Shedir (též Shedar, α Cas / α Cassiopeiae) a Dubhe (α Ursae Majoris), které jsou potřeba k odečtení času z nokturnalu. Dokonalý navigátor by ale měl umět najít a poznat ještě dalších 54 navigačních hvězd (celkem 58).

Proto, když se podíváte na navigační pomůcky námořníků, uvidíte v nich předky přístrojů, které se dnes používají k navigaci kosmických lodí a meziplanetárních sond. Stejně jako lodě Apollo používají princip sextantu odvozený z poznatků, podle kterých v 2. století př. n. l. Hipparchos sestrojil astroláb, přibližnou polohu odvozují z navigačního spočtení (výpočet z rychlosti, působících sil a času), při pohybu nad planetou se pohyb zakresluje na mapě v Mercatorově zobrazení použitém poprvé roku 1569.

 karta navigačních hvězd z Apollo 11

Polární oblasti nejen všech planet a planetek sluneční soustavy, ale i celá hvězdná obloha se zobrazují v gnómonické projekci, což je druh zobrazení vynalezený Thaletem z Milétu na přelomu 7. a 6. století před naším letopočtem. První hvězdnou mapu tímto způsobem nakreslil jeho žák Anaximandros. Mapy používané pro základní vyhledávání hvězd jsou kresleny v ekvidistantní válcové projekci vynalezené Marinem z Tyru ve druhém století (viz karta z projektu Apollo).

Dávní mořeplavci, kartografové a geometři chápali plavbu po moři mnohem více jako pohyb vesmírným prostorem, kterým je vedly hvězdy. Měli naprostou pravdu. Celý život cestujeme vesmírem, ale jen málokdy si to dokážeme uvědomit tak jasně, jako když nám na moři zmizí pevnina z dohledu.