V diskusi na stránkách OSAČR pod mým článkem O věřících ateistech, nevěřících křesťanech, chrámech nevíry a o tom, kdo vlastně sedí v kostelních lavicích padla otázka od diskutujícího pod nikem Křesťan:
Dobrý den,
měl bych na přítomné diskutující (na všechny, kteří budou ochotni
odpovědět) dotaz. Dělám si takový soukromý výzkum mentality a způsobu
uvažování ateistů v souvislosti s různými společenskými otázkami. A
chtěl jsem se zeptat, jaký je názor přítomných na otázku infanticidy,
jak ji prosazuje třeba australský filozof Peter Singer (pro info viz odkaz). děkuji za odpovědi
Zdravotnické právo a bioetika pod názvem Infanticida.
Reagoval jsem na ni takto:
Ten článek je především ukrutně špatný a zavádějící. Uvedený příklad je dokonce možné použít jako cvičení v hledání chyb v konsekvencionalistickém myšlení. David Černý by se teď měl propadat hanbou, že něco takového zplodil a otiskl. Ale vraťme se k otázce infaticidy.
V případě narození dítěte s těžkou vadou, která mu v podstatě navždy znemožňuje život bez neustálé péče je třeba posoudit, jestli pro něj opravdu obětovat život matky. V současnosti by se to řešilo svěřením rodičům nebo ústavu. Jenže takový případ už je možný vlastně jen v případě, že matka nechodí na pravidelná vyšetření a deformace plodu není objevena v raném stádiu. Tedy zpravidla buď u lidí na okraji společnosti - narkomanů, alkoholiků, nebo v některých případech u věřících - opět jen některá náboženství.
Po duševní stránce rozhodně dítě po narození člověkem není, ovšem z důvodů silných citových vazeb rodičů a nutnosti stanovit nějakou základní právní hranici už za člověka považováno je.
Obecně platí, že vyspělé kultury posouvají hranici směrem blíže k narození a kultury upadající, nebo živořící v nepříznivých podmínkách ji posouvají do vyššího věku.
Jen několik kultur dokázalo posunout tuhle hranici PŘED narození, tedy vytvořit techniku řízených potratů a antikoncepce. (viz J. Diamond: Kolaps, stránku si nepamatuji)
Snaha křesťanů jde trochu absurdně opačným směrem. Chránit život dítěte od okamžiku oplození vajíčka totiž nakonec vede k zabíjení nebo "pohození" (v důsledku tedy opět zabíjení) novorozenců a nezřídka pak také k zabití matky v důsledku komplikovaného porodu nebo nelegálně provedeného potratu.
Směr minimalizace utrpení je tedy naprosto zřejmý.
Žádné komentáře:
Okomentovat