Nepochopené filmy VI. – Muž z prvního století

Film, o kterém vám teď chci vyprávět vznikl - Muž z prvního století - vznikl roku 1961, o dva roky dříve než jeho slavnější sestřička Ikarie XB-1. Jde tedy o první československý futuristický film.V době jeho natáčení vzlétl do vesmíru Jurij Gagarin. A co na něm bývá na chápáno chybně?

Častý popis Muže z prvního století zní zhruba takto: "Zajímavý námět je docela levně namontován na agitku dokonalé a dokonale rovné společnosti, ve které se pohybuje jeden neuvěřitelně zkažený a skrsnaskrz špatný kapitalista v úžasném podání Miloše Kopeckého." Jindy o něm laická kritika napíše "budovatelská scifi" či "Dobově podmíněná scifi komedie ze zářivé komunistické budoucnosti." Pokud tomu opravdu věříte, tak jste film buď neviděli, nebo nejste schopni chápat jakoukoli nadsázku.

Tématem není tenhle film zrovna originální, ve skutečnosti je postavený na jednoduchém schématu který ve třicátých letech zpopularizoval film Just imagine. Stručně řečeno se nějakým způsobem dostane člověk přibližně ze současnosti do vzdálené budoucnosti, kde se pak diví „zázrakům“, které budoucnost přinesla. Komické situace přináší nejen jeho nepochopení fungování budoucího světa, ale i to, že už tento svět je vlastně částečně dobová karikatura představ o budoucnosti.

Kopeckého postava čalouníka Josefa je pro takový výstup ideální – je to pobožný, pověrčivý, narcisní egoista s mizerným vkusem, fixovaný na majetek a společenské postavení, který „rasisty nenávidí stejně jako Židy a černochy“. 

Jenže karikaturou jsou Strakonické raketárny (mimochodem docela dobrý název pro kapelu), ze kterých do budoucnosti odlétá, i technicky a morálně vyspělejší svět, do kterého se dostane. Jde o rok 2465 neboli rok 508 po Sputniku. Z tohoto pohledu můžeme samozřejmě vidět film jako ukázku retrofuturismu, jenže kupodivu početné skupině lidí nedochází, že tahle vize světa byla záměrně komická už v době vzniku filmu.

To že v budoucnosti vládne jakási forma komunismu je naprosto pochopitelné – je to dobová představa budoucnosti. Na druhou stranu ani tady nefunguje všechno tak jak má. Lidé na sebe nežárlí, ale zástupci ústavů se o své právo na výzkum dokáží pořádně chytnout, počítače pracují na všudypřítomné děrné štítky, automat na jídlo vyrábí střídavě buď jen humry, nebo jen knedlíky, léčebné metody jsou opravdu originální, slečna na baru se může jmenovat Karel, když budete příliš často poletovat v beztížárně, uvidíte eliptické myšky a děti vychovává robot Václav!

Na druhou stranu tu ale také není nedostatek a sobectví je diagnostikovaná nemoc, která se dá snadno léčit. Zkrátka Josefovy fantastické pokusy o získání neoprávněných výhod jsou naivní a předem odsouzené k nezdaru, ale o to zábavnější je ho v jeho marném anachronickém snažení pozorovat. Na druhou stranu, pokud byste měli nějakým omylem takového člověka doma na návštěvě, přibližně za dvacet minut byste se ho asi pokusili zabít.

Jestli se dá něco filmu vytknout tak je to nedostatečně silná opozice proti roli Josefa. Přesto že je ve filmu množství postav které samy o sobě jsou zábavné, jako například dvojice techniků nebo Zařizovač s mluvícím myslítkem (Lubomír Lipský), další hlavní postavy které čalouníka Josefa obklopují jsou poměrně „chladné“ a potlačené, ať už jde o částečně neviditelného  mimozemšťana Adama, který je takový záměrně, nebo poměrně schematicky znázorněného inženýra Petra či Akademika (Otomar Krejča).

Muž z prvního století rozhodně není propagace socialismu, je to kritika špatných lidských vlastností a naopak oslava malých radostí a lásky, s podtextem že tyhle hodnoty budou platit vždycky.  Stále ovšem nesmím zapomenout, že Muž z prvního století je především lehká nenáročná komedie, do níž je morální poselství, shrnuté do Adamova projevu, spíše vlepeno, než že by bylo pro děj opravdu naprosto nezbytné.  Ostatně film ukazuje co je podstatné mnohem lépe v samotném ději, než v oné proklamaci. A dělá to fikaně, protože nás nechává abychom se tomu špatnému v lidech smáli.

Muž z prvního století si zaslouží pozornost jednak pro zmíněný herecký výkon Miloše Kopeckého, fantastický design kulis (nemálo inspirovaný stylem výstavy Expo 1958) a také pro první elektronickou filmovou hudbu u nás.

Poznámka: Tento film se znovu objevil v prodeji na DVD, bohužel je jeho kvalita obrazu není nic moc, podle všeho rozhodně nejde o sken z filmu ale přepis z nějakého druhu videozáznamu.