Kdybyste hledali opravdu hluboko v minulosti, našli byste stařičkou kuchařku, známou dnes jen historikům, od alchymisty Bavora Rodovského mladšího z Husistřan s názvem Kuchařství, to jest knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojiti mají. Vydána byla roku 1591.
Právě v ní je také dost receptů na různé pokrmy, do kterých se přidávalo mandlové mléko. Je zajímavé že tehdejší kombinace chutí připomínají spíše orient. Poslední zmínky o mléku podobném nápoji z mandlí na našem území byste mohli najít v kuchařkách z počátku 20 století.
Jak je vidět, možná téhle ingredienci ještě díky veganům úplně neodzvonilo. A co to vůbec je a k čemu to je? No, vypadá to jako mléko, ale je to z mandlí.
Dělávalo se prostě tak, že se spařené a oloupané mandle (Pozor na ty hořké!) roztloukly a rozetřely v moždíři. Pak se k nim přidávala voda a nakonec se výsledné mandlové mléko vyčistilo scezením přes pláténko.
Mandlové mléko mělo proti kravskému či kozímu jisté výhody. Kromě toho že je zdravé (což naši předkové předpokládali) a stravitelné i pro lidi bez schopnosti trávit zvířecí mléko, bylo také dostupné v jakékoli době, což nebylo u živočišného mléka běžné.
V kuchyni ho dokázalo úplně nahradit a jeho většímu rozšíření bránila vlastně jen značně kolísavá cena mandlí, která v některých dobách mohla vyšplhat pěkně vysoko.
A jak to, že to opravdu jde? vlastně to až tak nepochopitelné není, když si uvědomíme, že jakékli mléko je vlastně suspenze nerozpustných stravitelných látek a tuků v slabém roztoku cukru. Takovému složení se právě nejvíce podobá suspenze z mandlí.
Spravedlivě musím dodat, že se mléku podobné nápoje dají vyrobit také z mnoha různých druhů ořechů, (včetně "druháku" ze strouhaného kokosu) dokonce i ze slunečnicových semen a nesolených pražených arašídů. Pokud byste to zkoušeli, nezapomeňte, že ořechy musejí být vždy oloupané!
Po technické stránce lze rostlinná mléka vyrobit vlastně z jakýchkoli olejnin (asi bych vynechal řepku), vody a cukru (druh cukru si vyberte sami – sacharoza, glukoza nebo třeba med či javorový sirup) i z vařených bobů, hrachu, cizrny, čočky, fazolí a dalších luštěnin i obilovin s přídavkem dobrého oleje a opět cukru.
Mandle mají proti většině z nich výhodu v tom, že se snadno loupají a také jejich chuť patří k těm, které se pro výrobu rostlinného „mléka“ hodí nejlépe.
Oblíbenou ingrediencí na výrobu rostlinného „mléka“ horchata (čti bez „h“) jsou také „zemní mandle“ čili hlízky zelenošáchoru jedlého. Je to starodávná kulturní plodina pěstovaná ve starověkém Egyptě a v současnosti v některých zemích také nebezpečný plevel.
Recept na horchatu jednoduchý – 450g očištěných hlízek, které jsme nechali nabobtnat (prodávají se sušené), rozmixujeme s 2,3 litru vody. Přidá se celá skořice a nádobu s horchatou dáme na dvě hodiny do chladu. Pak se většinou poměrně výrazně osladí a po rozpuštění cukru přecedí.
Někdo nepřidává skořici, často se dává citron a podává s ledovou tříští.
Z horchaty se dá dokonce vyrobit i zmrzlina!
Žádné komentáře:
Okomentovat