O transcendenci

Povím vám o tom, jak si ateisté a věřící zároveň rozumějí a nerozumějí, když mluví o transcendenci. 
Jedno z pravidel uznávaných mezi ateisty (ale nejen) říká, že všechny informace získáváme díky smyslům. Neexistuje proto žádná transcendence. Přitom ale občas použijí pojem "pocit transcendence" nebo"transcendentní pocit". Ve skutečnosti jde o naprosto rozdílné skutečnosti, které jsou si tak daleko jak to jen jde, jenže my pro něco takového prostě ještě nemáme vyvinuté pojmy.

Zvláště teisty uvádí podobné označení do značných zmatků. Na jednu stranu mají tendenci upírat ateistům jakékoli pocity a pobuřuje je když je slyší mluvit o jejich reálném vztahu k  vesmíru a existenci jako takové, na druhou stranu propadají neoprávněným záchvatům nadšení ("Ten ateista to pochopil!"), aby se vzápětí dočkali dalšího rozčarování.

V prvním případě, který mívají na mysli právě teisté, jde o pojem teologické či filosofické transcendence, která říká, že některé informace a prožitky získáváme jiným způsobem než skrze naše smysly. Myšleno je tím, že kromě toho co máme vrozeno a kromě toho, co vnímáme smysly, můžeme být ještě "osloveni" jiným způsobem.

V případě "transcendentních" pocitů o kterých mluví ateisté rozhodně nejde o teologickou transcendenci. Naopak transcendentní pocity ve smyslu "přesahu" se vztahují k naprosto vnímatelným objektům, o kterých víme díky našim smyslům - k našemu vesmíru jako k něčemu většímu než jsme my, čeho jsme součástí, rodu jako něčeho čeho jsme přímým výsledkem, lidstvu jako obrovské skupiny, která myslí a cítí podobným způsobem, složené z jednotlivců, do nichž se dokážeme vcítit. V takovém případě mluvíme tedy o transcendenci jako vztahu k něčemu co nás přesahuje naprosto reálně a dokonce měřitelně.

Druhou skupinu pocitů označovaných tradičně jako "transcendentní" jsou pocity sdílené, tedy takové které zažívá více lidí zároveň jako například přistání na Měsíci, některé demonstrace nebo hudební koncerty. Naše prožívání se totiž při podobných situacích díky empatii prohlubuje. To že informace i emoce mají zároveň svou fyzickou podstatu na tom nic nemění - i když budeš vědět, z jakých molekul se skládá růže, ona kvůli tomu vonět nepřestane.

Mám velmi silné podezření, celý rozpor mezi transcendentními prožitky věřících a "transcendentními" prožitky ateistů je pouze v tom, že si věřící nedokáží přiznat skutečný původ svých pocitů.