Tři Ježíšové

Moji nábožnější přátelé i oponenti mívají podivné nutkání mi sdělit, že jsem ignorant, kdykoli se nějak otřu o jméno Ježíš. Trochu to chápu, protože (ač ateista) jsem byl také svou kulturou vychován k celkem neodůvodněné úctě k této postavě.

Překonat přesvědčení, zažrané už do hloubi mozku, že Ježíš byl ideálem lidství, mi dalo hodně práce. Výsledkem byly články:

Ježíš byl gay
Byl Ježíš dobrý člověk a filosof?

Nadělal jsem jimi trochu pozdvižení a ještě více nedorozumění. Snad by tedy bylo na místě říci, že v postavě, kterou křesťané tak uctívají, rozlišuji celkem tři Ježíše (ne není to svatá trojice) - Ježíše historického, Ježíše literárního a Ježíše - simulakrum.

Jak bych vnímal Ježíše historického nevím, možná bych ho považoval za zajímavého židovského filosofa, možná za fanatika nebo šarlatána...
To všechno je možné.

Faktem je, že dnes už nelze odhalit, jakým člověkem vlastně byl. Každý pokus o destilaci jeho osobnosti ze spisů evangelií naráží na problém s naší vlastní osobností. Každý věřící si zkrátka vybere jako to hlavní něco jiného. Přinejmenším můžeme spíše hádat než věřit, že dával přednost opravdovosti před povrchností a že zůstal věrný monoteistické židovské tradici, kterou se pokusil modifikovat.

Druhou osobností je Ježíš evangelií, tedy ten literární. Je to osoba v mnoha rysech sympatická, protože představuje vůdce kontrakulturní vzpoury. Na druhou stranu už je ale ověšená spoustou průpovídek převzatých z jiných textů, kouzelnických výstupů a mravoučných scének připomínajících spíše bajky, než reálný život. U mnohých je navíc jejich etický výklad dost sporný.

Na druhou stranu obsahuje také hrozby, které se stanou, pokud na tohoto Ježíše nezačnete věřit. S fyzickým historickým Ježíšem byste si mohli promluvit, pokud byste uměli hebrejsky a žili ve správné době, mohli byste se s ním i pohádat. To s literárním Ježíšem už nemůžete. Můžete s ním ještě nesouhlasit, ale vystavujete se tím jistému, i když pouze literárně popsanému, posmrtnému nebezpečí.

Literární Ježíš je někde na půl cesty mezi ozvěnou živého člověka a propagandistickým obrazem. Dětství a vlastně celý život už jsou v evangeliích zfalšovány (Lukáš), podobně jako byly zfalšovány životopisy Hitlera, Stalina, Kim Ir-sena, Kim Čong-ila, Mao ce-tunga, Josepha Smitha, Buddhy či Sun Myung Moona. Jeho nedostatečně zázračný život byl vyšperkován uměle nalepenými zázraky

Literární Ježíš z evangelií jistě není ten samý jako historický Ježíš. Vlastně všichni musíme vědět, že jím ani být nemůže. Od jeho smrti do sepsání evangelií uplynula asi stejná doba jako od konce 2. světové války do dnešního dne. K tomu si připočtěte celkem nízkou hranici dožití v římských koloniích na počátku 1. století, nuzné prostředí, v němž se křesťanství zprvu šířilo a nízkou gramotnost.

Pověst sice přežije dlouho, jenže na to nesmí být příliš složitá a i tak v ní pravidelně dochází k různým posunům významů. Pověst o Ježíšovi ale složitá byla a rozpory mezi evangelii dokazují, že se z ní ledacos  ztratilo. Musela být notně vylepšena a zaflikována literárním tmelem, aby vznikl vůbec nějaký souvislý příběh. 

Konečně třetím Ježíšem je ježíšovské simulakrum. Kdyby se ten pojem už nepoužíval pro něco jiného, byl by pro něj ideálním výrazem "antikrist". Je to bůžek otrokářů, je to ten, který požehnává všechna středověká království, ten co posvěcuje děla a bomby, ten k němuž se modlili conquistadoři, ta věc, která visela nad oltářem na Tortuze (protože správný pirát šest dní loupí, vraždí, znásilňuje ale v neděli jde do kostela).
Je to Ježíš jednající v úplném rozporu s představou literárního Ježíše.

Ježíšovské simulakrum je obludné, protože je prázdné - a dá se jím omluvit cokoli od znásilňování dětí přes upalování obětí, inkvizici, otroctví podporu diktátorů až po žehnání vrahům. Také se to skutečně děje. Když se podíváte na celý středověk, uvidíte boháče a chudáky. Boháči budou na vrcholu zasypáni zlatem a posvěceni stejně pozlacenou církví ve jménu Ježíše. Co bude dovoleno tomuhle zlatému golemovi nebude dovoleno obyčejnému člověku. Je to stejný podvod jako stovky let před tím s jinými bohy a stejný jako v současnosti, když Bůh drží s americkým prezidentem (nebo v trapnější rovině s Markem Bendou a Dominikem Dukou).

Ježíšovské simulakrum se, na rozdíl od toho literárního Ježíše, klaní před kopci zlata a rozhodně nestaví svou "duchovní moc" odděleně od moci světské (jak to předvádí literární Ježíš ve scénce s farizeji a zlatou mincí). Tahle beztvará ježíšovská Empusa je to nejhorší, co křesťanské církve vyplodily, protože obrací pojmy dobro a zlo úplně naruby.

Tak a teď by byla správná otázka proč napadám onu literární postavu a nikoli Ježíše - simulakrum. Víte, problém je v tom, že už samotný evangelický Ježíš má v sobě víc propagandy než kolik bylo kdy na olympiádě anabolik. Od 4 století je totiž křesťanství přímo provázáno s římskou politikou a v podstatě reflektovalo její požadavky. Teprve pod tímto vlivem byla sestavena Bible a vybrána "správná" evangelia, podle nichž představa literárního Ježíše dodnes vypadá. Toho starého člověčího Ježíše z ní už neuděláte, ale zato se z něj živí ono ježíšovské monstrum, které je jinak ze své podstaty nezranitelné.