Konec hájení

Ublížený Václav Klaus v televizi pokračuje ve svém ztrapňování popisováním tajemného spiknutí proti své osobě. Jeho šok částečně chápu. Udělal něco, na co má podle litery zákona a svého přesvědčení právo, přesto se do něj náhle opřel téměř každý, včetně mě.

Když odhlédnu od skutečnosti, že jeho amnestie osvobodila pachatele velkých hospodářských deliktů ještě předtím, než byli odsouzeni, což je jev, který jinak známe jen z afrických klanových válek, nebyla jistě ani příliš humánní. Většina drobných zlodějíčků, kapsářů a neplatičů výživného se octla venku v době, kdy je nedostatek práce i pro lidi bez kriminální minulosti, uprostřed zimních plískanic a bez peněz.

Přesto by ještě nedávno nikdo takový čin nijak přísně nekomentoval. Podobně jako většina "velkých ryb" byl Klaus hájen před vláčením mediálním bahnem i tehdy, když si to opravdu zasloužil.

Jenže za poslední léta se lecos změnilo. Novinářům už pomalu také dochází s politiky trpělivost a vzorné patolízalství jaké bylo běžné ještě před pár lety zvolna vychází z módy. Dříve bylo naprosto přípustné, aby Klaus přejmenoval aféru "Mrtví sponzoři" na "Sarajevský atentát" (čímž se zároveň z role pachatele přesunul do roli oběti) a novináři se mohli samou uctivostí strhat, aby se jeho pojem co nejdříve ujal.

Ano, žurnalisté byli spolupachateli propagandy, když se pokoušeli mocnáře neurazit a příliš nepřipomínali jeho výstupy kolem České televize  (dokument "Chaos" 43:30) ani jeho mobilizaci či megaboard na Letné. Ostatně sehnat Klausovy projevy pronesené za televizní krize je stále téměř nemožné a fotografie megaboardu je v agenturách dostupná pouze jedna!


Jistě, staré věci byly poslušně zapomenuty, ale na nové události se žádné hájení nevztahuje. Dokonce i ti nejpodlézavější v novinářské branži už pochopili, že Klause žádná zářivá politická budoucnost nečeká. Náhle mohou komentovat jeho chování bez falešných ohledů a bez obavy, že už s ním nikdy nebudou moci udělat rozhovor, protože vědí, že už nebude potřeba.


Proto chápu že se Klaus cítí být terčem spiknutí. Je těžké zjistit že krunýř nedotknutelnosti, který ho chránil po celá dvě desetiletí, je pryč. Opravdu musí propadat panice, když se dozvídá, že ze škol mizí jeho podobizny (ale jen blb Bendova formátu by to komentoval v televizi). Samozřejmě, že někde v duchu ví co to znamená - že je zbytečný. Bojím se ale, že nikdy nepochopí, kdo tenhle útok zpunktoval. Přitom naprosto správně přirovnává současnou situaci právě k Sarajevskému atentátu/Mrtvým sponzorům. Tehdy i teď byl on tím, kdo za situaci zodpovídal. Přesto mu nikdy nedojde že tentokrát porazil Václav Klaus Václava Klause.

Z jeho příběhu by se dalo vzít poučení:

Je úplně jedno, jak vysoko se člověk vyškrábe. Vždycky by se měl chovat tak, aby mu lidé nechodili plivat na hrob.