Divný sen - kurátor

Zdál se mi dost podivný film. Ano, nepřeřekl jsem se byl to opravdu film, protože měl dokonce zdařile animované titulky. To ale zdaleka nebyla jediná věc, která na něm byla divná.

Ten film-sen se odehrával v jakémsi státě jižní Evropy, byl o mladíkovi, který se dopustil nějakého těžkého zločinu.  Soud mu měl přidělit kurátora, ale nikdo se k tomu moc neměl. Shodou okolností byl právě poblíž místní šlechtic - vysoký muž s tvrdými rysy a neproniknutelným výrazem - který k obecnému překvapení prohlásil, že se toho ujme.

Nemám úplně jasno v tom, co by měl kurátor dělat, ale tenhle šlechtic to vzal jako určitou formu výchovy. Objevoval se v různých situacích a obracel důsledky mladíkových podniků proti němu samotnému. Nakonec mi bylo onoho mladistvého zločince vlastně líto, i když jsem věděl, že opravdu nějaký strašný zločin spáchal.

Byly chvíle v nichž byl tak ponižován, že jsem si říkal, že by se něco takového opravdu nikomu stávat nemělo. Přesto film spěl postupně k happyendu. Na konci seděl polepšený hříšník u dlouhého dřevěného venkovního stolu před jakousi Alpskou restaurací a šlechtic-kurátor mu naznačoval, že od téhle chvíle už ho považuje za sobě rovného.

Tady film končil a normálně by v těch místech končil i sen, jenže já v tom filmu nebyl. Nezdálo se mi, že by se něco z toho dělo mě. Vlastně jsem celou dobu seděl v malém kinosále obloženém dřevěnými obklady. Docházelo mi, že někdo chtěl abych viděl právě tenhle film.

Titulky ještě neskončily a i když byly v jazyce, kterému jsem nerozuměl, z úcty k tvůrcům filmu jsem zůstal sedět. To bylo dobře, protože v nich (vlastně v tom, co se ukazovalo za nimi) bylo vysvětleno úplně všechno.

Ukázalo se, že film byl o mládí diktátora, který způsobil smrt milionů lidí. Všechno co se předtím zdálo správné bylo najednou špatné a co bylo špatné bylo správné.

Happyend nebyl happyendem protože ukazoval zločince, kterému "šlechtic", jehož jsem měl za génia, vysvětlil podstatu lidského chování a prožívání. Podařilo se mu změnit vystupování člověka ale ne jeho podstatu. Tím udělal z obyčejného zločince monstrum schopné ovládat davy a nakonec iluzi, kterou vytvořil také sám podlehl.

Za běžícími titulky se přes mapu Evropy přelévala vlna krve. Možná to bylo jen vyznačení pohybu armád, ale mě to tak připadalo.