Sklízet, ale nesít

Existuje spolehlivý recept na katastrofu, který se dá shrnout do dvou slov: sklízet, ale nesít.

V moderní historii neexistuje žádná společnost, která by se tak chovala a nakonec nemusela změnit svoje chování nebo nezkolabovala.

Myšlenka nezasít a sklidit je totiž nesmírně svůdná. Budete mít sklizeň a zároveň to co jste „nevyhodili“ na pole. Zdánlivý nadbytek jeden rok znamená samozřejmě bídu rok následující. Každý jouda už tohle musí vědět, přesto to vždycky někdo zkusí, aby z takového pokusu nakonec vyšel chudší.

Naše česká společnost se tak chová právě teď v oblasti cestovního ruchu.

Měli jsme štěstí na své předky, protože nám zanechali poměrně dost nerozkutaných přírodních památek a mnoho architektonických památek. Pokud bychom systematicky pracovali na jejich propagaci, mohly by mít evropský význam.

Také máme hustou síť muzeí, hvězdáren, divadel a vůbec kulturních zařízení. Zatím ještě také působí v krajích kulturní spolky, divadelní sdružení, lokální hudební festivaly, festivaly malých divadel a nezávislých filmů, sochařská a sklářská sympozia...

Konečně bývala naše země kdysi také proslulou lázeňskou destinací, takže máme i dost lokalit vysloveně lázeňských.

Kupodivu ale nejsou tyto skutečnosti chápány jako něco, co by s cestovním ruchem souviselo, takže kdykoli uslyšíte naše politiky mluvit o cestovním ruchu, neuslyšíte o památkách ale o reklamně a infrastruktuře. Případně o investování do památek sice mluví, ale jednají naprosto jinak.

Pak se ale nutně musím ptát:

Na co že je ta reklama?

Na památky které jsme neopravili, protože na ně „nebyly“ peníze? (ale byly na strany a Blanku)

Na kulturu na níž stát nepřispěl?

Na přírodní divy, které jsme nestačili zastavět hotely a vilami kmotrů?

Na hotely a golfová hřiště?

Zamyslel se vůbec někdo nad tím, proč by měl cizinec letět odněkud do Prahy nebo jinam do České republiky? Myslíte si, že vyhodí balík peněz za letenku, usadí se v hotelu, kde odevzdá další peníze na recepci, zahraje si golf a zase odletí?

Nevím, jestli jste si toho všimli, ale většina cizinců má představu, že se Česká republika skládá z Orloje, Karlova mostu, Hradčan a divočiny. Přitom každý kraj má svoje „poklady“, které se vyplatí ukazovat.

Dobře, já vím, jsou lidé skupiny ba celé obory, které se snaží s tím něco dělat. Měl bych je jmenovat, ale to by byl zase další seznam. Chci prostě ukázat na to, že na nejvyšších místech nemá taková snaha žádnou viditelnou odezvu.

Tam je ale důvod naprosto jasný – naši čelní přestavitelé jsou vzorem nejhoršího nejen etického ale i estetického nevkusu. Mnozí z nich jsou zbohatlíci, kterým jen před několika desetiletími poradil nějaký módní znalec, že fialové sako není na politickou kariéru to úplně nejlepší.

Jsou to lidé, kterým připadá styl podnikatelského baroka normální a možná se jim i líbí. O dotacích do kultury si myslí, že se na nich dá ušetřit, aniž by to opravdu něco stálo, protože jsou to nakonec jen vyhozené peníze.

Ostatně modelem takového chování je pan Václav Klaus, který se sice pyšní tituly profesor a prezident, v chování ale zůstává tím příliš rychle zbohatlým inžou z Proseka.

Jeho přístup se dá popsat slovy: Ať si na sebe kultura vydělá sama!

Asi teď nabourám pár lidem jejich představy, ale nikdy v historii to nebylo tak, že by si na sebe kultura v plném rozsahu vydělávala sama tím způsobem, jak si to představuje V. K.. Ano, existovaly ziskové divadelní soubory, zisková kina, ale v souhrnu nežila kultura nikdy jen ze vstupenek. Vždycky za ní byli donátoři (často spolky a družstva, obce), kteří umožňovali filmu nebo divadlu přežít těžká období, stavět budovy, pořizovat kulisy, vytvářet rozměrné sochy....

Podle Klausovy představy by se kdysi nedalo zahrát ani jediné divadelní představení v Přírodním divadle v Šárce (kde vystupovalo i přes 600 komparzistů) ani by nikdy nevzniklo Národní divadlo. Jistě, na takovéto příležitosti se pořádaly sbírky, ale copak nedáváme našemu státu také peníze na kulturu?

Samozřejmě že to naši předkové dělali často z entusiasmu, ale věděli také, že „snaha pozvednutí obce“ není jen slovní obrat. Ve fungující obci se lépe žije a také má taková obec vyšší příjmy.

Možná je třeba šetřit, aby bylo více peněz do státního rozpočtu (sice to nedává smysl ale vláda to tvrdí), jenže zrovna tady se stát chová jako zemědělec, který si myslí, že bude mít víc obilí, když si ho nechá všechno v sýpce a nezaseje.