Pokud se například lidé domnívají, že ceny klesnou, mohou se rozhodnout, že si hotovost ponechají, místo aby ji hned utratili. Výsledkem situace, kdy s penězi nakládáte odlišně než s ostatními komoditami, se zdá být náhlý pokles poptávky po všech ostatních typech zboží. Jinými slovy vrchol poptávky po penězích vypadá jako nadbytečná nabídka veškerého ostatního zboží. Právě to Marxe vedlo k mylnému závěru, že recese jsou vyvolány všeobecnou nadvýrobou. Keynes tvrdil, že recese nejsou způsobeny "přílišným množstvím zboží", ale spíše "nedostatečným množstvím peněz". Řešením takového deficitu nabídky tudíž není vštípit nové potřeby spotřebiteli a tak zvýšit celkovou poptávku po zboží, protože to by nemělo absolutně žádný účinek. Je jednoduše potřeba dát do oběhu více peněz. Přesně toto opatření bylo v té či oné podobě přijato západními zeměmi po druhé světové válce a umožnilo jim úspěšněji regulovat hospodářský cyklus.
Nejsem si úplně jist tím, že to přesně takto Keynes navrhoval a nemám také v plánu se stát ekonomem. Důležité ale je, že si to přesně takto mnoho ekonomistů vykládá. Pokusím přeložit do češtiny o čem se tu vlastně mluví.
Lidé si spoří, protože doufají že si časem něco koupí. Jinými slovy je pro ně zboží v onu dobu příliš drahé. Velkým kormidelníkům ekonomie se to ovšem nelíbí a proto se rozhodnou že je přinutí utrácet a to tak, že zničí jejich úspory. Každé vypuštění dalších peněz do oběhu totiž vyvolává inflaci. Naspořené peníze lidem tedy k nákupu zamýšleného zboží stačit nebudou.
Zdánlivě je to protimluv, ale po takovém zásahu opravdu lidé budou utrácet více, protože utrpí ztrátu a stoupnou jejich životní náklady. Spotřebu také podpoří strach z další inflace. Po takovém propadu se jistě zdá lepší peníze raději utratit, než riskovat že bude jejich hodnota dále klesat. To není moc hezké.
Lidé kteří spoří navíc nemají peníze u sebe, ale na kontech v bankách a banky je samozřejmě ležet nenechávají. Nakupují za ně komodity a akcie, obchodují s nimi případně je převádějí do jiných měn. Čili banky nemají finance uložené ve formě místní měny! Lidé jim ovšem své úspory v místní měně půjčili. Po inflaci cena komodit a akcií zdánlivě stoupne. Ve skutečnosti samozřejmě klesne cena platidla. Banka vrátí svému věřiteli (ano banky nemají klienty ale věřitele) jeho částku už v nové měně a zůstane jí rozdíl mezi skutečnou cenou před inflací a cenou po inflaci.
Stát stejným způsobem znehodnotí důchody, protože jejich výše bude vyplácet podle platů v době před inflací. Stát je sice může valorizovat, pokud by bylo zchudnutí důchodců příliš výrazné, ale nidky nedosáhnou původně očekávané úrovně.
Všimněte si, že v případě doporučovaného postupu chudnou různým způsobem všechny skupiny obyvatelstva kromě jedné - bankéřů a superboháčů s účty v cizině.
Na celé té věci je zajímavé, jak na jednu stranu keynesiánští ekonomisté tvrdí že že jejich systém je naprosto jiný než komunistické centrální plánování a na druhou stranu snaží trh masivně ovládat skrze banky. Zatímco komunističtí plánovači vyvolávali nedostatek na trzích, keynesiánci vytvářejí nedostatek v našich peněnženkách.
Žádné komentáře:
Okomentovat