Stránky

pátek 23. listopadu 2012

Hej - rup! aneb o družstevnictví

K tomuto tématu mě přivedla prezidentská kandidátka Táňa Fischerová, když se v jednom z předvolebních rozhovorů zmínila o prvorepublikovém družstevnictví.


I když jsem do té doby nějakou představu o družstvech měl, byla dosti nejasná a teprve po této poznámce se mi pojem "družstvo" začal spojovat s některými světovými kauzami, českou historií i filmy. V tomto článku píši o tom co jsem nakonec zjistil.

Vždyť kdo dneska ví, že Národní divadlo, Petřínská rozhledna či Pražská zoologická zahrada, jsou díla svépomocných družstev?  

Co to vlastně družstvo je? Z pohledu zákona je to druh právnické osoby. Jako označení je v našich zákonech poměrně vágní v tom, že umožňuje používat název "družstvo" i podnikům, které jinak vnitřní strukturu družstva nemají.

Jinak se družstvo velmi podobá občanskému sdružení nebo spolku, ovšem s tím rozdílem, že vyvíjí svépomocnou, případně výdělečnou činnost. Zákon definuje že:

Členská schůze je nejvyšším orgánen družstva. Může měnit stanovy, volit a odvolávat členy představenstva, rozhodovat o rozdělení zisku...

Nepřipomíná vám to nic? No jasně Hejrupáky! Vždyť oni zakládají družstvo! A jako mnohokrát později je to reakce na krizi a nesnesitelné pracovní podmínky v továrnách. (A také jim to spousta lidí dodnes nemůže zapomenout!)


Stalo se to kdysi u nás, stalo se to v USA, stalo se to v Argentině, Francii, Španělsku, Norsku, Velké Británii, Řecku, Kanadě, Mexiku i Brazílii. Demokraticky řízená výroba fungovala! (viz článek) Vypráví o tom i film Převzetí od Avi Lewise.



Závod o který se jedná v tomto filmu byl nakonec zlikvidován, jako mnoho jiných úspěšných družstevních podniků. Jiné ovšem fungují dál a samozřejmě že některé nepovedené projekty prostě časem padly samy. Kdo a proč ale vyvíjí takové úsilí ve snaze zdiskreditovat družstevní hospodaření?

Tady se dostávám k prapodivné pravicové ideologii. Pravice se družstev bojí, protože představují "socialismus v malém". Dokonce v sobě mají i ideu sociální spravedlnosti, bez níž nejsou schopna fungovat. Rozdíly v platech tedy buď nejsou (zisk se rozděluje rovným dílem), nebo sahají maximálně do výše 1/3 maximálního platu (i na místě uklízečky tedy dostanete 2/3 platu ředitele!). Družstvo nahrazuje vynucenou "solidaritu" státního ekonomického systému skutečnou solidaritou.

Na druhou stranu družstvo existuje v normálním konkurenčním prostředí, není tedy důvod zasahovat do jeho vnitřních struktur, pokud neporušuje místní zákony. Jenže, vykládejte jim to! Pseudoliberálové se (navzdory svobodomylsným výlevům) pro své zájmy nerozpakují si občas "spravedlnost" koupit.

Výrobní družstva jsou jediným odlišným druhem podnikání, který může ohrozit (naprosto tržním způsobem) jejich milované monopolní podniky, s. r. o. a obchodní společnosti. Navíc stojí na ideji, která je v naprostém rozporu s pravicovým pseudoliberálním přesvědčením. Pokoušejí se je tedy ze světa vymazat fyzicky, aby je alespoň neměli na očích. Pěkná ukázka nedemokratičnosti a ekonomistického fanatismu!

Zajímavé je, proč vlastně mohou družstva fungovat. Účast v nich je dobrovolná a rozdíl od centrálního plánování se totiž chovají pružně. Proto také nefungovala komunistická "družstva" za reálného socialismu, která byla sestavována uměle a úkolována centrálně.

Dalšími důvody, proč mohou fungovat je jejich omezený výrobní program a počet družstevníků. Jde vlastně o to, co jsem popisoval v článku Paradox bazénků. Různě velké skupiny se prostě chovají různě a centrální správa oblasti nebo podniku je vždycky výhodná jen do určité míry - do nějakého kritického množství zpracovávaných informací a potřeby transportu lidí, výrobků i materiálů.

Družstvo se ale vyvíjí přirozeně a proto se při zachování původních principů nikdy nerozroste tak, aby začalo škodit svým zaměstnancům-družstevníkům.

I když je družstevničení pronásledováno ideologickými magory zprava i zleva ve skutečnosti vlastně nijak ideologické není. Nejde o politickou stranu ale o způsob řízení výroby a obchodu. Družstevničení podporovaly agrární strany, socialisté i utilitaristé. (Ostatně J.S. Mill tím leží ekonomistům v žaludku dodnes.)




Je smutné, že po Sametové revoluci družstevnictví znovu neožilo, možná by tak šly zachránit některé naše vytunelované podniky. Ještě smutnější může být, že se družstevnictví asi budeme muset znovu naučit - my, tady - v jedné z kolébek tohoto druhu spolčování.



Články k tématu:
Družstevnictví v sevření ideologických dogmat v Čechách 
Vzestup a pád československého družstevnictví

Prezentace:
Družstevnictví Mezinárodní rok družstev

Žádné komentáře:

Okomentovat