K čemu jsou politické ideologie?

Hádám, že poměrně velké množství lidí si myslí, že ideologie je od toho, aby se podle ní chovaly politické strany, které se k ní hlásí. Možná jsem se tím také kdysi nechal poněkud zviklat, ale dnes se přikláním k poněkud jinému názoru, totiž že ideologie slouží pouze k legalizaci moci.

Jak to (podle mě) funguje? Jakákoli politická strana je nakonec jen nástrojem ke získání moci. Nejde o to co s ní udělá, ale o to, že ji potřebuje ke své vlastní existenci. Náklady na volby a různé podpůrné systémy, jako platby za mandát nebo naopak nevratné volební kauce, tenhle systém ještě podporují. Pokud prostě několikrát za sebou neuspěje, bude politická strana ekonomicky zničena, naopak když uspějete, bude bohatnout.

Pochopitelně, že politická strana má nějakou ideologii už na začátku. Používá ji k nalákání nových oveček do svého stáda. Tito nízce umístění členové jsou ve stejném postavení jako běžní věřící v hierarchii církve - stranu financují ale nemají na její chování vliv. Protože se u nich ale projevuje v podstatě náboženská oddanost, neopustí ji ani ve chvílích velkých skandálů.

Podstatné je to, co se se stranou a ideologií stane, když se stranické vedení opravdu dostane k vedení státu. V tu chvíli nastupuje sofistika a zajímavé proměny ve výkladu, které ukazují účel strany v plném světle. Uvedu pár příkladů:

KSČ - asi největší kotrmelec v ideologii, který se dá spáchat. Vytvoření komunistické strany mělo být dočasné než vznikne "nový stát pracujících". To se ale nestalo, komunistická strana se po převzetí moci nezrušila, naopak si ustanovila vedoucí úlohu ve společnosti a zanesla ji do ústavy! Když lapidárně převedu co vlastně provedla: Komunistická strana slíbila že vezme lidem, kteří neprávem zbohatli na cizí práci, výrobní prostředky a předá je těm, kdo na nich pracují a vytvářejí hodnoty. (oficiální tvrzení) Ve skutečnosti si ale zabavené výrobní prostředky strana nechala s odůvodněním, že je součástí (předvojem) lidu. Sofistika jako vystřižená z Farmy zvířat.

ODS - Občanská demokratická strana - strana, která se zaklíná občanstvím, liberalismem, volným trhem a svobodou. Když se podíváte na definice slova občan vypadnou vám z ní velmi zajímavé věci. Jednak to že moderní chápání je odvozené od doby Francouzské revoluce, která s občanstvím jednoznačně spojuje listinu základních práv a svobod, jednak to že jednou z povinností občana je zasáhnout silou proti pokusům o svržení demokracie.
Co se týká svobod, jde ve výčtu o svobodnou volbu národnosti, osobní svobodu, domovní svobodu,  svobodu pohybu a pobytu,  svobodu myšlení, vědomí a náboženského vyznání včetně práva každého změnit své náboženství nebo víru, popřípadě být bez náboženského vyznání, svobodu projevu, svobodu vědeckého bádání a svobodu umění.
Ideologové ODS tradičně tyto ústavní svobody ignorují, zaklínajíce se pouze svobodu podnikání. Taková svoboda ale sama o sobě neexistuje, existuje pouze idea svobodného trhu, ale její hranice jsou jasně dány občanskými svobodami. O podivném bratříčkování ODS s katolickou církví (1.), s komunistickou stranou Číny, pronásledování umělců, schvalování diktatur  a boji se svobodou projevu a právem na informace se snad nemá ani smysl zmiňovat.
Občanská strana hlásící se k liberalismus by měla podporovat občanskou společnost, tedy společnost složenou z odpovědných občanů, kteří se mají v co největším počtu co nejvíce podílet na politice. Namísto toho jsme se od samotného zakladatele dozvěděli že:

„Občanská společnost je polemikou se svobodnou společností a je povinností každého demokrata ze všech svých sil do konce svých věků proti ní bojovat.“ 

Cože?  Představitel občanské strany nesnáší občanskou společnost?
Kdo vydržel jeho projevy číst, mohl se dokonce dozvědět že odmítá Francouzskou revoluci:

Začalo to francouzskou revolucí, kdy se vynořila lidská práva bez jakéhokoli zakotvení, práva nároková či pozitivní, tedy zlomek, který má jen čitatele a prázdného jmenovatele.

Bylo to zesíleno revolucí »velkou říjnovou«, která zrušila svobodu, demokracii i tržní ekonomiku, a v mnohém podobnou, ale o rasismus »bohatší« revolucí Hitlerova nacismu.
(Ekonom)

Měl bych říci, že někteří liberálové skutečně odmítali ideu lidských práv, jenže právě proto, že pocházeli z anglického prostředí, kde ale už od roku 1679 existoval právní princip habeas corpus. Ten ovšem v naší zemi tradici nemá.

Rozhodně se nedá říci, že by liberálové odsuzovali Francouzskou revoluci nebo její ideály, naopak s nimi vřele sympatizovali, zvláště s ideami sekulárního státu a demokracie. Srovnávat ji v tomto případě s VŘSR nebo nacistickým převratem v Německu může jen klerikál nebo monarchista (případně paranoik).

A co říci na to že jsme se od vlády Mirka Topolánka z téže strany se dočkali návrhu zákona typu "vítěz bere vše"? To je přece naprosto v rozporu s liberalismem.

Copak se všichni zbláznili?

Ne nezbláznili se, podobně jako ostatní nikdy žádnou "ideologii svobod, volného trhu a demokracie" nezastávali. I když nadále používají liberální termíny, jsou to konzervativisté budující plutokratickou vládu. Snaží se tedy dosáhnout stejného výsledku jako komunisté před nimi, jen s jiným zdůvodněním.

ČSSD je podobně zajímavá skupina. Ze svého názvu je sociálně-demokratická, když se ale podíváme na její historii, nebudeme stíhat žasnout. To co předváděl v minulosti Jiří Paroubek, Stanislav Gross a co dosud předvádí Roman Onderka je ukázkou nejprimitivnějšího mafiánského elitářství, tedy přesně toho, proti čemu kdysi sociální demokracie vznikla. Stejně důležité a možná i důležitější, než to co dělali je fakt, že se vůbec mohli takoví lidé dostat do čela strany. Propojení s ČEZ a ODS jen dokládá, jak vážně to s tou sociálností myslí.

Ani tady tedy neznamená sociální rétorika nic víc, než snahu sehnat hlasy. Ostatně víme, že pokud jde o moc...ale to už jsem říkal.

Proto jsem jednoznačně přesvědčen, že příslušnost k jakékoli straně neznamená buď nic, nebo jen dokládá nepřiměřenou touhu po moci. Ideologie je pouze způsob, jak tuhle zálibu před ostatními (a někdy i před sebou) zdůvodnit.

Moje návrhy na to, jak jim tenhle podvod zatrhnout jsou dva: Snažit prosadit zákaz společných kandidátek a než se to stane, přemlouvat lidi aby nevolili podle stranické příslušnosti ale pouze osobnosti. Zatím se ale vyhrává spíše princip děsokracie. Snad při příštích volbách...