Nerad to říkám, ale petice tentokrát asi nepomůže. Nejde totiž o chybu, ale o celkový směr naší politiky, s nímž bychom měli něco udělat co nejrychleji. Dokonce ani odvolání nanicovaté ministryně to nevyřeší.
To co jsme zdědili po předchozích komunistických i nekomunistických vládách je nepotismus, plutokracie, klientelismus a kleptokracie. Že je nepotismus problém starý dokazuje už historie jeho názvu - původně popisoval způsob jakým si předávali úřad papežové v 15. a 16. století. Ještě starší je pojem plutorkacie, kterým označoval degenerovanou formu vlády už podle Aristotela (forma oligarchie). Pro nás je ale mnohem důležitější, že jsou to charakteristické rysy mafií ale také principy vzniku vládních dynastií a diktatur.
Všechny formy demokracie byly vlastně vzpourami proti nepotismu a klientelismu. Jenže nadržování vlastním potomkům a vlastnímu klanu je přirozené, proto byly takové demokracie vlastně v permanentní obraně proti nim a začaly vždy velmi rychle prohrávat, když jejich občané příliš zpohodlněli.
Nepotismus a klientelismus vždycky souvisejí s plutokratickou vládou. Shromažďovat peníze má smysl jen tehdy, když si jich mohou užít také potomci a obsadit co nejvíce míst příbuznými a známými je způsob, jak bohatství neztrácet, ale naopak přesouvat z veřejných prostředků na vlastní účty. Výsledkem vývoje plutokracie je diktatura. A proto je také osvícených diktatur o řád méně než růžových jednorožců - způsob jejich vzniku to vylučuje.
Opravdu hloupé je, že jsme tenhle příběh už jednou viděli před rokem 1989. Komunisté nabourali podmínku odbornosti a dosadili do všech možných pozic neschopné příbuzné a kamarády. Důsledek takového postupu známe všichni - stranickou diktaturu KSČ jsme přece svrhli. Nepotismus, plutokracie, klientelismus a kleptokracie nám tu po ní ale zůstaly, a jsou opečovávány všemi vládními stranami.
Neschopným komunistům ve vysokých funkcích, kteří většinou neměli nic jiného na práci než špehovat a překážet se kdysi říkávalo AIDS - absolutní imbecil dosazený stranou. A jaké překvapení, už je tu máme zas. Co jiného je Marek Benda, který v životě nepřičichl k žádné práci, chlubil se titulem který nemá a přesto se stal předsedou ústavněprávního výboru? Co jiného jsou naši "univerzální ministři", kteří nedostávají křesla podle svých schopností, ale asi podle rozpočítadla "ententýky dva špalíky..."?
Kdo jiný byl minulý ministr životního prostředí (právník) Pavel Drobil a kdo jiný je současný ministr Tomáš Chalupa (novinář), když oba neměli ani sebemenší ponětí o tom, co to životní prostředí je?
Kdo jiný je Jaromír Drábek (kybernetik) jako ministr práce a sociálních věcí nebo Jiří Besser (zubař, bývalý člem KSČ a aktér kauzy prodeje městských bytů v Berouně) na místě ministra kultury? A nakonec kým jiným je současná ministryně kultury Alena Hanáková, která ještě nedávno dělala družinářku?
Nejsou tohle všechno náhodou dokonalé příklady?
Já bych samozřejmě rád věřil na nedoceněné družinářky, památkově zdatné zubaře a právníky s přehledem v oblasti životního prostředí, jenže mi v tom brání jejich projevy. To prostě nejsou nedocenění géniové, kteří konečně našli své uplatnění, to jsou lidé, kteří dostali větší funkci, než na jakou stačí. Nedostačují na ně morálně ani odborně.
Nepotřebujeme svrhnout jednu ministryni, potřebujeme změnit kurz, od diktatury diletantů k demokratickému výběru schopných.
Poznámka: Vím, že to že je někdo způsobilý k určité funkci, tedy že má odpovídající morální a odborné předpoklady, neznamená ještě že ve funkci nezklame a naopak, to že člověk některý z předpokladů nesplňuje neznamená, že ve funkci neobstojí. Ředitel nemocnice nemusí být nutně dobrý operatér a ředitel Národního divadla dobrý herec. Vlastně tak úzké odborné znalosti nejsou ani pro takovou funkci vhodné. Měl by se ale orientovat v prioritách oboru a umět se pohybovat v jeho personální struktuře. A rozhodně musí mít o obor zájem mnohem dříve, než od okamžiku, kdy mu bylo nabídnuto dobře placené křeslo.
Žádné komentáře:
Okomentovat