Svobodu politickým vězňům!

Zde na tomto místě prohlašuji že Roman Smetana ani David Hons (známý jako Roman Týc) si nezaslouží milost prezidenta republiky, protože si nezaslouží trest.
Podle žádného morálního principu nejsou vinni a nemají být tedy souzeni ani trestáni jako zločinci.
V obou případech je jejich odsouzení v rozporu s morálkou a dobrými mravy, jenže tuto zákonnou formulaci používají soudci asi častěji k omilostnění zločinců v bílých límečcích, než pro lidi na něž se skutečně vztahuje.

Roman Smetana je souzen za poškozování cizí věci. Otázkou ovšem je, zdali prostředky a na vytvoření a umístění těchto věcí byly vůbec nabyty eticky. Peníze na propagandu politických stran totiž platíme všichni bez možnosti se proti tomu odvolat, přičemž nemůžeme tyto peníze požadovat zpět ani v případě, kdy strany sliby napsané na volebních plakátech nesplní.
Nabízí se tedy otázka, zda má člověk právo se zneužití svých daní bránit. Nejen, že toto právo z morálních důvodů má, je to dokonce jeho povinnost! Amorální chování vrcholných zástupců politických stran, kteří se nestydí hlásat stále stejné lži z volebních plakátů vyžaduje reakci. Přimalovávat někomu tykadla nebo černé zuby nebylo nikdy trestné, protože společenská nebezpečnost takového činu je nulová.
To říkám jako člověk, jehož plakáty na společenské akce byly také v minulosti nesčetněkrát poškozovány.
Ze stejného důvodu si berou reklamní agentury více výtisků plakátů - s úmyslným i neúmyslným poškozením se při propagaci počítá. Hodnota takového plakátu se pohybuje v řádech desetikorun nikoli stokorun. Je na místě upozornit, že fyzickou škodu na plakátech ODS vyčíslenou na 15 500 Kč (už tento finanční odhad je drasticky nadsazený), Roman Smetana již splatil. Jiné strany o žalobě ani neuvažovaly.
Nemá smysl komentovat podjatost soudkyně Langerové, ani se proti ní odvolávat, když už na první pohled nic jiného než podjatost nepřichází v úvahu.

David Hons (Roman Týc) je výtvarník, za jeho nedovolený projekt, který zasahoval do cizích práv je možné požadovat náhradu, vždy by ale měla být dána přednost řešení smírem.
Mimochodem právě za úpravu semaforů získal Roman Týc na festivalu Cidewalk cinema ve Vídni v září 2007 první cenu.
Přitom:

1.) nezpůsobil nefunkčnost zařízení
2.) neohrozil účastníky veřejné dopravy
3.) nedostal možnost mimosoudního vyrovnání
4.) nevytvořil škodu 80 000 Kč, kterou již uhradil
5.) tudíž nezaslouží věznění ani pokutu ve výši 65 000 Kč

I když je v tomto případě "poškozenou" stranou pražský magistrát (tedy stejná instituce, která zpronevěřila Pražanům miliardy korun), měli bychom za ní vidět především ruku ODS, jež na něm dlouhodobě vládne.

To že se stranou poškozenou cítí pouze jediná politická strana jasně ukazuje, že  rozsudky nad Romanem Smetanou a Davidem Honsem (Romanem Týcem) nemají moc faktickou, nepředstavují zákon, právo ani spravedlnost. Jsou jen demonstrací síly, která má ukázat všem ve společnosti, co se jim stane, pokud se moci ODS postaví.

Petr Tomek 24. února 2012 v 9:18

Zrušíme senát nebo raději sněmovnu?

Za život jsem slyšel hodně řečí o tom jak je senát zbytečný a že bychom jej neměli zavádět a nebo alespoň co nejdříve zrušit. Přiznávám, že jsem tento postoj dlouhou dobu sám zastával. Ani mě moc nepřekvapuje, že se objevuje znovu:

Novinky.cz: Zrušme senát...

Jenže mezitím se něco podivného stalo se mnou. Nevěřím poslanecké sněmovně. Jasně, na tom není nic divného - při té sbírce kreatur, které tam sedí - jenže já nevěřím samotnému principu poslanecké sněmovny.
Už několikrát jsem veřejně prohlašoval, že v naší PS sedí tak maximálně pět lidí s mandátem. Jsou to tváře kampaní politických stran. Většina voličů, která volila do sněmovny ale nemá ani nejmenší páru o tom, kdo se vlastně za tuto stranu do sněmovny dostal - neměli žádné vědomosti už o člověku na třetím místě kandidátky, natož aby tušili, kdo je na dvacátém. Z 200 poslanců je jich tedy reálně asi 195 bez mandátu. Nikdo je  přímo nevolil, jen se "svezli".

Kolečkáři a hvězdičkáři

Senát má naprosto specifický systém voleb (třetinový), který umožňuje aby se do něj dostalo mnohem více lidí se skutečným mandátem. Když se podíváte na rozhodnutí senátu, zjistíte také, že většina z nich je mnohem lépe odůvodněná (byť s nimi proto nemusíme souhlasit), než rozhodnutí poslanecké sněmovny.
Pokud bych si já měl vybrat instituci, která je demokratičtější, zvolil bych senát. Při současném morálním marastu, který představuje naše poslanecká sněmovna by bylo její zrušení celkem pochopitelné.

Vize ekoměsta

Byl jsem dotázán jak bych si představoval ekoměsto. Vzhledem k tomu, že jsem neměl příliš času nad tím přemýšlet, jsem nahodil jen několik neuspořádaných myšlenek. Vám je sem dávám k zamyšlení. Určitě by vás také něco zajímavého napadlo.
Pokud ano, nerozpakujte se napsat svoje vize na adresu petr.kurfurst(zavináč)centrum.cz

Moje odpověď zněla:

Ahoj, je otázka, jestli může být vůbec město ekologické - tedy jestli může neškodit prostředí. Je to velká kumulace lidí a výroben, to samo o sobě vytváří obrovské množství odpadu. První krok by tedy byl: Nevyrábět nic s čím si neumíme poradit a nic co spotřebovává zbytečně moc energie - igelity, kartonové krabice, PETky, auta na dva roky atd.
Všechno nahradit trvanlivými nebo alespoň dobře zhumusitelnými věcmi - potravinářský papír namísto fólií, ve fast-foodech zelné nebo jiné lupeny místo plastových podtácků, nápoje ve vratných lahvích - možná z něčeho lehčího než sklo - hliník (?) nebo něco jiného (?).
Největším žroutem energie je přesouvání lidí do práce a z práce - dopravní špičky.
To znamená zrušit co nejvíce přesuny, co nejvíce práce z domova, domácí kanceláře, on-line videoporady (viz trestuhodně nepřeložená kniha Ernesta Callenbacha Ecotopia).
Řešení dopravy - co nejvíce prostoru pro vloný pohyb chodců - rovné ulice , bulváry jako pěší zóny.
Člověk dojde poměrně daleko, když vidí cíl cesty (a naopak).
Upřednostnění hromadné dopravy (metro, tramvaje trolejbusy) a velmi lehkých dopravních prostředků - kola, cyclecars, elektrokola, velomobily, mopedy.
Co nejméně smogu.
Parkové zóny kvůli odhlučnění, rekreaci i kvůli zadržování prachu a škodlivin.
Vyloučení těžké dopravy i osobních automobilů z města!

(viz )
Co nejvíce zlepšit lokální zásobování - co nejméně dovážet. Řešením asi vertikální farmy, střešní zahrady atd  (Vertical farming). Nám by asi stačilo i jen obnovení oblastí v Praze - například skleníků v Bráníků (Dnešní stav skleníků)


Co by se nemělo opakovat?

Podle mě hlavně omezení volného pohybu chodců zavedením magistrál do středu města (Prahy), upřednostnění osobních automobilů ve městě před lehčí dopravou, přeměna náměstí na parkoviště, silnice na nábřeží podél Vltavy. Město by mělo dbát na svou celkovou estetickou hodnotu.
Ekoměsto by asi mělo mít dost prostor pro prožívání nějaké vzájemnosti - náměstí, pěší zóny, parky, knihovny, divadla v přírodě.
Aby to vydrželo, musí mít připravená místa a program pro resocializaci - nestavět bezdomovcům nafukovací halu až když uhodí mrazy a někdo na radnici se rozhoupe.
Lidé by měli být stále nějakým způsobem zapojeni do údržby a budování města, jen tak za něj budou cítit zodpovědnost.


To je asi tak to co mě hned napadá.

Podstata hrůzovlády

Chci vám vyprávět, proč není dohoda ACTA jen problémem počítačových pirátů, jak se změnil význam slova terorismus a proč nezazlívám českým Anonymus odtajnění jmen a osobních údajů členů ODS. Na to, abych něco takového zdůvodnil ale musím začít pořádně zeširoka.
Nikdy za mého života se neskloňovalo slovo terorismus tak často jako po roce 2001. Tehdy se stalo toto označení výrazem pro muslimského fanatika opásaného dynamitovými patronami.
Je pravda, že islamistické skupiny terorismus používají, terorismus ale není samotné zabíjení, je to princip politické moci. Český výraz pro něj je hrůzovláda.
Podstatou terorismu je vyvolávání obecného pocitu ohrožení. Nikdo si nesmí být jist před teroristickou politickou stranou nebo před politickým hnutím. Teď se dostávám k tomu hlavnímu. Terorismu se v našich představách zpravidla dopouštějí skupiny extremistů. které jsou v podstatě politickou opozicí. Původní označení terorismus ale označovalo teror vládnoucí vrstvy či strany, nikoli opozice. I když je zřejmé, že tenhle pojem lze pro jednání Hamasu nebo Al Kaidy použít zcela oprávněně, je v jejich případě už trochu posunutý.
Terorismus rozhodně je to, co předvádí poslední měsíce „legální“ vláda v Syrii nebo to, co převáděl Stalin či Pol Pot.
Zatímco terorismus opozičních skupin bývá vždy jasně kriminální i podle místních zákonů, terorismus vládnoucích vrstev bývá vždy nejprve legalizován.
Podstatou státního terorismu jsou zákony s nejasně definovaným proviněním ale naprosto drakonickými tresty. Klasickým příkladem jsou zákony o výtržnictví, například:

§ 202 Výtržnictví
(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny.


Všimněte si, že v tomto případě není vůbec definováno jakým způsobem, zda zmíněná „skupina lidí“ provádějící své obřady se zrovna nechystá obětovat na oltáři několik panen, či jestli nejde o shromáždění členů Ku Klux Klanu. Podle těchto paragrafů také nikdy nebo téměř nikdy nebývají trestáni lidé bohatí a politici.
Podobně bývají zneužívány formulace jako „menší než malé množství“, zákony na „ochranu“ víry a morálky, které ve skutečnosti vyžadují vyjmutí některých jinak trestných činů z obecného práva.
Další zbraní hrůzovlády jsou skupiny s nejasnými kompetencemi zřizované nebo uměle zvýhodňované zákonem. Jde o soukromé exekutory, „ochranné svazy“ nebo třeba o Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.
Naše politické zřízení – plutokracie dělá stále další kroky k nastolení státního terorismu. Postupně šlo o: zákon č. 468/1991 Sb a zákon č. 231/2001 Sb vytvářející prostor pro cenzuru (zřizující RRTV), zvýhodnění velkých politických stran, ovládnutí justice, přijetí zákona č. 120/2001 Sb, který umožnil činnost soukromých exekutorů a nyní i pokus o přistoupení ke smlouvě ACTA.
Podstatou toho všeho rozhodně není „ochrana autorských práv“, jak je obecně proklamováno, ale vytvoření obecného strachu. Už dnes může ČPU (Česká protipirátská unie) podobně jako OSA vytvářet v podstatě libovolné imaginární škody, které jste údajně způsobili tím, že se ve vašem počítači nachází nějaký soubor. Podobně lze vytvářet nesplatitelné dluhy vymáháním nedoplatků pojistného, předáním vymáhání nezaplacených pokut ať už z parkování nebo z jízdy bez jízdenky v dopravních prostředcích, nebo dalších drobných finančních i jiných nedoplatků. Z hlediska systému jsme všichni předem vinni.
Podstatné je, že i v případě pokud jsou takové „škody“ jen iluzorní a nepodaří se je dokázat ani soudu, stále ještě může být občan bezdůvodně omezován na osobní svobodě, ztratit práci nebo být poškozen v podnikání. To vše bez náhrady.
Pro nově vznikající systém jsme všichni předem vinni, ovšem kromě těch, kteří mají zákonem danou nedotknutelnost. Možnost že se postavíte současným mocipánům a nebudete vzápětí stíháni za nějaký podobný fiktivní „zločin“ je stále menší a menší.
Není přitom pochyb o tom, kdo tvoří onu vrstvu vyvolených, kteří se před nejasnými zákony třást nemusí – aktéři velkých politických kauz stále sedí v našich zákonodárných sborech.
I když ODS veřejně prohlašuje, že jako strana měla k ACTA výhrady, současná situace mluví jinak. ODS je rozhodně nejsilnější stranou na současné politické scéně, podpis naší republiky pod smlouvou ACTA padá tedy na její hlavu. Můžeme z toho samozřejmě vinit i ostatní vládní strany, ale bez souhlasu této se ve vládě nestane nic. I kdyby do dnešního dne nebyla činnost této strany jednoznačně kriminální, podpis zástupce vlády jehož jméno je stále oficiálně tajeno pod dohodou ACTA jednání Anonymus naprosto ospravedlňuje. Jednání se totiž účastnil ministr zemědělství (!) Petr Bendl a jeho náměstek Juraj Chmiel oba členové ODS. Nikdo jiný dohodu podepsat nemohl.

Seznam politických afér ČR
Wikipedia - OSA
Zákony - Portál veřejné správy České republiky
Zákon-231-2001
ACTA

Poznámka: Je vážné podezření na to, že jde o operaci "False Flag". odkaz

Světovládci

Je obecně rozšířeným omylem si myslet, že žádná skupina snažící se o ovládnutí světa neexistuje. Lidé kteří tvrdí, že je takové skupiny existují bývají řazeni mezi konspirační fantasty spolu s lidmi, kteří tvrdí, že nějaká taková skupina světu už vládne.
Povím vám, proč si myslím, že jsou ti první a ti polsední úplně mimo. Především je na světě asi 7 miliard lidí, kterým se honí v hlavě nespočet myšlenek. Asi 8% mezi nimi bývají lidé s nějakou psychiatrickou diagnózou a téměř ¼ lidí zažila někdy něco, co do zdravého rozumu nezahrnujeme. V té skupině jsou schizofrenici, psychopati i narkomani. Při takovém počtu je v podstatě nemožné, aby se mezi nimi netvořily skupinky lidí přesvědčených o tom, že právě oni jsou předurčeni / vyvoleni být světovládci.
Druhý důvod je ten, že známe několik skupin, které se skutečně o světovládu pokusily – komunistická světová revoluce byla sotva čím jiným, sen šlechty starého Španělska o světovládě je také jen pozapomenutý, Arabové věří v konečné vítězství islámu a nacisté jitě také věřili, že jsou předurčeni světu vládnout – už pro svou údajnou rasovou nadřazenost. Je dost pravděpodobné, že se o většině skupin plánujících ovládnout svět vůbec nedozvíme, protože jsou tak neuvěřitelně neschopné, že prostě nic udělat nedokážou.
Ani sebeschopnější skupinka nadšenců ale není způsobilá opravdu světu vládnout.
Na to abyste mu mohli vládnout potřebujete zpracovávat takové množtví informací, že je bez propracovaného systému distribuované analýzy prostě není schopná zvládnout žádná vláda založená na současných mocenských principech. Ostatně stačí pohled na naši vládu, která se sama řídí spíše tím, čemu její členové věří, než tím co vědí nebo si ověřili.
To že světu reálně (současnými postupy) vládnout nejde neznamená, že v něm něco nejde ovládat. Existují skupiny, které mají dílčí moc nad některými zdroji – ropou, plynem, informacemi, penězi, vodou...
Tyhle skupiny mohou propadat představě, že světu vládnou. Jedinou moc, kterou ale mají pochází z jejich schopnosti vyvolat nouzi. Jsou to vyděrači a jejich činnost bývá vždy destruktivní, protože vymáhají výhody (často vyjmutí z běžně platného práva) na lidech i celých státech tím, že jim hrozí nedostatkem – tedy bídou nebo až kolapsem.
Dokáží tak částečně změnit chování velkých skupin lidí, ale neznamneá to, že by jim skutečně vládly, natož prospívaly. Jejich existence je pouze parazitická.
Přesto já sám o sobě otevřeně říkám, že jsem přívržencem Nového světového řádu a to kvůli lidem, kteří před ním varují – hodnostáři církví, diktátoři, zloději. Ten typ světové vlády, o kterém mluvím ale nepředstavuje Brusel ani napodobenina našich současných zákonodárných sborů. Mluvím o světě, kde by byla vláda užitečná – ano je to utopie.