Nevím proč, ale hláška ze seriálu Návštěvníci "Hovoří CML - Centrální Mozek Lidstva" mi vždycky připadala zároveň hrozně dramatická a hrozně komická. Zvlášť proto, že CML představovalo krychlové akvárium s několika elektronickými nervy uvnitř. Vlastně bylo hrozně prázdné. Člověk by si řekl, že na řízení lidstva by bylo potřeba něco většího, nějaký obrovský sál plný počítačů nebo alespoň něco jako HAL 2000.
Časem začínám přemýšlet o tom, nakolik měl ten starý seriál pravdu a nakolik jsem mu naopak já křivdil. To že byl celý seriál postavený na předpokladu že má CML poruchu, nic nemění na tom, že by krátkodobý vývoj společnosti mělo být jednodušší simulovat, než třeba vývoj planetárního počasí (o podnebí nemluvě).
Samozřejmě padne otázka: Jak to, vždyť i každý jednotlivý člověk je dost složitý na to aby ho modeloval nějaký počítač? Vtip je v tom, že ve společnosti jednotlivé lidi nijak modelovat nepotřebujeme. Lidé často propadají u podobných systémů "iluzi složitého oka". To je představa, že cenu má pouze dokonalé oko, které vidí naprosto vše. Kromě toho, že ani naše oči ani jiné oči úplně vše nevidí, existují také živočichové, kteří mají oko jen jako jednoduchou dírkovou kameru, případně mají prostě pouze pár světlocitlivých buněk rozházených po kůži. Chci tím říci že i nedokonalý zrak je pořád lepší než naprostá slepota a v některých případech je tedy i poměrně velmi obecný model lepší než žádný.
Druhá věc je: Co chceme vidět?
Spousta šelem vidí jen černobíle a zjevně jim to v ničem nevadí, naopak výměnou za to vidí ve větší tmě. Hmyz má rozsah vidění posunutý do UV záření.
A teď zpátky k modelu společnosti - nedostatek Tamagotchi na trhu společnost pravděpodobně neohrozí a můžeme proto zásobování nechat zcela na soukromých aktivitách - nemusíme ji jasně "vidět". Na druhou stranu, pokud by výroba Tamagotchi dosáhla takových rozměrů, že by zcela zahltila průmysl a způsobovala problémy při likvidaci, pak by se už modelování takového procesu vyplatilo.
Vtip je ovšem v tom, že na to by šel použít obecný model, který by vůbec nemusel vědět, že se vyrábí Tamagotchi a ne třeba hopíky.
Co se týká lidí, tak nemusíme znát lidi samotné. Potřebujeme spíše vědět, jak se mezi nimi šíří určité fenomény. Například pro šíření nějaké politické ideologie je důležitý spíše percentuální nebo topografický výskyt (např v Severočeském kraji je nejvíce nácků - asi X %), než nějaký konkrétní (Franta Hubáček je nácek).
Podobné je to se šířením chudoby a bohatství. Ve všech případech už se dá modelovat, co má na jejich šíření vliv a co jim naopak v šíření brání.
Stejná motivace je pro chování velkých skupin mnohem důležitější, než individualita jednotlivců v ní obsažených To se ostatně dá dobře modelovat třeba na lodi, kde mohou mít všichni své vlastní cíle, ale jejich společným cílem vždy nakonec musí být, aby loď doplula. Z opačného pohledu - pokud se na vás řítí stádo krav, je samotná tato informace důležitější než jejich přesný počet a individuální odlišnosti.
Model o kterém mluvím je tedy vždy určitým způsobem "poloslepý", což ale vůbec neznamená, že by byl k ničemu.
Kdybych něco takového řekl někde ve společnosti, okamžitě by se proti mě postavila nějaká skupina "obránců lidskosti" a tvrdila mi, že svět řízený počítačem by přece byl neskutečně nelidský.
Ani já nechci celý svět řízený počítačem, myslím si ale, že je spousta sfér, kde bychom mohli počítači takové řízení přenechat. Ostatně na většině křižovatek už nám také nestojí strážníci, ale řídí je semafory. CML totiž společnost neřídil, radil jí.
Rozhodnutí by i ve skutečnosti museli nakonec udělat lidé, ale měli by mnohem lepší představu o tom, co vlastně dělají.A samozřejmě i celá společnost by měla jasnou představu o tom jak výhodné nebo nevýhodné rozhodnutí udělali.
Náročnost takového projektu by nemusela být přitom nijak extrémní.
Pokud by šlo o elementární ekonomický model, stačila by na jeho provoz mašinka, kterou má kdekdo z nás doma. K modelování širších politicko-obchodních vazeb by se pak dal použít třeba BOINC
Problém je, že na takový projekt rozhodně neseženete grant.
Jinak by totž už dávno byly ve státním provozu programy elektronických aukcí a vyhodnocování státních zakázek.
Žádný politik totiž nechce být kritizován počítačem.
http://boinc.berkeley.edu/
http://www.ezak.cz/elektronicka-aukce
Současné projekty podobného typu a organizace které se sociální simulací zabývají:
http://drupals.humanities.manchester.ac.uk/neiss3/
http://www.genesis.ucl.ac.uk/http://jasss.soc.surrey.ac.uk/10/3/10.html
http://jasss.soc.surrey.ac.uk/JASSS.html
http://www.essa.eu.org/
http://josc.bandungfe.net/index.html
http://cress.soc.surrey.ac.uk/web/home
Žádné komentáře:
Okomentovat