Když se podíváte z okna, asi neuvidíte nic, co byste znali z katastrofických filmů. Přesto tam někde umírá dvacáté století - století běhání po úřadech, konferencí na které bylo nutné létat přes půl planety a možná také století příliš tolerovaného náboženství.
Ve chvíli, kdy ministr zdravotnictví ohlásí zákaz početných akcí bez tradičních náboženských výjimek, protože pandemie je hrozivější než kritika věřících, než krachy divadel a firem, než přerušené vzdělání i společenský život...to už nikdy to nebude jako dříve.
Dříve neexistovala síla, která by přiměla stát jako zaměstnavatele uvažovat o homeoffice jako o plnohodnotné alternativě kanceláře. Teď už existuje.
Neexistovala síla schopná donutit zdravotnickou veřejnost a politky jednat společně, globálně a strategicky proti šíření potenciální pandemie. Ve chvíli, kdy jedna nemoc dokáže zničit ekonomiku podstatné části světa, už taková síla existuje.
Co víc, zůstává tu viset jako damoklův meč, protože jakákoli epidemie z kteréhokoli koutu světa se může změnit v globální pandemii.
Neexistovala doba, kdy víra v alternativní - nefungující léčebné procedury představovala tak viditelnou hrozbu. Teď je tato doba tady.
Nikdy v historii také neměla jedna informace vliv na tolik lidí na tak obrovské ploše. Je v tom velká neděje, ale zároveň velká hrozba.Svět je definitvně globalizovaný a lze jej globálně informovat, nebo mu prostřednictvím informací vládnout. A to se vším dobrým, co to znamená i se všim špatným.
Než sundáme roušky, padne mnoho klubů, kin, divadel, podnikatelů, později možná i pár ekonomik, ministrů, vlád...
Na mnoha místech se objeví prázdnota, kterou bude třeba zaplnit, ale už to bude jinak.
Tak jako mocenská schemata, myšlenky i říše 19. století ukončila až 1. světvá válka, jako renesanci odděluje od baroka období moru, tak silný sociální dopad bude mít tato pandemie. Tím silnější, čím déle bude trvat. Zatím se zdá, že jsme na začátku.
Teprve teď končí dvacáté století.
Žádné komentáře:
Okomentovat