Chyběla muslimským mořeplavcům prasata?

Všichni víme, že muslimové vepřové tak nějak nepreferují, no vlastně jej mají úplně zakázané. Mohl tenhle fakt přispět k jejich neschopnosti ovládnout světová moře?

Když přijde řeč na trvanlivé potraviny na dlouhých lodních výpravách ale i při kolonizaci Severní Ameriky nebo na pirátských výpravách v Karibiku, většina lidí si vzpomene na lodní suchary.  To je sice správně, ale jen na lodních sucharech by jistě námořníci dlouho nepřežili. Potřebovali podstatně vydatnější stravu. Tou byly různé druhy soleného masa.

Mezi všemi má speciální postavení právě solené vepřové. Nejběžnější způsob konzervace byl extrémně prostý: posolené kusy masa se naskládaly do sudu zalily slabším slaným lákem a zatížily.

Kromě toho byly na palubě lodí i fermentované a uzené kusy. Ostatně i slovo Bukanýr pochází z "boucan" tedy indiánského názvu pro boudu či dřevěnou konstrukci na uzení masa. Původní bukanýři byli zprvu lovci a později také chovatelé prasat, kterými zásobovali lodě, včetně těch pirátských. Nakonec se sami stávali piráty a tak se přeneslo na toto loupežné řemeslo i jejich označení.

Ale vraťme se k námořničení a muslimům.  Muslimské lodní umění rozhodně nebylo po většinu středověku a podstatnou část novověku nějak neschopné nebo zaostalé. Na počátku 17 století byla například konstrukce osmanských lodí v podstatě rovná evropským a lodě Arabského poloostrova také nijak nezaostávaly. Proč tedy muslimové neovládli oceány tak, jako Evropané?

Pokud se podíváme na plavby muslimských mořeplavců, zjistíme, že se vlastně chovali jako mořeplavci starověku - co nejvíce se drželi pobřeží a nepouštěli se na dlouhé přeplavby. Je možné, že to bylo proto, že chápali lodě především jako zbraň a většina válek, která je zajímala se odehrávala právě v Evropě a kontinentální Asii, nikoli v Austrálii nebo Americe.

Další možností (kterou teď hodlám nastínit) je, že na takovou cestu prostě nedokázali vytvořit dostatečně kompaktní zásoby.

Zatímco totiž evropské prase doroste do jatečné hmotnosti mnoha desítek až několika set kilogramů za necelý rok, koza taktéž, ovšem v tomto případě to bývá u největších plemen kolem do 140 kg. Taková se však na Východě nechovala. Mnohem realističtější byla hmotnost kolem 20 až 30 kg.

V dobách rozvinuté mořeplavby můžeme odhadovat poměr hmotnosti koz a prasat asi 1 : 6 (tj 20 až 30 kg ovce versus asi 120 až 180 kg prase). Kromě toho koza vrhne zpravidla 1 až 2 mláďata, zatímco prasnice 8 až 14 selat.

Existuje hypotéza, která říká že odmítání vepřového bylo pro muslimský svět výhodné, protože je to právě ta část planety, která trpí nedostatkem sladké vody. Chov prasat je opravdu neskutečně náročný právě na vodu.

Evropu trápila kvalita pitné vody, ale rozhodně ne její množství.

Výroba potravinových zásob umožňujících dlouhé cesty i kolonizaci rozsáhlých vzálených území byla tedy pro Evropany mnohem snadnější, než pro jiné národy, specializované více na chov koz a ovcí.

Zajímavé srovnání se nabízí i mezi dvěma skupnami Evropanů - Francouzi, Britové, Belgičané, Španělé a další raně novověké národy používající ve velkém nasolené vepřové versus Vikingové, dávající přednost skopovému a na dlouhých výpravách také sušeným rybám, především treskám.  

Vikingové dokázali do Severní Ameriky doplout, ale sledovali při tom lovné oblasti tresek. Jejich přežití bylo poměrně závislé na náhodě nejen pro obecně horší úroveň navigace, ale i pro štěstí při lovu a rybolovu.

Evropské lodě z počátku novověku mohly vypadat i proti vikingským (natož třeba dřívějším čínským) lodím malé a nanicovaté, ve skutečnosti ale měly v podpalubí zásobu potravin umožňující cestu přímo přes oceán poblíže rovníku bez zastávek (snad kromě doplňování vody).

O něčem takovém si mohli muslimští mořeplavci nechat leda zdát.

Na horním obrázku evropské karavely s latinským oplachtěním, jaké používal i K. Kolumbus, na dalších obrázcích dhow toho typu, který je připisován námořníkovi Sindibádovi (přibližně stejné období - přelom 15. a 16.století).