Celý svět potřebuje coming out

Dovolte abych vám představil jednu z největších a možná vůbec největší konfesi na světě - pokrytectví. Kolik lidí přesně tento kult praktikuje statistiky neuvádějí. Bolestivé je, že jej mnozí nezastávají dobrovolně. Něco jiného si myslet a  něco jiného dělat a říkat je běžným projevem nejméně čtvrtiny lidstva, ale možná že je jich ještě mnohem více.

Typickým příkladem je Polsko, kde je pravděpodobně kolem poloviny obyvatel vůbec nevěří tomu, co káže dominantní katolická církev. Přesto se v k tomuto vyznání oficiálně hlásí prý až 89% Poláků. Být totiž v Polsku ateistou znamená být občanem druhé kategorie, nebo přinejmenším anarchistou. Je tam natolik zažitá představa, že náboženství dává člověku morálku, že se v podstatě není možné ucházet o veřejnou funkci nebo jen lepší zaměstnání bez katolického vyznání.

I když neexistují  oficiální tresty za apostazi, dokáže ji polská společnost trestat velmi tvrdě. Není moc čemu se divit, když i nedávný prezident veřejně prohlašoval že křesťanský hodnotový systém je jediný akceptovatelný.

Když polští ateisté pořádali v roce 2012 svou kampaň „Nezabíjím, nekradu, nevěřím …“ bylo toto heslo považováno za agresivní a urážlivé. Společenský a politický tlak nakonec nakonec přiměl agenturu, která kampani nabídla zdarma své inzertní plochy, aby z projektu vycouvala.V takovém prostředí si samozřejmě mnoho lidí nechá svou nevíru k oficiální doktríně raději pro sebe.

V USA je situace podobná. Většinu Američanů ani nijak nezarazilo, když George Bush roku 1989 prohlásil že ateisty nepovažuje za vlastence. V rozhovoru tehdy doslova řekl: "No, já nemyslím, že by ateisté měli být považováni za občany, ani by neměli být považováni za vlastence. To je jeden národ pod Bohem."

USA totiž vůbec nejsou svobodě myšlení tak nakloněné, jak se traduje, vlastně proti ní dlouhodobě bojují. Zákony diskriminující ateisty mají v rozporu s Ústavou Spojených států: Arkansas, Maryland,Mississippi, Severní Karolína, Jižní Karolína, Tennessee a Texas.  V nich nesmí ateista zastávat žádný státní úřad.

Není to tak dávno, kdy jsme se stejným vnuceným pokrytectvím předstírali, že věříme v celosvětové vítězství ideálů marxismu-leninismu přestože i nejzarytější komunisté museli po roce 1968 vědět, že se reálný socialismus už k novým zářným zítřkům nedohrabe.

Dnešní situace v naší republice je taktéž pěkně bizarní. Přestože je zde ateistů mnohem více než věřících, jsou v médiích ostrakizováni ateisté úplně stejným způsobem jako v Polsku a zákony jsou nastaveny tak, aby náboženským spolkům nadržovaly. Naše země má vzhledem k těmto poměrům pěkně mizerné hodnocení v Ročence Mezinárodní humanistické a etické unie, která naprosto přiměřeně označuje stav v ČR jako systémovou diskriminaci svobodného myšlení.

O něčem vypovídá i 45,2 % dotazníků ve sčítání z roku 2011, u nichž zůstalo prázdné políčko v kolonce "vyznání".

Výzkumy v "tradičně muslimských zemích" ukazují, že pravděpodobně až několik desítek procent obyvatel nevěří "pravdám" islámu. Přesto chodí do mešit, předstírají modlení a vůbec se celkově chovají tak aby pokud možno nevyčnívali z řady. jejich důvody bývají hodně pádné, asi jako biče a kameny, jimiž tamnější justice hrozí odpadlíkům od islámu.

Něco podobného je vidět v mnoha zemích světa - ve Španelsku, Itálii, Francii, ve skandinávských zemích,  v zemích Severní Afriky. Když mluvíme o lidech, kteří musejí předstírat že věří něčemu, čemu věřit nemohou, znamená že mluvíme nikoli o milionech, ale o miliardách. Tohle je naprosto reálná ale stále ještě neviditelná nesvoboda.

Současný stav je kvazistabilní, udržovaný jen zvyky, předsudky a strachem. Stačí mírný vnější tlak, ani ne příliš silný, ale zato globální, a celá dominance náboženství se rozsype. Celý svět potřebuje coming out.