Nemám zrovna recepty Ládi Hrušky v lásce, ale v tomto případě bych si dovolil poněkud přehodnotit mínění experta Martina Škáby. Vezměme si to popořadě.
Prvním receptem, který to odnesl je "Smažák v hrnku", který Škába komentuje jako "mrtvé jídlo". Co to má být? je snad nějaké jídlo "živé"? Ano, jsou lidé, kteří si to myslí.
Podle článku Živá versus mrtvá strava je to takto:
Za živou stravu označujeme potraviny, které nejsou tepelně ani chemicky upravované. Vychází se z poznatků, že jakákoliv tepelná úprava nebo průmyslové zpracování ničí výživné hodnoty, mění strukturu molekul a ty se pak stávají nejenže nezdravými, ale mnohdy i toxickými a karcinogenními.
Ano, legenda o živé a mrtvé stravě je moderní variace na pohádku o živé a mrtvé vodě.
Tepelná úprava opravdu mění molekulární strukturu potravin a některé produkty pak mohou být po nevhodné úpravě (především připálení) karcinogenní, jenže to má i druhou stránku. Tepelná úprava především v případě masa a kořenové zeleniny značně snižuje riziko infekcí a parazitů (motolice, tasemnice, škrkavky...) a zvyšuje množství stravitelných látek.
Rozhodně tedy není smažák z hrnku více mrtvý než čerstvě upečená houska. V jakém množství je rozumné si takové mňamky dopřávat už je věc jiná. Je to tučné, je to mastné, ale karcinogenní to je dokonce méně, než klasický smažák z pánvičky (natož z friťáku).
Jako druhý recept to schytaly "bramboráčky" ze starého chleba, které Škába ohodnotil slovy:
"mohu dostat zácpu a ještě mohu mít i žlučníkový záchvat," opravdu? Ano opravdu, ale nějak zapomněl dodat, že je to stejné riziko jako u klasických bramboráků, nebo jakéhokoli jiného smaženého jídla.
Zmrzlina s olivovým olejem dostala hodnocení "Taková zmrzlina je nejenom kalorická bomba, ale ještě podpoří v našem těle rozvoj plísní a dalších civilizačních chorob". Přiznávám, že mě zmrzlina tohoto složení překvapila spíše tím, že obsahuje poměrně drahé ingredience, které v ní vůbec nemusejí být, respektive v ní nemají co dělat. Takovými je olivový olej a mouka.
Pokud byste chtěli vyrobit opravdu domácí zmrzlinu podle starých receptů, potřebovali byste namísto nich buď smetanu nebo máslo. Ano, bohužel, téměř každá zmrzlina (i ta veganská!) je opravdu kalorická bomba, ale člověk po ní nezplesniví.
Jako předposlední to schytaly nadívané kuřecí kůže, tentokrát od Kateřiny Cajthamlové. To jídlo vypadá opravdu hnusně, nicméně kritizovaný odpad, tedy kuřecí kůže, byl vždy základem šmalcu (schmaltz) neboli kuřecího sádla, což je základ evropské židovské kuchyně. Jistě, pro své zdraví i pro mír na planetě byste udělali lépe, kdybyste dali na rady experta: "Proč kuřecí kůže? Lepší jsou luštěniny nebo obiloviny, ty také nepřijdou na mnoho. Ale používat luštěniny asi není dost šokující,". Šokující je ale na receptu spíše nesmyslná náročnost, která působí spíše dojmem snahy zakrýt původ suroviny množstvím koření. Je to jídlo zbytečně finančně i časově náročné.
Poslední kritizované "jídlo" se mi vlastně ani komentovat nechce. Škvarky z kuřecí kůže, jejichž chuť přebilo množství koření a vrstvy pochutin je něco z čeho by asi Savarin dostal padoucnici. Nebylo by to ale jistě tím, že by to bylo životu nebezpečné.
Pokud už se nějaký dietolog, kteroužto profesi řadím hned vedle ufologů, hledačů geopatogenních zón a lidí popíjejících Savo (ty jsem si opravdu nevymyslel), chce srovnávat zdravost nebo nezdravost takovéto stravy, měl by také napsat ve srovnání s čím. Při srovnání hospodské stravy nebo receptů z Mimibazaru s Hruškovými specialitami, nelze v podstatě najít rozdíl. Určitě by nám všem prospělo jíst zdravěji, ale není férové lhát, i když máte sebelepší záměr.
Žádné komentáře:
Okomentovat