Na té výstavě totiž uvidíte modely soch pro umístění do veřejného prostoru, vytvořené v době normalizace tedy od 70tých do konce 80tých let. Z hlediska moderní historie jde o jakousi malou dobu temna, což se bohužel odráží i na vztahu lidí k těmto objektům.
Nejde přitom ani zdaleka pouze o socialistický realismus, jak by mnozí asi čekali, ani vždy o angažované umění. Naopak doba, kdy po sobě vzájemně šly i různé frakce soudruhů, přála často umění abstraktnímu a civilnímu. Ostatně celý projekt i výstava nese název Vetřelci a volavky podle dvou charakteristických tvarů plastik - vejčitých objektů, z nichž jakoby se cosi líhlo a soch ptáků, často ztvárněných v letu.
Vždycky, když umírá nějaká epocha, mizí s ní i něco, co by mělo zůstat zachováno a nejinak je tomu i v případě těchto plastik a vztahu k veřejnému prostoru vůbec. Poslední čtvrtstoletí bylo dobou likvidace a vytěžování všeho obecného a veřejného. Bohužel se to týká i soch z doby normalizace, z nichž třeba jen v Praze bylo zničeno přes čtyři sta padesát uměleckých děl.
Autoři projektu Vetřelci a volavky se postavili proti tomuto trendu ve chvíli, kdy se zdálo, že jej už nic nedokáže zvrátit. Kupodivu se zdá, že uspěli. Na vernisáži výstavy modelů a křtu knihy-katalogu v pondělí 18. listopadu bylo doslova narváno a celková atmosféra dává tušit, že o sochách a veřejném prostoru ještě něco uslyšíme. Možná se dočkáme i opravy některých plastik a jejich navrácení na původní místa.
Skupina výtvarníků a historiků pod vedením sochaře Pavla Karouse odvedla fantastickou práci!
PS: Film s názvem Vetřelci a volavky od autorky Rozálie Kohoutové můžete stáhnout zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat