Počet zobrazení stránky

pátek 11. října 2013

Svobodným trhem k fabiánskému komunismu?

Na politické scéně dostáváme pravidelně na vybranou mezi "pravicí" slibující volný trh, ochranu individuality a vlastnictví na straně jedné a "levicí" nabízející demokracii a ochranu společnosti na straně druhé. Na obou programech, jež mají být v dokonalém protikladu ale cosi skřípe.

Dnešní "pravice" je v základu asociální a antisociální. Spolu s tržní ekonomikou se nám snaží podsunout atomizaci společnosti, "velké osobnosti" a "tradiční" hodnoty, které by nakonec vedly k návratu feudalismu, pokud by se jim podařilo je prosadit.

Levice zase spolu s ochranou základních jistot pašuje do společnosti odosobňující uniformitu a její kontrola zachází tak daleko, že vlastně vyváří nesvobodný svět ve jménu lidských práv. Oba směry by samozřejmě nakonec vedly k centralizaci moci končící plutokracií nebo vojenskou diktaturou. Jaký je to tedy nakonec výběr, když vlastně ani u jedné nechcete, aby své sliby a svůj program beze zbytku splnila? No, nic moc.

Copak neexistuje směr, který by se k tomu stavěl jinak? Copak si lidé nakonec nemohou užívat výsledky toho co vydělali a přitom dostatečně ochránit i ty méně schopné nebo méně šťastné před nouzí? Existuje, jenže jej žádná politická strana u nás nehájí.

V podstatě každý si může vytvořit svůj směr, pokud se mu podaří jej dostatečně vysvětlit tak, aby jej bylo možné hájit. Většinou ale na to potřebujete nějaké měřítko, nějakou základní ideu. Jedním z těchto směrů, kterým se nechával inspirovat už T. G. Masaryk, je utilitarismus.

Konkrétně z něj odvodil své postoje k pravici i levici. Komunistům vytýkal, že je pro ně lidová masa  všechno, ale člověk nic, zatímco naopak pravičákům připomínal že pokud má jednotlivec nějaké osobní hodnoty, není možné, aby skupina takových jednotlivců žádnou hodnotu neměla.

Výjimečnou postavou utilitaristické filosofie, k níž se tak odkazoval, byl jeden z jejích zakladatelů John Stuart Mill. Většina politiků alespoň předstírá, že jej zná a proto jej občas citují. Je totiž považován nejen za utilitaristu, ale také za "otce" politické ekonomie.

To co politici vydávající se za liberály už nijak rádi nepřipomínají jsou jeho filosofické a emancipační (feministické) aktivity. To že byl velkým příznivcem a propagátorem družstev už považují přímo za výstřelek. Zato upadají do extáze, kdykoli mohou citovat jeho výroky o svobodném trhu.

Proto také můžeme ve sborníku vydaným Centrem pro ekonomiku a politiku číst:

Millovým ideálem socializace výroby byl syndikalismus. Šlo o utopickou vizi, která se nemohla opřít o žádný reálný vzor fungování společnosti, výrobní družstva nehrála v té době žádnou významnější roli. A o jugoslávských podnikových samosprávách a jejich katastrofálních důsledcích pro výrobu nemohl mít pochopitelně John Stuart Mill ještě žádné tušení.

Je pravda, že John Stuart Mill byl představou svobodného trhu nadšen, ale pro sebe si ji nezbožštil. Nepovažoval jej za všelék, ale za užitečný nástroj distribuce materiálu a výrobků. Přesně podle utilitaristického principu viděl, že čím je trh svobodnější, tím snadněji se výrobky šíří po celé zemi a opravdu tak zanikají lokální nedostatky. Důvodem pro tohle nadšení byl ale jeho celoživotní utilitaristický postoj.

Proto byl z naprosto stejného důvodu také zastáncem družstevničení. Pravdou je, že asi zrovna jugoslávské podnikové samosprávy vůbec neznal, zato ale mohl znát Rochdale Society of Equitable Pioneers, což je pravděpodobně první úspěšné družstvo na světě.

Trailer na film o tomto družstvu:



Rychlá historie tohoto družstva:



Rochdale pioneers museum

ROCHDALER enewing Our Co-operative Heritage, Developing the Archive and Learning Experiences Outline Business Plan

Do kontextu Millových úvah tento detail dokonale zapadá. Není vůbec žádný důvod si myslet, že se nějakým způsobem mýlil. Volný trh i družstevničení byly prostě způsoby, kterými bylo možné snížit utrpení a zvýšit celkovou pohodu určitého počtu obyvatel. Navíc se zdá, že se skutečně vzájemně doplňují.

Jenže J. S. Mill udělal ještě něco horšího. Šel až za představu společnosti postavené na obchodu a předpověděl dobu, kdy obchod už nebude hrát tak podstatnou roli, tedy kdy dominantní úlohu ve společnosti ztratí. Dnešní pseudoliberálové nad touto vizí úplně pění a přiznejme si ani pohrobci Fabiánské společnosti - britští Labouristé - nedělají téhle myšlence právě dobré jméno, jenže...

Jenže myslitelé nikdy nepředvídají skutečnost tak, jak se nakonec vyvine. Myslitelé nejsou proroci. Mohou nastínit svou představu, ale cpát svět do formy, kterou vymezili bývá většinou dost nešťastný nápad. Teprve s odstupem času je možné porovnat, jak moc se představa od reality lišila.

Nakonec je možné, že se opravdu nějaké takové době blížíme. Na jednu stranu tu máme cornucopianskou singularitu, předvídanou Peterem Diamandisem a na druhou stranu myšlenky jako je nepodmíněný příjem.





Ať se vám líbí, nelíbí, nebo připadají úplně šílené, je skutečností, že už kdysi dávno skutečně zazněly (i když ne takto pojmenované) právě od zakladatelů Fabiánské společnosti, které k nim inspirovaly myšlenky Johna Stuarta Milla. Jde totiž vlastně o rozšíření myšlenky družstva na celý stát, nebo na ještě větší společnost.

V každém případě se ve společnosti cosi děje a je to něco opravdu zvláštního. Něco úplně mimo rámec pravo-levého vidění politiky.

4 komentáře:

  1. Dobrý den,

    mohl byste blíže popsat poznatek, že "se ve společnosti cosi děje"? Osobně jsem na zastupitelskou demokracii rezignoval a volby ignoruji. Domníváte se, že masová neúčast ve volbách by mohla být impulsem ke skutečné změně?
    Děkuji.

    Aleš Beseda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ke změně ano, ale ne k té která by se mi líbila. Výsledkem by byla ještě okleštěnější demokracie pro malý okruh privilegovaných, asi jako v Benátské republice. Podle mě jde do budoucna spíše o vládu nad informacemi. Co se týká zastupitelské demokracie, tak má jistá omezení ale sama o sobě špatná není. Já jsem ale ohledně ní dospěl ke dvěma názorům:
      1.) Je postavená tak aby vyhovovala lidem s IQ 100. To není špatně, jen to tak je.
      2.) Nemáme zastupitelskou demokracii, ale jen takové její torzo. V teorii ZD se mluví o zástupcích, ale není tam nic o tom, že by těmi zástupci mohly nebo měly být firmy (politické strany). Mají to být lidé a mají být za svou práci odpovědní společnosti, tedy i trestatelní a odvolatelní.

      Vymazat
    2. V článku popisuji společnost, která je mnohem více angažovaná ve své správě než ta naše, dokonce tak, že by byli političtí zástupci v podstatě zredukováni na kontrolované úředníky.

      Vymazat
  2. Před lety jsem na svém bývalém blogu komentoval stav české politiky, nebo společnosti, chcete-li, a v závěru přednesl názor, že řešením by mohla být přímá demokracie dle švýcarského vzoru. Následovaly zlé a posměšné reakce komentujících. Neuměl jsem si je vysvětlit, ale domnívám se, že je to následek neschopnosti samostatně a kriticky myslet, přičemž ona neschopnost je výsledkem dlouhotrvajícího státního paternalismu, kombinovaného s prušáckým vzdělávacím systémem - lidé si zvykli odevzdat odpovědnost za své životy voleným zástupcům a nechtějí ji za žádnou cenu zpátky. V tom podle mého spočívá bída tohoto státu. Neočekávám tedy od příštích voleb nic nového, generační výměna je prozatím nedostatečná. Panuje strach a neochota brát na sebe riziko. Netvrdím ovšem, že v jiných zemích to není podobné, mnozí dávno pochopili, že "uniknout" se dá jen za pomoci peněz a tak raději soustředí své úsilí k zajištění vlastního prospěchu na úkor prospěchu celé společnosti. S trochou nadsázky tvrdím, že řešení by mohla přinést vláda osvíceného panovníka - a jsme zpět v diktatuře :-). Jenže všeobecný rozklad nezastaví titíž lidé, kteří jej způsobili. Vidím zatím jen dvě možnosti, EU získá status jednotného státu a převezme postupně kontrolu nad jeho územím sjednocením zákonů (utopie?), nebo dojde na vládu "tvrdé ruky" a uzavření hranic. S občanskou angažovaností nepočítám. Už vidím jednotné uniformy europolicistů v jednotných europolicejních vozech hlídkující na kdysi českých silnicích...

    OdpovědětVymazat