Kde vzít prachy? (nebo jiné prostředky)

Omlouvám se lidem, kteří ode mě vždy čekají článek s nějakou originální myšlenkou. Tento je ryze účelový, dalo by se říci výčtový. Můžete se ale nad ním zamyslet sami, jaký způsob asi která skupina lidí preferuje.  

Jedním ze zdůvodnění existence třídy bohatých lidí je tvrzení, že právě oni přece sponzorují ta největší díla, stavby a objevy. Na tomhle tvrzení něco je, i když ne tolik, kolik si jeho zastánci představují. K vytvoření čehokoli velkého, ať už je to továrna, zločinecký syndikát, přehrada nebo vynález nového léku, je zapotřebí nakumulovat určité množství prostředků a to pokud možno rychle.

Tou nevítanou částí pravdy naopak je, že osobní bohatství není pro účely něčeho prospěšného ideálním způsobem. Většinou se totiž lidé dělí na ty, kteří peníze mají a ty, kteří  vědí co s nimi. Proberme si to ale od začátku. Představte si, že máte projekt, pro který potřebujete peníze, pracovní síly nebo jiné prostředky. Jak se dají sehnat, když je nemáte? Cest je víc, než se tvrdí.

1.) Organizovaný zločin - V našich krajích se velké finanční zločiny v podstatě netrestají, takže riziko odsouzení je malé, pokud neukradnete částku která je příliš velká na přestupek a příliš malá na závažnou hospodářskou kriminalitu. Obecně platí, že částky ve stovkách milionů až miliardách jsou už v podstatě mimo dosah místní justice i policie. Zvláště, když se mezitím stanete sponzory vládnoucích politických stran.

Zpronevěra se dělá tak, že svěřené peníze jiných lidí použijete pro své vlastní účely, podvodem v tomto případě určitě nejsou triky se skořápkami, ale větší projekty jako H-System nebo Harvardské investiční fondy.

Za organizovaný zločin se považuje také prodej lidí, neregistrovaných zbraní, drog a pašovaného tabáku, jaderného materiálu či alkoholu ve velkém. Tady vám ale kromě toho, že budete v ohrožení, pokud budete příliš skromní nebo ozáření, hrozí také záměna metanolu s etanolem. Všechny formy ilegálního obchodu jsou ale stejně zdlouhavé, nebo jen o něco méně zdlouhavé, než obchody legální. Zato zpronevěra a velký podvod vedou tabulku způsobů, jak nejrychleji získat peníze.

Hlavní výhodou organizovaného zločinu je, že tak získáte peníze na věci, na které by vám nikdy lidé ve sbírce nebo v crowdfundingu žádné peníze nedali, například na pevnost na Šumavě, akvárium se žralokem ve vašem obýváku nebo vás adorující politickou stranu.

Naopak problémem organizovaného zločinu je to, že vás asi dost lidí kvůli tomu nebude mít rádo a také na to každý nemá žaludek.

Takto získané peníze se většinou nepoužívají na obecně prospěšné akce a víru v užitečnost zločinnosti sdílí u nás asi pouze bývalý prezident se svými nejbližšími patolízaly.

2.) Daně - Daně jsou v podstatě jistou obdobou sbírky, ale liší se od ní tím, že jsou povinné. Od výpalného nebo berní by se měly lišit tím, že jsou určeny na obecně prospěšné účely. Tedy teoreticky. Veřejně prospěšný projekt lze většinou (také teoreticky), sponzorovat z daní prostřednictvím grantu. Podmínky grantového řízení jsou ale zpravidla tak svazující, že vás přinutí vytvořit úplně jiný projekt, než jste původně chtěli.

Slabým místem  jsou samozřejmě úředníci a členové komisí, kteří granty rozdělují a získávají tak neoficiální podíl na moci a v některých případech i slušný zisk v podobě úplatků. Proto někteří lidé považují daňový systém v podstatě za druh organizovaného zločinu.

V současnosti je fungování prostřednictvím grantů nutné především pro státní výzkumné, zdravotní a sociální ústavy. Nezávislá kultura dotovaná dříve granty, byla už v podstatě vyhubena. Využívání grantového systému vytváří jistou závislost, která může být pro projekty smrtící, pokud náhle očekávaný grant nepřijde. Přidělování grantů také nijak zvlášť neodráží přání lidí.

Jistou nadějí na rozumné využití daní by bylo zavedení adresných daní, u nichž by mohli daňoví poplatníci určit, k jakému účelu mají být použity.

3.) Podnikání - Zdánlivě nejčistší (reálná morálnost či amorálnost různých podniků je však různá) způsob hromadění prostředků, často glorifikovaný, jako jediný možný. Výhodou investování peněz získaných podnikáním, je to, že vám zpravidla do jejich investování nikdo nekecá. Největší nevýhodou je naopak to, že jde o dlouhodobé projekty, které vždy stojí velké úsilí a výdaje, ale nemusejí vyjít. Navíc vám při pomalém hromadění prostředků s narůstajícím časem stále více peněz ukrajují daně.

4.) Sbírka - Kdysi překvapivě účinná metoda, díky které bylo postaveno například Národní divadlo ale i mnohé další budovy. Dnes takto staví školy v Africe humanitární organizace Člověk v tísni. Původně šlo o poměrně náročně organizovanou akci s množstvím dobrovolníků nosících certifikované zaplombované kasičky. Dnes tento archaický způsob sbírky nahrazují sbírky internetové. Pro odkaz na stránky sbírky se často používají QR-kódy.

5.) Družstvo - Družstvo se dá založit z různých důvodů, jedním z nich je i spolupráce na nějakém projektu. Výhoda družstva je v tom, že sdružuje jako materiální a finanční prostředky, tak lidi. Určitým omezením družstva je to, že nemůže být založeno za účelem charity pro jeho nečleny.

6.) Tombola, loterie - Dnes už málokdo chápe, že tombola je původně způsob, jak nahromadit peníze k nějakému účelu. Jde vlastně o nejjednodušší formu loterie. Také zisky z loterií šly často v dávné minulosti na velmi záslužné účely, jako je stavba vodovodu, připojení elektřiny nebo plat učitele v jednotřídce. Při dnešní degeneraci onoho spojení mezi proherními automaty a jednoúčelovými "obecně prospěšnými" sdruženími je téměř nepředstavitelné, že tohle kdysi fungovalo a občas i někde ještě funguje. Pravda, i dnes se takto hromadí prostředky, ale vydávají se často za úplné zhovadilosti. Žijeme holt v zemi, kde může zkrachovat i sázková kancelář, tak proč by tu nešly pořádat i prodělečné tomboly?

7.) Benefiční bazar a benefiční aukce - Málokdo ví, že benefiční bazar byl rovněž jedním z opravdu velkých zdrojů peněz pro Národní divadlo. Jinak je ale myslím, podstata obou akcí jasná. Umělci nebo i obyčejní lidé věnují svá díla pro prodej tímto způsobem a ostatní lidé se pak předhánějí v tom, kdo dá víc. Výtěžek je pak věnovaný na předem oznámený účel. Zatímco na benefičním bazaru má pak prodej charakter blešího trhu, na benefiční dražbě se skutečně draží jako v aukční síni.

Benefiční aukce bývají zpravidla anglického typu, někdy se speciálně pro tento účel používá tzv formy tiché aukce, při níž píší své nabídky účastníci na papírky. Výnosy z benefičních dražeb bývají obecně vyšší, ale uspořádání benefičního bazaru je zase mnohem jednodušší z hlediska zákonů.

8.) Prodej sponzorských předmětů - Někdy se tomu říká i sponzorský merchandising či přidružený prodej. Jde v podstatě o prodej záměrně předražených upomínkových předmětů, z nichž má zisk posloužit na podporu projektu (a kupující to vědí). Nejhezčí příklady měla kapela Abney Park a film Iron Sky.

9.) Benefiční koncert, benefiční závod - Jeden z mála druhů benefičních akcí, které u nás opravdu občas fungují. Proto snad nemusím vysvětlovat.

10.) Mikrodárcovství - Jedna z forem internetových sbírek. U nás ale není příliš populární. Lidé přispívají pravidelnou sumou, která se pak dělí podle toho, kolik projektů označí jako že se jim líbí. Jde o zasílání velmi malých částek (často méně než 1 USD), ale velkým počtem lidí. Jde o systém rozšířený v internetové distribuci her. Některé systémy lze ale použít i jinak, například k finanční podpoře blogů. Nejznámějším takovým systémem je Flattr.


11.) Crowdfunding -Internetová sbírka na steroidech. Její hlavní výhodou i nevýhodou je že je poměrně rychlá a intenzivní. Potřebuje velmi pečlivou přípravu, bez ní nefunguje. Vyskytuje se ve dvou nejčastějších podobách.

První představuje typ, kterému mohu říkat třeba Kickstarter (správněji AoN), podle serveru, který jej nejčastěji provozuje. Jde o časově omezenou kampaň se stanoveným limitem. Pokud se nepodaří kampani tohoto limitu dosáhnout, vracejí se peníze dárcům. V druhé verzi, které můžeme podle stejného klíče říkat Indiegogo (KiA), která umožňuje získat peníze i když se nevybere celá stanovená částka, ale s vyšším poplatkem.

U nás jsou nejznámějšími crowdfundingovými servery Kreativci sobě, Startovač a Hithit.

12.)  Akce Z -  V podstatě obrácená akce ke sbírce. Zatímco při sbírce se předpokládá, že máte lidi, kteří pro vás budou pracovat, ale nemáte prostředky, v případě "akce - Z" máte nástroje a materiál a lidé naopak přispívají svou prací. Nazývám ji podle akce rozšířené u nás za reálného socialismu, která fungovala na tomto principu "Z" znamenalo původně "zvelebování", stejně tak by se ale mohla jmenovat třeba "stodola", protože právě tímto způsobem se tradičně v našich zemích stavěly stodoly.  Neblahá plánovací a kontrolní snaha komunistických úředníků vedla ale nakonec k naprostému vytlačení prvku dobrovolnosti, čímž způsobila zánik podobných akcí.