„Čechy Čechům!“ Není absurdnější výkřik, než právě tento a přitom by jej mohli úplně stejně vykřikovat protivníci těch, kteří jej dnes považují za své heslo. Je smutně groteskní, že lidé kteří se cítí povoláni zachraňovat češství jsou jeho největšími hrobaři.
Národ Čechů byl nespočtukrát téměř vyhlazen, ale vždycky znovu a znovu vstal. Jak to vůbec mohl dokázat? Kdybyste mohli nahlédnout do genů pravých Čechů, uviděli byste v nich stopy keltské, švédské, francouzské, italské, německé, slovenské, polské ... a spoustu dalších. Tedy pokud by se vůbec daly rozeznat.
Ti lidé sem přišli a zůstali tu, oni nebo jejich potomci se naučili česky a stali se Čechy. Tohle se opakovalo v historii mnohokrát. Nejvýrazněji je to vidět za národního obrození, kdy si lidé měnili německy, nebo jinak „cize“ znějící jména na jejich česky znějící podobu. Co přiměje Schwarze aby šel na matriku a stal se Černým? Proč si Müller změní jméno na Mlynář? Jenom jejich vnitřní pocit. Přesvědčení, že k češství má cenu se hlásit.
Myslíte si že měli vůbec něco jako „české geny“? Nevsadil bych na to. Zato se hlásili k Řípu, praotci Čechovi, k husitství, k Jiřímu z Poděbrad... Jenže to pro ně nebyla jen nějaká mrtvá jména, součást historie – byl to program a bylo to něco v čem viděli plán pro budoucnost. Češství je mnohem více mem než gen.
Český či tehdy spíše Československý národ vznikl jako skupina historického šermu, jako projekt, jako idea. Byl to soubor myšlenek, který byl emotivně bohatý, trochu kýčovitý ale také poměrně progresivní, vycházející z práva národů na sebeurčení.
Ne náhodou Československo jako první uznaly USA, kde bývalo chápání národa podobné. Jenom proto dokázali Čechoslováci vybudovat za dvacet let jednu z předních evropských republik – stát, který byl leteckou velmocí, uznávanou rekreační destinací, měl špičkové lázeňství i zdravotnictví a vyvážel své výrobky do celého světa.
To že jsme v současnosti tam, kde jsme, není jen důsledek reálného socialismu ale také více než dvaceti let mediálního sebefackování, které překvapivě doslovně navazuje na nacistickou propagandu z 2. světové války (asi bychom se měli podívat na to, kdo vlastní naše média). Díváme se dozadu (a často zkresleně) namísto toho abychom hleděli dopředu. Takhle ale nikam dojít nemůžeme.
Bavíme se o českých sobcích a primitivech a ti nám nic než pocit znechucení opravdu dát nemohou (a které odsuzujeme právem), ale nebavíme se o českých hrdinech, objevitelích a vizionářích, kteří by nám naopak vzory pro budoucnost být měli.
Kdybychom dnes sestavovali takový program, jako obrozenci, asi bychom tam zařadili jiné výrazné postavy. Snad by tam bylo více Komenského a méně Žižky, více prvorepublikových i válečných pilotů, více vynálezců, konstruktérů, vědců.
Rozhodně bych si ale přál, aby v něm zůstal zachován ten revoluční princip, podle kterého je Čechem ten kdo chce, rozumí a přijímá češství, ne jen ten, kdo se tu shodou okolností narodil. Nepovažuji za důležité, jestli se rodiče budoucích Čechů narodili v Hanoji, na Kubě , v Rusku nebo na Filipínách, zato ale považuji za důležité jestli s námi dokáží najít společnou řeč.
A v tom je ten problém, nacionalisté totiž s nikým jiným společnou řeč najít nechtějí.
Díky ti.
OdpovědětVymazat