Mě ale zaujala část v níž doslova říká:
Není neformální, zato však všudypřítomný a mozky vymývající tlak médií, pokud se o zevnějšek ženy týče, jen druhou stranou jedné sexistické mince?
Všimněme si, jak úporně se antiislamisté pohoršují nad
tím, že jsou ženy nuceny oblékat se do splývavých šatů a hidžábů,
případně i burek, ale vůbec nereflektují skutečnost, že v naší
společnosti jsou ženy tlačeny k tomu, aby byly sexuálně přitažlivé a
utrácely nehorázné peníze za všemožnou kosmetiku, líčidla, oblečení či
hubnoucí pilulky? Při pomyšlení nad obratem tohoto byznysu v kontrastu s
hladovějícími dětmi ve třetím světě mi z toho až běhá mráz po zádech.
Má odpověď na tohle tvrzení byla:
Budu teď částečně ignorovat islám, protože bych se zamotal do problémů, které se snažím řešit jinde, ale je tady jeden rozdíl, který většina mužů – Evropanů přehlíží. Tlak na ženy je v islámském světě vyvíjen ze strany mužů, zatímco v evropské kultuře ze strany žen. Většině mužů by vůbec nevadilo, kdyby měly ženy šaty co nejjednodušší. Nesmyslně komplikované šminky, značkové hadry, kabelky a botky jsou způsobem boje o prestiž mezi ženami! I úspěšný muž je v tomhle směru spíše něco jako ozdoba v tomhle ukrutném meziženském boji.
Na tomhle stojí celá strategie magazínů pro blbé ženy, ve kterých se vlastně píše stále to samé dokola – jsou to v podstatě katalogy vyvolávající další kolo závodů v nákupu tretek.
Sexistické reklamy patří v tomhle úplně do jiné skupiny problémů a vlastně feministickým skupinám zakrývají jeden důležitý úkol – vybojovat rozumovou svéprávnost nad blbými ženami.
Závodění v nakupování zboží pro vlastní prezentaci je příšerné, ale jsou i věci ještě příšernější. V téhle válce žen proti ženám jsou totiž i oběti na životech.
Měl bych teď přiznat část pravdy, která se naopak týká muslimského světa, zvláště té části, která přináleží k Africe. Šílené mrzačení ženských pohlavních orgánů, které se označuje jako "ženská obřízka" totiž většinou nejvíce nepropagují muži, ale starší a již obřezané ženy. V Africe jej praktikují i koptští křesťané, Židé, katolíci a protestanti.
V Africe je "oblíbená" i další šílená praktika - žehlení prsou. Matky při něm připalují rozžhavenými kameny nebo kusy železa svým dcerám aby jim předčasně nerostla. I tentokrát jak vidíte mučí ženy jiné ženy.
Neméně hrozná mi připadá snaha "pravých" muslimských žen omezit domácí násilí "usouložením" násilníka k absolutní spokojenosti. Vinu za domácí násilí přebírají zcela na sebe Je pravděpodobné, že žena zemře dříve na vážná zranění, než se jí to podaří.
Myslíte si, že je mučení a zabíjení žen ostatními ženami jen doménou zaostalého světa. Ne, i u nás v tomhle boji ženy umírají a to jednou z nejstrašnějších smrtí. Těžko si totiž představit něco horšího než smrt postupným vyhladověním.
Mentální anorexie, jak se tomuhle jevu říká, je totiž věcí nejen čistě evropské kultury ale také hlavně meziženského boje. Je už dlouho veřejným tajemstvím, že přehnaně vyhublé ženy vyvolávají v mužích spíše třas než touhu, jenže v tomhle boji o pozornost mužů vůbec nejde. Jak taková sebevražedná komunita vypadá se můžete podívat třeba ZDE
Jak vidíte, nemusí být naše společnost o nic méně barbarská a krutá než jakákoli jiná.
Myslím že právě tohle jsou velká témata, kterými by se měla ženská hnutí zabývat. Jistě že sexismus existuje a je problémem, ale redukování emancipační snahy žen na boj mezi pohlavími je hloupé. Největší boj čeká všechny ženy tam, kde se mají postavit proti hlouposti a pověrám jiných "zkušených" žen.
Poznámka: Ano vím, že jsou mnohé z těchto věcí zdůvodňovány jako že se dělají "kvůli mužům". Není důvod se přizpůsobovat tomu, že se v některých zemích neumějí muži chovat. Ostatně nudistické pláže například na Rujaně nejsou známé brutálními znásilněními (není tedy třeba nosit hidžáb) a není pravda, že by anoretičky patřily k sexuálním symbolům (hubnutí na kost je tedy k ničemu), většina žen na celém světě rodí i když nebyly obřezány atd. Je chyba najít v sobě chybu, která tam není.
Proč ženy ubližují jiným ženám? A proč velmi často, v některých případech téměř výhradně, ubližují starší či přímo staré, těm mladším - a to kolikrát i vlastním příbuzným, vnučkám, neteřím nebo dokonce dcerám? Řekla bych, že je to princip podobný tomu, kterým se projevovala šikana na vojně (což zase byla záležitost ryze mužská), kdy mazáci šikanovali nováčky a když se z těchto nováčků stali po roce mazáci, začali zase oni šikanovat ty mladší. Prostě je to asi taková obecná lidská vlastnost, že "cizí neštěstí potěší" a že ten, který musel kdysi snášet ponižování, bolest a nespravedlnost, se velmi často rád mstí nikoli na těch, kteří mu ublížili (protože ty nemá po ruce nebo jsou silnější a troufnout si na ně nemůže), ale na tom, kdo je právě po ruce (a ideálně je slabší než on). Je obecně známou věcí, že děti, které byly týrány, velmi často v dospělosti samy vlastní děti týrají. Pak v tom může být i jistá forma závisti - je taky dobře známou věcí, že mnoho starých lidí (a zejména takových, jejichž život za moc nestojí) má tendenci často až patologicky a zcela bezdůvodně nenávidět mladé (jakékoli mladé) jenom kvůli tomu, že (na rozdíl od nich) jsou zdraví a mají život před sebou. Stejně tak je velmi dobře známo, že největšími moralisty, kteří volají po pranýřích, kamenování či jiném popravování nevěrníků a nevěrnic a podobných nápadech, jsou velmi často "opelichaní" proutníci a/nebo prostitutky na penzi, tedy lidé, kteří ve svém mládí provozovali přesně to, proti čemu teď sami brojí - a odsuzují to kvůli tomu, že už jsou staří, ohyzdní, nemocní, mnohdy i frigidní a impotentní, takže by sice strašně rádi hřešili, ale jaksi nemají s kým (a mnohdy ani čím) a tak když nemůžou oni sami, tak ať nesmí nikdo jiný (tedy když mi ta koza chcípla, ať sousedovi chcípne taky).
OdpovědětVymazatA toto všechno pak vytváří matky, tety a babičky, kterým v mládí prováděli výše popsané nesmírně bolestivé a mrzačící hnusnosti (obřízku, žehlení prsou, vytahování ušních lalůčků, krku apod.) a které dnes místo aby své dcery, vnučky a neteře před podobnou bolestí a mrzačením chtěly uchránit, tak naopak trvají na tom, aby to podstoupily - a často si při tom říkají něco jako "když jsem to vydržela já, tak ona to musí vydržet taky". A takové ženy žijí samozřejmě i v naší kultuře - mnoho žen třeba raději chodí ke gynekologovi muži než ke gynekoložce ženě, protože muž je při vyšetřování údajně citlivější (neplatí to samozřejmě absolutně, já třeba mám gynekoložku skvělou a ve srovnání s jejími kolegy mužského pohlaví opravdu nemůžu říct, že by byla méně citlivá), mnoho žen zažilo lékařky nebo zdravotní sestry, které na ně při porodu řvaly něco na způsob "nedělejte nám tady divadlo", odmítaly jim dát utišující léky, provést epidurální analgézii apod. - a v naprosté většině případů to nebyly žádné mladé bezdětné holky (u kterých by se ještě dalo pochopit, že si porodní bolesti představit nedovedou), ale naopak zkušené matky více dětí.
Prostě muži, pokud mají možnost, se navzájem šikanují v armádě a ženy se zase vzájemně šikanují jinak - třeba mrzačením těla obřízkou počínaje a žirafími krky konče (mimochodem v případě čínského svazování nohou to bylo to samé, matkám a babičkám se nelíbilo, že by jejich dcery a vnučky mohly svobodně pobíhat, když ony kdysi nemohly) a v kulturách, kde jsou obřízka, žehlení prsou nebo podobná zvěrstva věcí nepřípustnou, si holt zas najdou jiný způsob šikanování.
Nejsem si ovšem jistá, jestli s touto tendencí k šikanování, která se zdá být jednou z obecných lidských špatných vlastností napříč kulturami, mohou zrovna feministky něco moc udělat. Snad jak u nás tak kdekoli jinde by mohla pomoci tyto jevy minimalizovat (ačkoli těžko úplně vymýtit) výchova, která by lidi (obou pohlaví) učila, že šikanovat je prostě všeobecně velké fuj.
Ale vysloveně šikana je jen polovina problému, ta druhá jsou stereotypy, kterými se ženy dopují samy. Ono to žehlení prsů nebo ž. obřízka funguje také proto že mají pocit že je to tak právně.
VymazatZrovna tak jsou ty (i médii) neustále omílané představy o tom o co by se měla žena (ale i muž) zajímat, co by měla nosit a co jí naopak zajímat nesmí. Stačí se podívat do magazínu pro blbé ženy - co si obléknout (aby to bylo drahé, ne aby to vypadalo), čím se ožrat (aby to bylo drahé), jak klofnout milionáře, jak detoxikovat, jak se nažrat a jak zase hubnout až do příští žranice. Vzdělání 0, kulturní a společenský rozhled 0, etika 0, politika 0....
Jo, to je fakt, že stereotypy dělají taky hodně. I tady je to samozřejmě hodně o výchově.
VymazatAle bude to běh na hodně dlouhou trať, za prvé odstraňovat hloupé stereotypy a za druhé vychovávat lidi od mládí, že šikana je hnus.
Ovšem obávám se, že část lidí je v tomto naprosto nenapravitelná a pokud jim rozbouráme jedny hloupé stereotypy, vymyslí si zas jinou hloupost, a vezmeme-li jim možnost jak se šikanovat jedním způsobem, velmi rychle přijdou na nějaký jiný.
Možná tady platí ten Werichův povzdech, že ona se ta válka s lidskou blbostí nedá vyhrát - ale taky se s ní nemůže přestat, protože jinak blbost zaplaví svět.
Co se mentální anorexie týče, tak existují rozsáhlé psychologické studie, proč tato nemoc existuje a kde je k ní více náchylný - zpravidla jsou to úplně stejné typy lidí, které mají vyšší tendenci k alkoholové, drogové či jiné závislosti, zvýšené riziko podlehnout náboženským sektám nebo se stát obětí domácího násilí.
OdpovědětVymazatSamozřejmě, že svůj díl viny má i současný "ideál krásy". A proč je v dnešní době prosazována rovnice "štíhlá=krásná"? Je pro to poměrně dost důvodů, s některými se výchovou a osvětou asi něco dělat dá, s jinými nejspíš dost těžko. Neřadím je ani podle toho, který považuji za primární ani, ani podle toho, který považuji za nejdůležitější, spíš tak nějak namátkou, přičemž něco z toho by možná změnit šlo snadno, něco hůř nebo vůbec:
1. Je to dobrý kšeft - nabídneme (a ideálně prodáme) ženám drahé šaty, které naprostá většina z nich nemůže obléct, a pak jim za další drahé peníze prodáme "zázračné" preparáty na hubnutí, krabičkové nebo jiné diety, hubnoucí pobyty u moře, cvičení ve fitku, kursy aerobicu, zumby, jógy a co já vím čeho ještě, případně plastické operace, aby ty drahé hadříky vůbec nosit mohly.
2. Pro módní návrháře (a bez ohledu na to, jestli jsou muži či ženy a jsou-li homosexuální, heterosexuální, bisexuální nebo třeba asexuální) jsou současné tvary modelek to nejpohodlnější a nejlevnější - aby model (a zvláště hodně extravagantní model, přičemž díla slavných módních návrhářů dnes už kolikrát víc připomínají abstraktní obraz než oblečení) náležitě vynikl, tak jej na přehlídce musí prezentovat "věšák na šaty", tedy něco dosti vysokého, ale zároveň majícího pokud možno co nejméně výrazné ženské křivky, protože za prvé se tak z hlediska krejčovského snáz šije a za druhé není nutno s sebou po světě vozit vlastní manekýnky, protože stačí kdekoli na světě najít domácí "stejně typizované kostry" a modely na ně navléct a budou vypadat úplně stejně na molu v Londýně jako v Tokiu.
3. V dobách, kdy se ženy stahovaly do korzetu, nosily dlouhé sukně až na zem (nebo skoro na zem) a pod nimi hromadu spodniček, nebylo tolik nutné štíhlost či neštíhlost řešit - ošklivé tlusté nohy nebo velký zadek nikdy nikdo na veřejnosti neuviděl a pokud pas nebyl od přírody štíhlý, tak se mu holt korzetem pomohlo, navíc pokud se dívky do korzetů stahovaly od mládí nebo dokonce od dětství, jejich tělo se při růstu vyvíjelo trochu jinak (a to třeba i včetně stavby hrudního koše), orgány se v břišní dutině taky poněkud jinak "poskládaly" a případné tukové zásoby měly tendenci růst především tam, kde je nic v růstu neomezovalo (tedy hlavně na tom zadku a stehnech, kde to ale tehdy nikomu nevadilo), takže i dívka, která by od přírody měla tendence k tomu být spíš celkově korpulentnější nebo mít postavu s rovným pasem, se "naformovala" podle převládající módy.
4. Je obecnou lidskou tendencí obdivovat výjimečnost, nikoli to, co je běžné, takže je vcelku logické že v dobách a kulturách, kdy se většina populace pořádně nenajedla, byl za krásného považovaný ten člověk, na kterém bylo vidět, že nedostatkem jídla nestrádá, zatímco v kultuře, ve které je jídla dostatek, ba přímo nadbytek, je naopak výjimečným ten, na kom tento nadbytek živin vidět není - možná i proto, že "od přírody" to má dán jen zlomek promile populace, u všech ostatních je za tím odříkání a tvrdá dřina. Btw - tím se zas dostáváme k Tvému oblíbenému hedonismu, protože prostě stále je v naší civilizaci zakořeněno, že ten, který "tvrdě maká a odříká si" je nějaký "lepší", "hodnotnější", "morálnější" či co než ten, který je pohodlný a žádné požitky a rozkoše si odpírat nechce.