Příliš božský Prométheus

V reakci na článek o Prvním světlonoši se sneslo několik připomínek ústních i psaných. Protože se mnohé z nich opakovaly, vybral jsem části odpovědí od Daniela Macháčka, v nichž se vyskytují v podstatě všechny, s tím, že je poněkud okomentuji a zhodnotím či spíše odhadnu pravděpodobnost s jakou se mohly  při objevu ohně uplatnit:


...nemyslím si, že by nutně muselo být využití ohně "objevem" jednoho člověka a také si nemyslím, že objev ohně byl nějakou "rychlou" událostí. Lidé totiž tehdy žili v menších skupinkách v savanách, kde byl oheň docela častým jevem. Nemuseli být příliš bystří, aby zjistili, co je palivem (tráva, dřevo) a také si jistě všimli, že oheň zahání nebezpečná zvířata, některá může navíc usmrtit a ty se dají potom sníst. Pečené maso takových zvířecích nešťastníků se také lépe kouše a jinak chutná. Je možné, že počáteční využití ohně spočívalo třeba v udržování lokálního ohníčku, který zbyl po požáru savany a hodil se jako zdroj bezpečí a tepla v noci. Tento způsob využití ohně se klidně mohl objevit u několika skupin nezávisle na sobě. Teprve později došlo k objevu jak oheň získat uměle.

Součástí vašeho tvrzení je, že se tento jednotlivec a) přestal bát ohně, b) objevil palivo c) nevěděl k čemu je oheň dobrý a přesto jej ze zvědavosti ovládl.

Postup bude spíše takový: objev výhodnosti ohně -> zbavení se strachu z ohně -> objev paliva -> cílená manipulace s ohněm -> vědomé vytváření ohně -> umělé rozdělávání ohně. Teprve v posledním stádiu se mohl objevit skutečně nějaký světlonoš, který jako první člověk rozdělal oheň.

Byl to objev více lidí?
Tohle je zapeklitá otázka, jsem přesvědčen že ne a to z toho důvodu, že jedinec, který vzal do ruky hořící větev (i když je možné že to byl spíše "snopek" travin) musel být na počátku jen jeden. Zároveň bych ale mohl říci, že ano, protože jeho objev musel být přijat tlupou, abychom se o něm vůbec dozvěděli. Jinými slovy museli být ostatní členové tlupy duševně připraveni takový krok akceptovat. Přinejmenším tedy oheň nějakým způsobem znali a dokázali už rozlišit okamžik, kdy už není nebezpečný. První krok k překonávání strachu z ohně tedy pravděpodobně udělala skupina, teprve další jednotlivec. Stupeň strachu z ohně tedy podle mě nebyl skupinou ještě překonán, ale byl snížen. Na tomto stupni zůstává mnoho zvířat, které se vracejí na spáleniště, žádné z nich se ale do manipulace s živým ohněm nepouští. Úplné překonání strachu z ohně je tedy ještě stále dost velká překážka k jeho ovládnutí.

Bylo motivací k ovládnutí ohně vaření?
Tady za sebe dávám rezolutní NE. Není to proto, že bych si neuměl představit, že by pralidem nechutnalo maso pečené nad ohněm, jako spíš proto, že výroba pečínky je poměrně časově i technologicky náročný postup. Erektové neznali nádobí a pokud víme tak ani vaření pomocí varných kamenů, v úvahu tedy přichází pouze grilování. I když jsou některé kamenné nástroje dost ostré, nedá se předpokládat, že by zvládali porcování zvířete na takové úrovni, aby se hodilo k rychlé přípravě. Pravděpodobně by tedy museli péci celé zvíře. Co to znamená v případě selete ví u nás kde kdo. Očekávání, že bude tlupa hladových erektů čekat několik hodin až se jim upeče antilopa je prostě nesmysl. Zvláště když víme, že i mnohé "přírodní" národy maso tepelně neupravují. Erektové tedy jedli i po objevu ohně maso syrové, maximálně z něj opálili srst. 

Byl motivací k ovládnutí ohně lov?
Tahle otázka v odpovědích nebyla, ale já se k ní přikláním jako k velmi pravděpodobné. Už před objevem ohně lovili asi erektové zvířata formou štvanice. Tenhle způsob lovu dodnes ovládají Sanové. Z nálezů víme, že erektové využívali pro lov i přírodní pasti a překážky jako srázy, bažiny, řeky, přírodní jámy. Oheň byl jednou ze sil, která jim mohla příležitostně při lovu napomáhat. 

Je možné, že erektové pouze udržovali nějaký lokální přirozený oheň, který zbyl po větším požáru?
Možné to je, ale nepravděpodobné. Na takovém rozsáhlém spáleništi je už jen málo paliva a čekat až znovu vyroste je příliš zdlouhavé. Vyžaduje to transportování paliva na velké vzdálenosti. Podstatně výhodnější je tedy přenesení ohně.

Je reálný postup: objev výhodnosti ohně -> zbavení se strachu z ohně -> objev paliva -> cílená manipulace s ohněm -> vědomé vytváření ohně -> umělé rozdělávání ohně? 
V principu ano, ale to ještě vůbec neznamená, že by První světlonoš musel přijít až s objevem rozdělávání ohně. Naopak, výzkumy to celkem přesvědčivě vyvracejí. Erektové asi získávali oheň z přirozených zdrojů, ale dokázali s ním velmi dobře manipulovat. Ohniště erektů byla udržována dlouhodobě na jednom místě (dost podobně jako trempové), což by asi nemuseli dělat, kdyby uměli rozdělávat oheň běžně.
Přesto si myslím, že některé z navržených kroků musely jít jinak. Například objev výhodnosti ohně by asi byl v přímé souvislosti se zbavením se strachu z ohně, šlo by tedy o jeden krok nikoli o dva. Podobně nelze objevit palivo aniž už by při tom nedošlo k nějaké cílené manipulaci s ohněm. 
Naopak vědomé založení ohniště může být statisíce let vzdálené od umění rozdělávat oheň.

Co by pak zbylo z tvrzení že se První světlonoš a) přestal bát ohně, b) objevil palivo c) nevěděl k čemu je oheň dobrý a přesto jej ze zvědavosti ovládl?
Řekněme, že některé části toho tvrzení jsou slabší jiné ještě stále silnější. Překročit strach z ohně musel, i když pro něj takový krok nemusel být natolik obtížný, jak by se na první pohled zdálo. Pokud by první světlonoš jen překonal svůj strach z živého ohně, bylo by to trochu málo a žádnou výhodu by tím nezískal. Nebylo by tedy co předat ostatním. Pokud ale s ohněm nějak manipuloval, objevil velmi pravděpodobně i palivo. Nejslabší částí se tak ukazuje c). Je velmi pravděpodobné, že měl člověk už před ovládnutím ohně poměrně jasnou představu něčeho, co by se dalo s ohněm podniknout.

Mohlo to být všechno úplně jinak?
Ano, mohlo. Neměli bychom zapomínat, že tohle všechno jsou modely. Nejstarší nalezená ohniště ať už ve Swartkrans nebo v Gesher Benot Ya'aqov rozhodně nejsou nejstarší lidská ohniště. Popel pochází maximálně z doby před 790 000 lety, ale odhady lidského používání ohně se blíží době před 1 800 000 lety  V obou případech ale máme před sebou lidi, kteří už statisíce let vyráběli štípanou industrii. Narazit při něčem takovém na pyritovou žílu a vykřesat jiskry se jim muselo podařit nespočtukrát. Tihle lidé také opracovávali dřevo hlazením a možná i vrtáním. I tímto způsobem mohli zažehnout oheň.
Je proto možné, že na počátku lidského používání ohně  nebyl oheň donesený z požářiště, ale naopak "uměle" zažehnutý lidskýma rukama. I když nám taková představa připadá nepravděpodobná, neznamená to že není možná.