Termoklima je rozhraní vodních vrstev s různou teplotou a tedy i hustotou. Když batyskaf nebo potápěč narazí na termoklimu, jeho sestup se zpomalí nebo i zastaví. Drobní živočichové se někdy vznášejí na hranici termoklimy aniž by klesali nebo stoupali. Něco takového se právě děje na naší politické scéně.
Možná vám také neušlo, že se nově vyvolený prezident Zeman ještě dlouho před svou inaugurací opřel do strany LIDEM Karoliny Peake. Doslova řekl:
"Stranu LIDEM nikdo ve svobodných volbách nevolil," (Blesk)
„Je-li vláda držena stranou, která nevzešla ze svobodných voleb, nikdo
ji nevolil a je vlastně tvořena přeběhlíky z Věcí veřejných, bylo by na
místě, aby byly předčasné volby a aby se do parlamentu dostaly ty
strany, které mají aspoň pětiprocentní důvěru občanů,“ (Parlamentní listy)
Karolina Peake mu na to odpověděla odkazem na mandát poslance.
"Říkal, že strana LIDEM nemá žádný mandát, že jsme odešli ze zvolené politické strany. To je sice pravda, nicméně volný mandát poslance je dán naší ústavou," (Česká televize)
V jistém smyslu tenhle spor pěkně ukazuje dvojkabátnost naší politiky. Oficiálně volíme jednotlivé poslance, tváříme se tedy jako kdybychom volili i do poslanecké sněmovny většinovým způsobem. Ve skutečnosti ale volíme strany (poměrným systémem) a mandáty se přepočítávají podle počtu hlasů.
Je vcelku nepravděpodobné, že by se Karolina Peake dostala do politiky sama bez skrývání ve Věcech veřejných, stejně jako by se asi těžko dostal zpět ke korytu Kalousek, kdyby nebyl maskován stranou TOP 09. O tom, jaké šance na zvolení by asi měli někteří jiní, jako třeba Marek Benda nebo Kateřina Jacques, můžete chvíli meditovat.
Ostatně myslím, že ze současné poslanecké sněmovny by asi většina poslanců dostatečný počet hlasů nenasbírala, bez ohledu na partaje. Oficiálně se ovšem všichni tváří, jako kdyby opravdu ty hlasy přišly přímo jim.
Otázka tedy je, co vlastně ty naše volby jsou? Volíme strany nebo osobnosti?
Pokud volíme osobnosti, jak to, že máme v poslanecké sněmovně i ve vládě lidi, kteří by nebyli schopni obstát jako nezávislí kandidáti? A pokud volíme strany, jak to že je najednou nejen v poslanecké sněmovně ale i ve vládě strana, kterou nikdo nevolil?
Podle poměrného volebního ani většinového systému by se tohle vlastně nemělo stát. Přesto se to stalo.
Odpovídat bych ani nemusel - je to polovičatost. Jenže taková, jakou vlastně nikdo změnit nechce.
Pohnout se na jednu nebo na druhou stranu je pro všechny problematické. Více partokracie by znamenalo příliš viditelné narušení demokratických principů a posunulo by nás ještě více k době reálného socialismu, kdy totalitní partokracie opravdu fungovala.
Udělat úkrok k většinovému systému a přijmout prvky přímé demokracie se samozřejmě politické strany štítí. Pro jednotlivé politiky by to znamenalo větší zranitelnost a omezení možnosti skrývat se za politické strany. Velké politické strany by ztratily část svých výhod a malé politické strany se bojí o svá křesla, protože ve většinovém volebním systému mnoho hlasů propadá.
Navíc by to samo o sobě nemuselo znamenat ani více demokracie, pokud by zároveň nebyly nastaveny další zpětnovazebné mechanismy. Kdyby ovšem takové mechanismy existovaly, padla by tahle vláda už dávno. (Jestli by to bylo nebo nebylo k něčemu dobré je na delší zamyšlení.) Ani prvky přímé demokracie tedy vítány nejsou.
Proto tu máme "cosi" - je to trochu demokratické, ale ne moc, má to něco podle poměrného volebního systému a trochu něco z většinového volebního systému. Na rozhraní těch dvou substancí se pak nehybně vznáší strana LIDEM.
Žádné komentáře:
Okomentovat