Než se dostanu k dalšímu vyprávění, řeknu vám bajku, vlastně dvě bajky.
Byl
jeden zajíc a ten chtěl hrozně závodit a vyhrávat. Nebyl ale moc dobrý a
po jednom zvláště nevydařeném závodě ho přeřadili do nižší třídy. Když
nastoupil k závodu a zjistil že všichni závodníci vedle něj jsou želvy.
Po výstřelu vyběhl jak nejrychleji uměl, ale brzy zjistil že za ním
vlastně nikdo není.
Víte běžce tak nějak dohání k běhu to, že má
pocit, že by ho někdo mohl dohnat a předehnat, jenže tady byli všichni
závodníci tak hrozně daleko vzadu, že zajíci prostě nikdo na záda
nedýchal. Tak zajíc zvolnil a nakonec šel krokem. Líně došel do cíle,
dostal věnec a potlesk.
Byl to nejpomalejší běh jeho života, pokud se to vůbec dá nazvat během.
Měl
pocit, že si cenu vůbec nezaslouží, byl naštvaný a věnec doma schoval
pod hromadu loňského sena. Nikdy se už k závodění nevrátil.
Druhá
bajka je o nejrychlejší želvě. Byla tak rychlá, že závod na 100 metrů
zvládala za hodinu a 10 minut. Rozhodli se jí proto zařadit do vyššího
závodu. A tak se milá želva octla na startu se samými zajíci. Sotva
třeskl výstřel, byli v cíli, zatímco želva byla jen několik metrů od
startovní čáry.
„Jsem poslední“ uvědomila si želva. Po sériích
předchozích vítězství na ní padly takové chmury, že by se nejraději
propadla do země. Úplně na závodění rezignovala a táhla se tak pomalu,
že ji předjížděli i hlemýždi. Do cíle dorazila za dva dny.
Jo jsou
to pochmurné bajky o ztrátě motivace, ale potřeboval jsem ja jako
příklady, než uvedu bajku třetí, jejímž autorem ale nejsem já. Vlastně
to není bajka ale městská legenda nově naroubovaná na amerického
prezidenta Obamu. Rádi ji uvádějí američtí republikáni aby vyděsili
voliče před volbou socialistů, ale v poslední době dorazil její překlad i
k nám:
Jeden americký profesor
ekonomie na místní vysoké škole nikdy nenechal propadnout jediného
studenta, ale v poslední době nechal propadnout rovnou celou třídu.
Třída trvala na tom, že Obamův socialistický model funguje, že nikdo by
neměl být chudý ani bohatý, všichni by měli být zhruba na stejné úrovni.
Profesor
řekl: "OK, uděláme v této třídě experiment Obamova plánu". Známky z
jednotlivých testů zprůměrujeme a všichni tak budou dostávat stejnou
známku jako je průměr třídy, takže nikdo nepropadne, ale nikdo ani
nedostane za 1. (Známkami nahradil výši příjmů daňového poplatníka).
Po
prvním testu byly známky v průměru a každý student dostal za 2.
Studenti, kteří tvrdě studovali, byli trochu zklamaní a studenti, kteří
studovali málo, byli spokojení.
U dalšího testu
studenti, kteří studovali málo, studovali ještě méně a ti, kteří
studovali hodně, se rozhodli, že jim průměr stačí, takže i oni studovali
málo. V tomto testu byl průměr 4! Nikdo nebyl spokojený.
Při
třetí zkoušce byl průměr 5. Jak zkoušky pokračovaly, průměr se nikdy
výrazně nezvýšil, vše se zvrhnlo v následné hašteření, obviňování a
nadávky. Nikdo nechtěl studovat ve prospěch někoho jiného. K jejich
velkému překvapení všichni propadli. Profesor konstatoval, že
socialismus už z principu nemůže fungovat, protože odměna za práci může
být skvělá, lidé mohou mít motivaci uspět, ale když si vláda vezme celou
odměnu, nikdo se nebude snažit, nebo nebude chtít uspět.
Asi
bych měl připomenout, že se tenhle experiment nikdy skutečně neodehrál,
výsledky a závěry, které jsou z nich vyvozovány jsou pouze myšlenkovou
konstrukcí.
Vlastně bych byl velmi rád, kdyby se někdy takový experiment uskutečnil, opravdu by mě zajímalo, jak by dopadl.
Uvedu ale důvody, proč srovnání nefunguje.
Prvním
důvodem je, že už tím, že jde o studenty, kteří složili zkoušky, by
mělo být zaručeno, že všichni patří do kategorie „zajíc“. Tedy měli by
mít nějaké slušné studijní předpoklady. Pokud bychom chtěli na třídě
modelovat společnost, museli bychom k ní přibrat také patřičné množství
lidí superinteligentních a také skutečně hloupých.
Druhý problém
je, že jde o modelování případu „šikmá plocha“, což je jeden z logických
klamů. Je naopak extrémně pravděpodobné že by hrozba propadnutí nebo i
jen zhoršení známek vedla naopak ke spolupráci studentů a celkovému
zvýšení průměrného prospěchu.
Třetí problém je „profesorova“
interpretace. Studenti jednoznačně říkají „přibližně stejně bohatí“, ale
profesor to interpretuje jako „naprosto stejně bohatí“. „Experiment“
tedy neodpovídá zadání.
Čtvrtý problém je sociologický – známe
dostatek prosperujících komun právě o velikosti školní třídy. Jejich
fungování je ale dáno právě omezeným počtem členů. Výsledky („dobré“
nebo „špatné“) by tedy nebylo možné přenést automaticky na jinou skupinu
a už vůbec ne na mnohonásobně větší skupinu jakou je stát.
I z ekonomického hlediska nedává experiment smysl.
Pětky
vám nevytvářejí dluhy. Není možné, abyste dostávali horší známky,
protože jste se svými známkami "zadlužili". Pokud máte nesplatitelně
velký dluh a všechno co vyrobíte padne na jeho splácení, nevzniká vám
ona odměna navíc.
Jedničky nevytvářejí zisky. Není možné, abyste
dál dostávali dobré známky i když nic neděláte, prostě jen z důvodu, že
jste kdysi nahromadili dost jedniček. V kapitalismu to ale možné je.
Dostáváte odměnu za to že hodně vlastníte.
Člověka který vydělává
jen tím že vlastní obrovský majetek nemůže samozřejmě v reálném světě
nikdy dohnat člověk, který ztrácí už tím, že příliš mnoho dluží (např.
úroky). Školní hodnocení je vlastně velmi "socialistické" v tom, že před
každou jednotlivou zkouškou chápe studenty jako sobě rovné.
V
ekonomii funguje stejný systém jen tehdy, když nemáte lidi kteří jsou
extrémně bohatí nebo extrémně zadlužení. Což by ovšem byla definice
"optimálního kapitalismu", jaký fungoval vždycky jen v propagandě.
Další
problém je představa, že odměna je přímo závislá na výkonu. To může
platit v rámci jednoho povolání, nikdy ale ne v celé společnosti. Naopak
extrémně vysoké odměny zpravidla dostávají jedinci, kteří nic tak
hodnotného neprodukují často společnosti i přímo škodí (politici,
spekulanti). Výše jejich odměn vypovídá jen o schopnosti získat odměnu.
Samozřejmě
že kamarádi namítli, že jde o výkonnost a odměnu, jenže o tom to právě
je. Když nezávodíte ve své kategorii nemáte vůbec žádnou nebo skoro
žádnou motivaci, jako ten zajíc a želva v úvodních bajkách.
Určité
zdanění superbohatých a naopak podpora chudých může mít tedy (za přesně
daných podmínek) podobnou funkci jako handicap v golfu – umožní aby
hrálo mnohem více lidí.
Šiřitelé městské legendy o profesorovi a
jeho třídě zpravidla končí poučením, že pokud zavládne ve společnosti
socialismus, bude konec světa. Také vám nabízím jedno poučení, zní:
Nikdy neargumentujte vymyšlenými experimenty!
Propadnout by mohli, vzhledem k známkování na vysokých školách. Zde se známky liší, ale průměrně je známka F za 0 - 50% nebo také 0 - 80% liší se od předmětu. Z tohoto důvodu pokud spadne průměr pod toto hodnocení, všichni propadnou. Lze toho dokázat i kdyby všichni měli v prvním testu úspěšnost vyšší než 99%.
OdpovědětVymazatJde o něco jiného, ale to už je v textu vysvětleno. Malá skupina (třída) bude mít prostě stále proti ostatním motivaci, takže se dá odhadnout, že naopak vznikne tlak na neprospívající, protože ostatní chtějí dostudovat. Nejde o průměr mezi začátkem a koncem roku ani o nějaký průměr ve znalostech.
Vymazat