V souvislosti s plánovaným navracením majetku se objevila otázka: Kde to ta katolická církev vlastně vzala?
Dva tábory božata a nebožata bohužel většinou zkysnou na stejně hloupých argumentech. Božata chybně předpokládají, že katolická církev prostě dostala od svých oveček tolik peněz, že postavila katedrály, kláštery a ještě jí spousta zbylo na charitu.
Nebožata taktéž chybně předpokládají, že hlavním zdrojem peněz církví byla loupeživá činnost.
Přitom ekonomika mluví velmi jasně: pokud církev finančně roste, nemohou výdaje převyšovat nad příjmy.
Zdroj bohatství katolické církve je přitom celkem prostý - daně. Známé desátky se vybírají od starověku až do současnosti. Dnes už ale samozřejmě dobrovolně. Jejich nedobrovolné vybírání bylo zavedeno v raném středověku křesťany. Povinné vybírání bylo zrušeno až v 19. století.
Církev tehdy vedla také mnoho sporů kvůli nezaplaceným desátkům, které pravidelně vyhrávala. Spory a konfiskace v 19. století hodně připomínají chování současné exekutorské komory.
Dalším zdrojem byly dary šlechty. Bylo to výhodně pro obě strany, církev dostala to, o co jí šlo vždycky nejvíce - peníze a za to dávala šlechtě to co nejvíce milovala ona - moc. Katolická církev totiž svými rituály moc panovníků legalizovala. Šlechta ovšem sama nic netvořila, takže v důsledku pocházely její dary buď z berní nebo z válečné kořisti. Však si také církevní hodnostáři hlídali i bitevní pole.
Většinu středověku a novověku byla velkým zdrojem financí katolické církve také organizovaná prostituce. Provozovala největší síť hambinců po celé Evropě a některé z nich byly dokonce pojízdné, aby mohly následovat armády nebo se sjíždět ke konání turnajů, politických a církevních shromáždění. Mimochodem velmi proslulý přítomností prostitutek byl také Koncil v Kostnici (1414 až 1418) což dokumentuje také obří socha prostitutky Imperie. Bohužel neznáme skutečné krásky, které mezi rokováním, mučením a popravami heretiků oblažovaly církevní a světské potentáty - krásná italská kurtizána Imperia totiž nikdy koncil nenavštívila, to jí přisoudil jen Honoré de Balzac.
Do nedávných dob také církev vlastnila půdo i s nevolníky a v mnoha místech ještě vlastní podniky. Mohla tedy část peněz i sama produkovat. Něco získávala také prodejem odpustků, které většinou tvořily jakousi formu sbírky na předem dané účely (např. křížové výpravy). Katolická církev se dodnes učení o odpustcích drží!
Skutečné dary (mimo darů politiků) tvořily v historii katolické církve jen velmi malou část.
V současnosti je katolická církev placena ze státních rozpočtů pouze s výjimkou Rakouska.
Povinné platby nevěřících na katolickou církev jsou tedy zákonné.
Ostatně ve všech dobách byly zisky církve zákonné. Nemyslím si ale že by byly etické, ani tehdy, ani dnes.
Dva tábory božata a nebožata bohužel většinou zkysnou na stejně hloupých argumentech. Božata chybně předpokládají, že katolická církev prostě dostala od svých oveček tolik peněz, že postavila katedrály, kláštery a ještě jí spousta zbylo na charitu.
Nebožata taktéž chybně předpokládají, že hlavním zdrojem peněz církví byla loupeživá činnost.
Přitom ekonomika mluví velmi jasně: pokud církev finančně roste, nemohou výdaje převyšovat nad příjmy.
Zdroj bohatství katolické církve je přitom celkem prostý - daně. Známé desátky se vybírají od starověku až do současnosti. Dnes už ale samozřejmě dobrovolně. Jejich nedobrovolné vybírání bylo zavedeno v raném středověku křesťany. Povinné vybírání bylo zrušeno až v 19. století.
Církev tehdy vedla také mnoho sporů kvůli nezaplaceným desátkům, které pravidelně vyhrávala. Spory a konfiskace v 19. století hodně připomínají chování současné exekutorské komory.
Dalším zdrojem byly dary šlechty. Bylo to výhodně pro obě strany, církev dostala to, o co jí šlo vždycky nejvíce - peníze a za to dávala šlechtě to co nejvíce milovala ona - moc. Katolická církev totiž svými rituály moc panovníků legalizovala. Šlechta ovšem sama nic netvořila, takže v důsledku pocházely její dary buď z berní nebo z válečné kořisti. Však si také církevní hodnostáři hlídali i bitevní pole.
Většinu středověku a novověku byla velkým zdrojem financí katolické církve také organizovaná prostituce. Provozovala největší síť hambinců po celé Evropě a některé z nich byly dokonce pojízdné, aby mohly následovat armády nebo se sjíždět ke konání turnajů, politických a církevních shromáždění. Mimochodem velmi proslulý přítomností prostitutek byl také Koncil v Kostnici (1414 až 1418) což dokumentuje také obří socha prostitutky Imperie. Bohužel neznáme skutečné krásky, které mezi rokováním, mučením a popravami heretiků oblažovaly církevní a světské potentáty - krásná italská kurtizána Imperia totiž nikdy koncil nenavštívila, to jí přisoudil jen Honoré de Balzac.
Do nedávných dob také církev vlastnila půdo i s nevolníky a v mnoha místech ještě vlastní podniky. Mohla tedy část peněz i sama produkovat. Něco získávala také prodejem odpustků, které většinou tvořily jakousi formu sbírky na předem dané účely (např. křížové výpravy). Katolická církev se dodnes učení o odpustcích drží!
Skutečné dary (mimo darů politiků) tvořily v historii katolické církve jen velmi malou část.
V současnosti je katolická církev placena ze státních rozpočtů pouze s výjimkou Rakouska.
Povinné platby nevěřících na katolickou církev jsou tedy zákonné.
Ostatně ve všech dobách byly zisky církve zákonné. Nemyslím si ale že by byly etické, ani tehdy, ani dnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat