Existuje jeden druh otázek na které musíte lhát, pokud chcete svého sponzora přesvědčit, že vám má vaše podnikání dotovat. Jsou to otázky typu: Co tam objevíte? Proč létat na Mars? Co nám může přinést výzkum této molekuly?
Kdybyste mluvili čistou pravdu, museli byste přiznat, že prostě nevíte.
Odhadnete tedy přibližně podle předchozích zkušeností co by asi z toho mohlo být a slíbíte něco o čem dopředu vůbec netušíte, jestli to budete moci splnit.
Paradox všech prvních objevů je totiž právě v tom, že nevíme co tam je. Vydáváme se do neznáma proto abychom v něm objevili něco nového, pro co většinou ještě ani nemáme název. Rozum našich pěnězodárců to ale odmítá uznat. Stejně se mohli donátoři ptát (a jistě ptali) také všech objevitelů, mořeplavců, fyziků, matematiků.
Umíte si představit zdůvodnění výpravy na Severní pól, na dno Mariánského příkopu nebo průzkumu vnitrozemí Austrálie?
Já tedy moc ne.
Podobně si neumím představit, jak by asi normálnímu člověku s průměrnou inteligencí znělo zdůvodnění stavby LHC nebo detektoru neutrin Super-Kamiokande.
Ten druhý případ si představuji asi takhle:
"Dejte nám obrovskou fůru peněz a my za ně uděláme velkou umělou jeskyni, kde bude úplná tma a osázíme ji fotonásobiči."
"K čemu to bude dobré?"
"Budeme tím zachycovat částice tak malé a lehké, že na náš svět skoro nemají vliv."
"Dá se to v nejbližších desetiletích nějak komerčně využít?"
"Ne."
"Tak jo, to vypadá jako dobrý nápad!"
Vypadá to nepravděpodobně? Mě to taky tak připadá.
Jak mám jinak otázky rád, tak ten druh otázek, který v podstatě navádí k tomu abychom něco nedělali, je mi nepříjemný. Nic totiž nezjišťují ale naopak zpochybňují samotnou potřebu něco poznávat.
Vlastně je to jen jedna otázka, která vznikne když z košatých vět ořežu všechno to konkrétní "maso".
Proč objevovat něco jiného, než to, co už známe?
Mohl bych říci, že je to přirozenost - objevovat a poznávat neznámé je základní dětská touha, kterou bychom si měli hýčkat i v dospělosti, protože nám přináší pocity napětí, radosti i uspokojení, které nám stojí dokonce i za nepohodlí a možnost neúspěchu i zklamání.
Jenže s něčím takovým bych asi u sponzora nepochodil.
Mohu argumentovat slávou a propagací, která z ní plyne (tu už jde finančně ohodnotit), jenže tahle sláva je také dosti nejistá.
Nejsprávnější, ale nikoli nejúčinnější, by bylo argumentovat novými možnostmi, jenže rozsah takových možností je naprosto neodhadnutelný právě proto, že jsou nové.
Letadla, ponorky, urychlovače částic, detektory neutrin, výpravy Apollo, Hubbleův kosmický dalekohled, raketoplány, sondy Voyager, to všechno nám přineslo a přináší spoustu podnětů k rozvoji naší vlastní kultury, mnohé z těch věcí nám ale výsledky teprve přinesou za několik let nebo desetiletí.
Nemůžeme docela odhadnout kdy a v čem, ale stane se to.
Objevování je mnohem více hra než podnikání a to v tom nejvážnějším a nejdůležitějším významu toho slova. Můžete do něj vsadit hodně a nevyhrát nic nebo vsadit málo a získat mnoho, je v nich výherců vždycky mnohem více než v jiných hrách, ale vyhrávat může jen ten kdo se do něj zapojí.
Obecně platí, že kultury a společnosti které podnikaly výzkumy, jejichž důsledky nemohli dohlédnout, překonávaly a nakonec i přežívaly ty, které jednaly opatrnicky a nepouštěly se do podobných akcí.
Má odpověď na otázku "K čemu potřebujeme meziplanetární lodě?" je nutně naprosto neuspokojivá, ale přesto pochopitelná: Kvůli tomu co přijde po nich.
http://en.wikipedia.org/wiki/Super-Kamiokande
Žádné komentáře:
Okomentovat