Stránky

úterý 2. srpna 2011

Spor o klima I.

Co by to znamenalo?
Obecně se předpokládá, že vlastně nic dělat nemusíme, protože spor o oteplování nebo neoteplování ještě není rozhodnut. Co když má ale jedna ze stran pravdu?
Nejprve zkusme předpoklad, že mají pravdu ti, kteří zastávají teorii že produkce skleníkových plynů naší civilizací způsobuje globální oteplování. Co by to znamenalo?
V první řadě by to byl ústup ledovců a to jak na horách tak v polárních oblastech. To se skutečně děje (nemusí jít ale o antropogenní vliv). V druhém sledu by přišel posun hranice permafrostu především na Sibiři (dnes prochází v Mongolsku Ulanbátarem, je tedy v podobné zeměpisné šířce jako Lipno) .
Permafrost je tzv. trvale zmrzlá půda. Vlastně jde o druh horniny (dá-li se to tak říct) podobná pískovci nebo slepenci s velkým obsahem organických látek. Jako pojivo v ní slouží led. Když takový permafrost roztaje, uvolní poměrně dost metanu, což je skleníkový plyn vzniklý z rozkladu organických zbytků. Tím by došlo k relativně rychlému ohřátí povrchových vod v oceánu. Relativně sice znamená v řádu let, i tak by ale teplotní roztažnost vody stačila na vzestup hladiny o několik metrů, zatímco dřívější zvýšení hladiny moří pouhým roztátím pevninských ledovců bychom sotva zpozorovali (v řádech centimetrů).
Oteplení by také znamenalo posun hranice rozšíření tropických nemocí na sever (například malárie by se asi zastavila až  o Alpy).
Co bychom měli dělat, kdyby to všechno byla pravda?
Především bychom si měli uvědomit, že takový problém jsou schopny způsobit jen tři vlivy působící najednou:
1) produkce skleníkových plynů
2) omezení pohlcování oxidu uhličitého suchozemskými rostlinami
3) omezení pohlcování oxidu uhličitého oceánem
To všechno skutečně děláme a teoreticky bychom to měli změnit.
Ve skutečnosti nejsou tyhle tři možnosti zcela rovnocenné. Lidská produkce skleníkových plynů je zlomkem toho co vyprodukují jiné procesy. Navíc jsou tyto cykly dlouhověké - ještě zhruba 30 let by dobíhaly procesy, které jsme nastartovali teď.
Omezování výroby nebo změna systémů na čistší provozy je výhodná spíše pro ozdravění konkrétních lokalit, než pro změnu celkové bilance. Pokud bychom přesto chtěli jít touto cestou, stačilo by vyrábět automobily a spotřebiče s dlouhou životností. Namísto výměny automobilu jednou za dva roky by se prostě automobily měnily jednou za sedm let. Výroba totiž většinou mívá mnohem vyšší energetické nároky, než samotný provoz.
Mnohem výhodnější by bylo, kdybychom se prostě pokusili připravit ekosystémy na příjem většího množství CO2.
Zdravý oceán by byl schopen pohlcovat asi 50% (ale možná i 70%) veškerého vyprodukovaného oxidu uhličitého. Tedy nejen toho který vyrobí průmysl ale i toho který vydechují všechny živé organismy na celém světě. Tenhle oxid uhličitý zpracovávají především chladná severská moře, tedy přesně ta moře, která jsou ohrožována těžbou nafty.
Další oblasti oceánu přímo CO2 a metan ve velkém produkují a naší vinou!
Jsou to takzvané mrtvé zóny
Vznikají u ústí řek kvůli splachům z polí. Pole jsou totiž přesmíru hnojena a navíc na nich často rostou rostliny, které nijak nedrží povrchovou vrstvu humusu. To čeho by si lidé měli na polích vážit pak v moři vraždí. Oblasti mrtvých zón jsou prostě drasticky přehnojené. Nakonec zadusí vše kromě anaerobních bakterií.
Takže první dvě rady pokud opravdu chceme zbrzdit předpokládané globální oteplování by zněly:
Chraňte oceány!
Starejte se o svoje pole!
Druhá část opatření by se měla týkat pevniny, tedy lesů a pralesů. Ty bychom měli naprosto nekompromisně chránit. A nejde přitom jen o trochu příliš "slavný" Amazonský prales, ale také o pralesy v Africe, jižní Asii a o sibiřskou tajgu.
Kupodivu děláme něco úplně jiného - vyrábíme "úsporná" auta, která mají sice malou spotřebu, ale na jejich výrobu se spotřebuje více energie než provozem. Plánovaná životnost se totiž nezvyšuje.
Vyrábíme primitivní biopaliva, se kterými ale zacházíme tak, jak jsme si zvykli zacházet s ropou. Nejsou tedy ničím šetrnější, naopak často si nárokují plochy půdy, na nichž dříve rostly lesy a v některých případech zvyšují splachy z polí které pak v mořích tvoří mrtvé zóny.
Těžba ropy se přesouvá stále více do oblastí, které bychom mohli v budoucnu potřebovat právě k odstraňování následků svého jednání.
Pokud má pravdu klimatický model, neudělali jsme nic pro to, abychom současný trend zvrátili, naopak ještě jsme jej zrychlili.
Jasně, ještě máme šanci, že tenhle model neplatí. Co by to znamenalo popíši v druhé části.

Žádné komentáře:

Okomentovat