Jako malé děcko jsem byl poučen, že se některé věci nedělají. Například se člověk nemá posmívat spolužačce s předkusem. Nějak automaticky jsem tedy zařadil výsměch mezi naprosto špatné věci, které by se prostě neměly dělat.
Poslední dobou jsem ale nucen svůj dlouhodobý postoj přehodnocovat.
Ano štve mě, že se nevysmíváme tomu, co si jednoznačně výsměch zaslouží. Co horšího, každý den se bojím, kdy se v televizi objeví nějaký další magor, kterého se budou naši novináři s vážnou tváří ptát na něco, při čem by každému normálnímu člověku musely nejen cukat koutky.
Kdy?
Když:
Nečas vyhlašuje boj proti korupci.
Luboš Lacina tvrdí, že nechtěl nikoho zabít, jen nezvládl předjíždění.
Václav Klaus brání svůj eskamotérský kousek tvrzením že je to přece běžné.
Když uznávaný zpravodajský serwer považuje názory papeže a předního fyzika na vesmír za stejně hodnotné.
Když se správa městské části Praha-Sedlec rozhodne postavit 200 metrů cyklostezky za 18 milionů.
Soudkyně v procesu s řidičem autobusu, který počmáral pár volebních plakátů, je manželkou žalobce, shodou okolností vyobrazeného na oněch plakátech.
Když se OSA snaží vybrat poplatky od školního sboru za zpěv národní hymny.
....a určitě si vzpomenete na stovky takových případů
Ve všech takových případech se nejen občan ale ani televizní moderátor nemá chovat jako kdyby mu dotyčný sděloval "závažnou okolnost" na které visí celý budoucí vývoj lidstva.
Za tohle se jim máme smát do očí, vždycky a při jakékoli příležitosti.
Přednést vážně takové tvrzení totiž buď uráží nás všechny tím, že nás diskutující považuje za pitomce, nebo to znamená, že sám diskutující je hlupák, který se nikdy neměl dostat na takové zodpovědné místo.
Zatím se novináři, televizní i rozhlasoví moderátoři chovají jako superkorektní pitomci.
Žádné komentáře:
Okomentovat