Dobová pověra

Onehdá jsem při jakémsi rozhovoru o géniu loci a duchu doby dloubl do vosího hnízda tvrzením, že ducha doby dělá často prostě jenom nějaká dobová pověra.
Ostatně jsou filmaři, malíři nebo vůbec umělci, kteří vystačí s jedinou zásadní myšlenkou po celou svojí tvůrčí kariéru.
Z dětství si pamatuji takovou myšlenku-pověru o hodnotách lidu. To byste nevěřili. Lidové umění nebo lidová moudrost prostě nebylo něco, u čeho jsme si nepamatovali autora, byl to důkaz tvůrčího potenciálu lidu a jeho přirozené moudrosti.
Lid byl všechno a jednotlivec nic i v takových prokazatelných věcech, kde lid prostě nic tvořit nemohl. No řekněte, dokážete si představit, jak lid skládá lidovou píseň? Nebo jak celý lid vymýšlí nějaké lidové rčení? Nebo jak lid vyřezává z špalku kus lidového umění?
Blbost!
Samozřejmě že to všechno udělali různí ale naprosto konkrétní lidé, na které se časem zapomnělo.
Nic z toho neudělal lid.
Lid může tak vyjádřit převažující názor v referendu, ale i tam je to jenom proud názorů jednotlivců, které se třeba právě v ten okamžik shodují. Když se něco takového stane a společnost se opravdu nějak pohne nebo změní dosavadní směr, můžeme snad prohlásit, že se tak rozhodl lid, ale jinak ne.
Podobně dnes spousta lidí věří, že víra lidi obohacuje a že dělá je lepšími, že lidský rozum a vědecké myšlení jsou omezené, že mravnost je dobrá, že hedonismus je veskrze špatný, že rozum a cit jsou ve stálém sporu, že nejlepšími vůdci společnosti jsou ekonomové...
Mnohdy jsou ale skutečnosti v naprostém rozporu s obecnou představou a přesto nám to nějak nebrání jí věřit dál.
Škodí nám to. Měli bychom se zastavit, srovnávat a přehodnocovat.
Neříkám že by snad platil vždy pravý protiklad, nebo že by něco z takových tvrzení nemohlo v jisté situaci platit.
Pokud jsou ale taková tvrzení postavena takto kategoricky, pak to nic jiného než pověry nejsou.