Přestaňme lhát o Toyen

Byl jsem požádán, abych jednoho z přátel od teď oslovoval pouze v mužském rodě. (Ano, rozumíte správně.) Mám v úmyslu se tou žádostí řídit, ostatně nebyl jsem o něco takového požádán poprvé, ale nějak se mi tahle informace setkala s jistou epizodou z historie. Mám na mysli malíře jménem Toyen.

Víte, hodně se toho neříká a nepíše, ale Toyen nebyla první dámou české avantgardy prostě proto, že by ostatní za tohle označení nenáviděl. Ano Toyen byl transgender, narodil se jako Marie Čermínová, ale vnímal se jako muž a vždycky o sobě mluvil v mužském rodě. 

A tady se dostávám k něčemu, co mě na současném podání výuky a popularizaci velmi mrzí. 

Pokud se podíváte na české heslo ve Wikipedii: Toyen nenajdete ani zmínku o tom že byl trangender. Je to natolik absurdní také proto, že zvyklý člověk samozřejmě okamžitě najde jasné znaky všeho, s čím se u transgender osob můžeme setkat i dnes.

 

Toyen nejen používal při hovoru o sobě mužský rod, nosil mužské šaty, změnil si jméno na rodově neutrální, ale také trpěl depresemi z rozporu mezi tím, čím byl fyzicky a jak se vnímal. Dnes má tento stav svoje medicínské označení - genderová dysforie.

Naši největší surrealisté ho přitom tak přijímali a respektovali. Ano i v té proklínané Wikipedii už někdo citoval Seiferta:

"Právě tak jako neměla v lásce své vlastní příjmení, neměla ráda ani svůj ženský rod. Hovořila jen v rodě mužském. Bylo nám to zprvu trochu nezvyklé a groteskní, ale časem jsme si zvykli.“

Víte, mě osobně označení jako "první dáma českého surrealismu"nebo "první dáma avantgardy" přijdou hloupá. Copak říkáme "první pán..." ? Copak v umění oceňujeme lidi podle pohlaví? Ostatně Toyen mnoho svých ilustrací ani nesignoval. Je v tom ale něco jiného, totiž že ani úcta k člověku, který je tak významný tím co tvořil, nás nepřiměje přiznat pravdu - že se nikdy nesmířil s pohlavím s jakým se narodil.

Bylo to dost pobuřující pro dvacítá léta minulého století v Praze? Ne, bylo to dost pobuřující i po válce, i za sociálismu. Dokonce se zdá, že je to příliš pobuřující i dnes. V zahraničních médiích se můžete běžně u jména Toyen setkat s označením "transgender", ne tak u nás, v oficiálních médiích.

Aby toho nebylo málo, v roce 2016 natočil Český rozhlas Dvojka o Toyen pořad - hraný dokument na pomezí rozhlasové hry.  Můžete si poslechnout že Toyen v něm o sobě mluví v ženském rodě i po roce 1922, kdy definitivně přestal používat jméno "Marie" a dál už žil jen pod svým pseudonymem.

Opět mohu uvést Seifertův citát, který je i ve Wikipedii:

 Marie Čermínová nás dlouho žádala, abychom pro ni vymyslili s Nezvalem nějaký vhodný pseudonym. Napadlo nás asi tucet jmen, žádné se jí však nelíbilo. Nám ostatně také ne. Až jednou. Seděl jsem s Mankou sám v Národní kavárně a Manka měla před výstavou. A nechtěla za nic vystavovat pod svým jménem. Když na chvíli odešla pro nějaký časopis, napsal jsem na ubrousek velkými písmeny TOYEN. Když si jméno po svém návratu přečetla, bez rozmýšlení je přijala a nosí je podnes; nikdo ji jinak neosloví a její pravé jméno je patrně jen na cestovním pase, který už je dávno neplatný. 

Toyen prokázal odvahu nejen v tvorbě - za války u sebe čtyři roky skrýval uměleckého kolegu Jindřicha Heislera - Žida, který nenastoupil do transportu.

Nebylo by fér, už jen v zájmu pravdy, přiznat, kým byl Toyen. Možná je život Toyen jedním z nejpodivnějších a zároveň nejpoučnějších příběhů naší moderní historie. Příběh, na jehož zfilmování si dodnes netroufl žádný z našich filmařů a je to škoda. *)

Možná by pak nebylo mnoha lidem tak zatěžko pochopit, že prostě takoví lidé jsou. A popravdě, pokud se bavíme o uměleckém stylu, který dokázal cokoli obrátit naruby, copak mohl být vůbec někdo lepším představitelem?

*) Poznámka: Byl jsem upozorněn, že přehlížím krátký film Toyen od Jana Němce. Je to pravda. O tomto filmu vím, ale vzhledem k tomu, že jde o experiment, to vlastně není příliš dějový natož životopisný film.