Byl jsem upozorněn na české překlady plochozemských videí. Přiznávám, že jsem jimi nekriticky nadšen, ačkoli je důvod mého nadšení právě v tom, že si na nich mohou lidé trénovat kritické myšlení.
Už odedávna mi vadilo, že naše školy vlastně přednášejí jen tvrzení, neučí vůbec analyticky myslet a už vůbec ne vytvářet si svoji vlastní představu. Bylo by nesmírně zajímavé pozorovat, jaké pokusy by žáci (ale i dospělí) navrhli k dokázání nebo vyvrácení kulatosti či placatosti Země.
Já sám začal mít skromnou představu o tom, jak vypadá projekce například zdánlivého pohybu Slunce vůči Zemi z pohledu člověka na jejím povrchu, teprve když jsem si nastudoval pár knížek o gnomonice (věda o slunečních hodinách) a konkrétnější představu o navigaci na kulové ploše jsem si udělal až na kurzu velitele pobřežní plavby.
Víte, vykřiknout "To je ...!" dokáže každý, ale dokázali byste falzifikovat Eratosthenův důkaz kulatosti Země? Za jakých podmínek by neplatil? Dokázali byste navrhnout jednoduchý přístroj pro výpočet vzdálenosti Slunce od Země? Dokázalo by totéž i vaše dítě? A víte, jak se to dělalo ve starověku a proč byly tehdy výpočty tak nepřesné?
Je celkem příznačné, že se k tomuto tématu vracím právě nad představou Zeměplochy, které jsem věnoval články Povídání o placaté zemi a Ještě jednou o kruhových mapách.
Tyto články vyvolaly vášnivé spory o tom, jestli lidé ve středověku věděli, že je Země kulatá nebo nikoli. Otázkou není jestli to někdo věděl, otázkou je kolik lidí tvrzení o kulaté Zemi zastávalo a kolik z nich tuto problematiku chápalo. Ten problém neskončil se středověkem, je tady s námi stále.