Šátková (ne)tolerance

V souvislosti s šátkovými šaškárnami, které se odehrály snad v každé zemi Evropy a v jedné z nejtrapnějších podob i u nás, mi to nedá abych se nepozastavil nad skutečně zajímavým fenoménem. Nošení šátků obecně totiž zakázat nelze (byť se o to některé země pokoušejí) a bylo by to i proti logice a konceptu svobody předepisovat lidem takové oděvní doplňky. Mezi muslimským a jakýmkoli jiným šátkem je naprosto nepatrný rozdíl. Přesto bude muslimský šátek znakem něčeho odporného, protože už se jím stal.


Můžeme to brát tak, že je to naprosto nefér vůči ženám, které se v muslimském světě narodily a prostě jsou zvyklé šátek nosit, ale je to tak. V čem je ten paradox. Především lidé šátky nosili, nosí a nosit budou. I české ženy, které rozhodně nemají v plánu konvertovat k islámu, babičky a sportovci prostě budou mít svůj šátek, protože je to praktická pokrývka hlavy. To úplně nejzajímavější ale je, že ještě nedávno u nás nevzbuzoval žádné negativní emoce ani muslimský šátek. Teď už ano.

Muslimské šátky mají totiž něco, co jiné šátky nemají - nenávistné sdělení. Rozhodně to ale nebyli lidé se smýšlením blízkým IvČRn, kdo k nim tento význam připojil. Když je naše společnost popisována některými monokulturalisty (ti kteří dávají islámu přednost před jakoukoli jinou kulturou) jako islamofobní, protože je výrazně protiislámská, nějak k tomu zapomíná dodat, kdo tento postoj vytvořil. Ať se vám protiislámské smýšlení líbí nebo ne, je potřeba si uvědomit, že česká veřejnost ještě před deseti lety, tedy už po útocích na WTC a velmi dlouho po vyhlášení fatvy na Salmana Rushdieho, vůbec nebyla tak jednoznačně protiislámská!

Když viní Hate Free Culture naše lidi (obecně, ne ty organizované) z nějakého předem zaujatého postoje vůči islámu, zapřahají tím vlastně vůz před koně,čili následek před příčinu. Co se tedy stalo? Východ se přiblížil. Do této doby jsme vnímali islámský svět jako daleký exotický -istán, který s námi neměl v podstatě nic společného.

Arabské jaro byla série revolucí které zklamaly (jak už je údělem revolucí). Ať už byla role vnějších politických vlivů jakákoli, chvíli Evropa, nebo alespoň část Evropanů doufala, že se země Předního Východu a Severní Afriky připojí k civilizovanému světu.  Podobně naivně si to myslela pravděpodobně i hrstka tamějších modernistů, než byli takřka všude převálcování mnohem agresivnějšími muslimy.

Jen chvilku se zdálo, že byl ten svět "náš" a to nikoli v koloniálním smyslu ale v tom, že nám připadal bližší, ale hned na to se propadl do šílenství doby železné ovšem s modernějšími zbraněmi a totalitními náboženskými zákony.

Ve stejné době začalo stupňování stupidních požadavků muslimských obcí, davové výtržnosti se zapalováním aut, demonstrace s adorováním Hitlera, nábožensky motivované vraždy, teroristické útoky, organizované znásilňování nedospělých evropských dívek muslimskými přistěhovalci a rabování v evropských městech. Ti, kdo vytvořili alergii na cokoli muslimského, byli muslimové.

Snaha zmanipulovaných médií zastřít skutečnou náboženskou motivaci zločinců pocit naprostého znechucení islámem jen zesílila, protože sami muslimové se k těmto činům hrdě hlásili na demonstracích i prostřednictvím svých náboženských autorit. 

Na to už jsme nepotřebovali aby se podobné věci děly přímo u nás. V tom už jsme Evropané - města která jsme viděli ve zprávách  mnozí z nás znají docela zblízka. Hlavně ale mnozí z nás znají i Maroko, Egypt, Tunis, Turecko...

Šok to byl samozřejmě i pro dřívější přistěhovalce, ale i obyvatele Tunisu a Maroka, kteří znali z domova spíše "fešáckou" verzi islámu. "Přitažení šroubů" přinutilo leckteré z nich svůj postoj k islámu přehodnotit a to i přes vědomí, jakou hrozbu tím na sebe přivolávají.

A tady se dostávám zpátky k šátku. To co ve skutečnosti lidé nechtějí není samozřejmě šátek, je to to k čemu se jím jeho nositelka hlásí. Nechtějí islám, ne že na něj nechtějí přestoupit, nechtějí ho tady, vůbec, nechtějí jej ve svém domě, ve své ulici, ve svém městě, ve své zemi, v Evropě ani na téhle planetě. Po těchto zkušenostech se jim nemohu divit. Také ho nechci.

Nejsem tím ale s ošátkovanými ženami vlastně na stejné lodi? Copak je islám neutiskuje? No, ne vždy.

Víte před nedávnem vystoupila na TED Talks jedna muslimka, která říkala že není správné posuzovat lidi podle šátku, že pod šátkem může být lékařka, vědkyně, obchodnice...žena pod šátkem prý není nutně chudinka. Ano to může být pravda, i Saúdská Arábie má své pilotky. Tím hůř! Ti samí lidé jsou oporou režimu, který dává stínat odpadlíky od islámu a kamenovat milence. Příslušnost k němu vyjadřuje šátkem. Tím hůř, pokud je to z vlastního rozhodnutí a nikoli z donucení.

Ostatně všechny šátkovací kauzy, ať proběhly v kterékoli zemi byly použity k politickému nátlaku. Argumentace jinak nepochybným právem nosit co se člověku zalíbí byla použita k získání výhod.

To že raději vidíme ve všech ošátkovaných muslimkách oběti, je samozřejmě projekce našeho přání. Raději chceme vidět ženy jako nevinné nebo naivní, než jako spolupachatelky.

Darwin - skrytá hrozba

Tak už je to pravděpodobně  tak, že když se ve filmu v USA objeví na zhruba jedné hodině třiceti minutách nějaká hanlivá nebo démonizující zmínka o Darwinovi nebo evoluci, někdo na ten film dá peníze.
Dobrá konspirační teorie? Tak se podívejte:

Man of Steel

Monolog záporňačky - Kryptoňanky asi na 1hodině 33 minutách:

"Máš smysl pro mravnost, zatímco my ne,
což nám dává evoluční výhodu.
A jestli historie něco prokázala,
pak to, že evoluce vždy zvítězí."

Jupiter vychází / Jupiter Ascending (2015)

Monolog jakéhosi kosmírného prince dohlížejícího na přepracování lidí v elixír mládí asi na 1 hodině 34 minutách :

"Já život dávám!
A taky ho beru.
Život je spjat s konzumací...
Jupiter.
Náš život má jistou spotřebu.
Lidstvo na Zemi je pouhým zdrojem,
jehož osudem je přetavení na kapitál.
Celé toto odvětví je jen malou součástí rozsáhlé
a úžasné mašinérie definované evolucí,
která má jediný význam: Vytvářet zisk."

Vyměřený čas / In Time (2011)

Dcera časového magnáta při vloupání do jeho sejfu v rozhovoru s hlavním hrdinou, asi na 1 hodině 30 minutách:

On: "Ty chceš okrást vlastního otce."
Ona: "Je to krádež, ukrást něco kradeného?"
On: "Jakou to má kombinaci?"
Ona: "Můj den narození to není. Toho dne už asi lituješ, tati. Zkus 12-2-18-09.
Den narození Charlese Darwina."


Za další tipy budu rád, zároveň s nápady na to, proč to tak asi je.

:-)

Související články:

Ďábel Darwin
Ďábel Darwin - prosba o pomoc při hledání filmu

Ne Dawkins, Diamond!

Hodně lidí, hlavně těch věřících kamarádů, kteří mě znají třeba od dětství nebo od mladých let, se zcela mylně domnívá, že jsem se stal "militantním ateistou" po přečtení Dawkinsova Božího bludu.

Víte, já si Dawkinsovy knihy vážím hlavně jako příručky ateistické sebeobrany a v tomhle směru myslím, že odvedl skvělou práci, ale pokud někdo hledá důvody k mým postojům vůči náboženství, tak to prostě není pravda.

První velkou alergii proti náboženství ve mě vyvolala návštěva papeže Jana Pavla II. při příležitosti svatořečení Zdislavy z Lemberka roku 1995 a celková šaškárna kolem toho, ale že je náboženství opravdu velké zlo a to dokonce mnohem větší, než jsem si kdy předtím dokázal představit, mi začalo docházet po přečtení knihy Kolaps od Jareda Diamonda.

Náboženství totiž není nikdy důvodem vzniku nějaké civilizace, nevím o tom, že by bylo příčinou založení města (to možná), ale rozhodně je jednou z příčin zániku civilizací, protože namísto k přemýšlení a hledání reálných řešení krizí vede lidi k magii a namísto dialogu nebo hledání smíru k řešení konfliktů násilím.

Je zajímavé, kolik lidí si v té knize tohoto detailu nevšimne.

Takže když mi někdo říká že všechny civilizace, které známe, mají náboženství, rozhodně to neznamená že je to super. Znamená to jen tolik, že v sobě všechny nesou důvod svého zániku.

Ještě jednou o kruhových mapách

Byl jsem nařčen z toho že nerespektuji "vědecky dokázanou"teorii, že lidé ve středověku už nevěřili na placatou Zemi. Inu nerespektuji. On je totiž dost velký rozdíl mezi středověkými vzdělanci a tvrzením, že "se nevěřilo". Středověká "inteligence" byla sice mezinárodní, ale za to uzavřená a rozměr nevzdělanosti mezi prostými lidmi si dokážeme jen stěží představit.

I lidé, kteří už uměli číst zpravidla četli z knih jen Bibli, jako třeba za husitských válek u nás. No a právě v Bibli je popsána země v podstatě ve tvaru nízkého válce, který vystupuje ze světového oceánu a je shora zakrytý nebeskou klenbou za níž sídlí Bůh. Konkrétně je to odvozováno z Izajáše.

Izajáš 40:21-22  Což o tom nevíte? Což jste neslyšeli? Neoznámili vám to už na počátku? Což nechápete, kdo položil základy zemi?  Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, ten, který nebesa jak závoj roztahuje a napíná je jako stan k obývání.

Co se z toho dá usoudit? Většina lidí z toho samozřejmě neusoudí nic. Nicméně trochu jasnější začne být všechno když se podíváte do hebrejštiny, najdete na místě slova obzor slovo, které je přeložitelné jako obzor ale také jako kruh.

Jsou dokonce lidé, kteří považují tento výraz za důkaz, že Izajáš věděl o tom, že Země je kulatá. O téhle teorii lze jednoznačně říci, že pro ní nesvědčí vůbec nic a nejméně další slova popisující oblohu jako stan - nad koulí většinou stan nevztyčujeme.

Představa zemského kruhu obklopeného oceánem nebyla nic objevného. Naopak je to vize a v době Izajáše zjevně módní. Někdy ze sedmého století před naším letopočtem známe takovou mapu z Babylonu. O něco mladší je pak velmi podobná mapa od řeckého filosofa Anaximandra a jak jsem již psal v Povídání o placaté Zemi, objevuje se na fous stejně vypadající mapa i ve středověké Evropě v důsledku jednoho popisu sv. Isidora ze Sevilly.

Problém je že mezitím bylo období zhruba od pátého století před naším letopočtem do přibližně čtvrtého století našeho letopočtu, kdy se o kulatosti Země nijak zvlášť nepochybovalo. Teprve s nástupem křesťanství jako by věda ztratila ve tvaru Země jistotu.

Teď se podívejte na  několik kruhových map a v duchu si řekněte, co je na nich na první pohled vidět.

 

Babylónská "hvězdicová" mapa ze 7. stol. př. n. l. není úplně pravou kruhovou mapou, ale základní princip je stejný.

 

Anaximandrova mapa světa ze 6. století př. n. l.

 Středověký typ mapy O-T, jaký se objevoval o 6. do 15. století.

Středověká islámská mapa

Jistě, každá z nich má ve svém středu něco jiného. Člověka by to až mohlo svádět k představě, že kruhové mapy jsou jakousi gnomonickou projekcí kulaté Země z určitého místa. Taková představa má ale až příliš blízko k myšlenkám Ericha von Dänikena. Je to projekce současných znalostí do dobových představ.

Je dostatek důvodů si myslet, že tomu ve skutečnosti tak není. Prvním z nich je to, že takové mapy zobrazují naprosto disproporčně většinu existujících řek, moří a měst ale také to, že vedle míst skutečných obsahují i místa čistě mytologická, jako třeba ráj.

Ve skutečnosti je vysvětlení vlastně jednoduché a pochopíme jej když se zaměříme na to, jak velmoci samy sebe prezentují v médiích. Všechny se považují za střed světa a o ostatních zemích hovoří jako o "zbytku světa". Američan bude jistě překvapen, když Evropan nedokáže vyjmenovat všechny státy USA, ale sám si plete země Evropy. Evropan s Američanem budou úplně stejně v koncích, pokud by měli stejným způsobem vyjmenovat státy Indie...

To není projev ignorance, ale důsledek pohledu na svět, v němž se podle vlastní propagandy každá velmoc cítí být středem světa a rozhodujícím prvkem na světové mapě. Tenhle pocit mají obyvatelé Ruska, USA, Indie, Číny, Brazílie ale třeba také Francie.

Jo, pupek světa. Teď si představte neuvěřitelnou středověkou nevzdělanost v otázkách, které dnes považujeme se běžné vzdělání a téměř absolutní nedostupnost odborné literatury. Samozřejmě že prostí lidé, bez přístupu k vzdělanosti věřili, že svět je opravdu organizován tak jak tvrdilo místní náboženství. Proto je jednou uprostřed ostrov na řece v Mezopotámii, kde kdysi údajně byl ráj, jindy chrám v Delfách, skrývající posvátný omfalos - pupek světa, "boží město" Jeruzalém, černý kámen v Ka'bě nebo třeba hora Meru...

Ano hora Meru, mytická osa světa - axis mundi z buddhismu, jako v téhle korejské mapě.
 Ony totiž kruhové mapy světa obecně nemají ani tak blízko k tomuto:

Mnohem více se podobají tomuto:

Středověcí věřící v tom ovšem zpravidla neviděli rozdíl, už proto že prostě jiné mapy světa většinou neznali.

Proč jsem přesvědčen, že to tak bylo? Protože mám důvod si myslet, že dodnes nejméně miliarda lidí na tomto světě věří, že Země je plochá. Nemohu to ale, ke své smůle, podepřít žádným výzkumem, protože žádný takový výzkum prostě dělán nebyl. Většina z plochozemců však nejsou dnes křesťané ale muslimové. "Nauku" o placaté zemi šíří imámové na základě Koránu. Velkým propagátorem plochozemskosti byl například věhlasný saúdskoarabský imám Abdul Aziz Ibn Baaz.  Je paradox, jak snadno by se i dnes vědomost o tvaru země mohla zcela ztratit.